NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 15 (1906)

Z praxe §. 41. c. ř. s.

Základem platebního rozkazu ze dne 9. května 1903 vymohl W. G. proti H. H. pro vykonatelnou pohledávku 270 K u okr. soudu v B. dne 2. června 1905 mobilární exekuci, kteráž dne 9. června 1905 provedena byla.
Dne 14. června 1905 podal H. H. žalobou své námitky proti povolení exekuce, tvrdě, že dne 23. května 1905 W. G...ovi na úplné vyrovnání celé jeho pohledávky zaplatil hotově 288 K a od něho stvrzenku obdržel; žádal zároveň za odročení exekuce, kteréž mu též povoleno bylo. Dne 27. června 1905 byla následkem návrhu vymah. věřitele exekuce tato dle §. 39. č. 6. ex. ř. zastavena.
Při stání na žalobu H. H...ovu dne 28. června 1905 konaném obmezil týž, poukazuje k tomu, že žalovaný, jenž se nedostavil, ve věci hlavní submittoval a exekuci již zastavil, žádání žalobní na útraty a navrhnul vynešení rozsudku pro nestání.
Návrhu tomu soud vyhověl a žalovaného k zaplacení útrat obnosem 33 K 71 h odsoudil.
Do výroku tohoto si žalovaný W. G. stěžoval, poukazuje k tomu, že vzhledem na § 40. ex. ř. sporu nebylo třeba.
Zemský soud v Brně rekursu částečně vyhověl, přisoudiv žalobci pouze útraty návrhu na zastavení exekuce obnosem 11,02 K.
Důvody:
Nelze v případě tomto tvrditi, že náklady rozepří vzešlé k účelnému vymáhání neb hájení práva byly nutnými. § 40. ex. ř. ukazuje totiž na cestu, kterou dlužník nastoupiti může, aby na nejlevnější způsob ku svému právu, totiž k zastavení exekuce se dostal.
Prostý návrh na zastavení dle §. 40. ex. ř., spojený s návrhem odročovacím dle §. 42. ex. ř. byl by stačil, aby kýženého cíle se dosáhlo, jelikož přec dlužník a nynější žalobce stvrzenku v rukou měl, zaplacení tudíž prokázáno bylo. Teprve, kdyby toto řízení k žádoucímu cíli bylo nevedlo, bylo by dlužníku vždy ještě volno bývalo, aby svá práva cestou žaloby dle §. 35. ex. ř. uplatnil.
Tam, kde zákon ku dosažení téhož cíle ukazuje cesty dvě, nesmí se na útraty odpůrcovy nastoupiti cesta nákladná.
Již úvahy tyto vedou k tomu, aby žalobci nárok na náhradu útrat sporu byl odepřen, jelikož k účelnému hájení práva nebyly nutnými (§ 41. c. ř. s.).
Avšak i § 45. c. ř. s. poskytuje vodítko ku posouzení tohoto případu.
Již před stáním navrhnul žalovaný úplné zastavení exekuce a tím nárok žalobní uznal.
Skutečně též zástupce žalobcův, jenž sám k roku se dostavil, poukázav k tomu, že žalovaný ve věci hlavní se podrobil a exekuci již zastavil, žádání své na útraty rozepře obmezil.
Jelikož pak, jak shora vyloženo, žaloba teprve tehda by nutnou byla bývala, kdyby vymah. věřitel, jsa následkem návrhu dlužníkova na zastavení vyslýchán, byl svůj souhlas odepřel, a jelikož tudíž žalovaný svým se chováním příčinu ku podání žaloby nezavdal a již před stáním žalobce ohledně jeho nároku na zastavení uspokojil, nemá žalobce na náhradu útrat rozepře žádného nároku. Jelikož však návrhem na zastavení, k němuž žalobce příčinu dal, H. H-ovi každým pádem by útraty byly vzešly, jichž náhrada mu dle §. 78. ex. ř. a §. 41. c. ř. s. přísluší, byly mu tyto útraty obnosem 11 K 2 h přiřknuty.
Na odvolací rekurs žalobcův změnil nejvyšší soudní dvůr rozhodnutí soudu rekursního a obnovil výrok 1. stolice.
Důvody:
Jelikož žalovaný ku stání v žalobě položenému se nedostavil, tudíž stání obmeškal, bylo nalézajícímu soudci toliko dle §. 396. c. ř. s. zkoumati, pokud skutkové údaje dostavivšího se samojediného žalobce se zřetelem na důkazy po ruce jsoucí za pravdivé se považovati mají a zdali na tomto základě žalobní žádání na náhradu útrat procesních obmezené v zákoně odůvodněným se jeví. V ohledu tom bylo však žalobcem uvedeno, že žalovaný ve věci samé se podrobil, pominutí nároku exekučního uznal, útrat procesních však nezaplatil, ač k tomu byl vyzván. Byl tudíž dán předpoklad pro přiřknutí útrat procesních dle §. 41. c. ř. s. a nebylo proto příčiny, aby se rozebíralo, zdali žalobce ku provedení svého nároku musel právě pořadem práva nastoupiti. Rovněž tak nebylo příčiny ku použití §. 45. c. ř. s. z moci úřední, jelikož scházel pro to jakýkoliv základ, aby se posouditi mohlo, zdali žalovaný svým chováním ku podání žaloby příčinu dal.
Z úvah těchto bylo výrok stran útrat, jak obsažen jest v rozsudku prvního soudce, zase obnoviti, ana dokonce i výše přiřknutých útrat stavem věci jest ospravedlněna.
(Rozh. ze dne 29. srpna 1905, č. 13700.)
B.

Citace:

Z praxe §. 41. c. ř. s.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1906, svazek/ročník 15, číslo/sešit 1, s. 41-43.