Čís. 969.

Třetí osoba, jíž ponecháno stanovití kupní cenu (§ 1056 obč. zák.), nemusí označena býti jménem; jen když o její totožnosti není pochybnosti. Lhůta k zaplacení není lhůtou k určení kupní ceny.
(Rozh. ze dne 8. března 1921, Rv II 57/21.)
V kupní smlouvě bylo stanoveno, že »přísežný odhadce v H. (dle
informace sepsané s oběma stranami »tusoudní« (v H.) odhadce) vypočte kupní cenu dle stavu cen pozemků dnem 1. listopadu 1920«. Soudní znalec v H. stanovil kupní cenu dne 26. listopadu 1920. Dne 10. listopadu 1920 zadal prodatel žalobu na zrušení kupní smlouvy. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud jí vyhověl. Důvody: Odvolání nelze upříti oprávnění. Prvý soud zamítl žádost žalobní: 1. proto, že dospěl к názoru, že třetí osoba, která dle úmluvy stran měla stanoviti kupní cenu, jest osobou »určitou« po rozumu § 1056 obč. zák., 2. proto, že lhůta ku stanovení kupní ceny byla smluvena a v čas podání žaloby ještě běžela, takže žalobkynč nebyla oprávněna odstoupiti. Ad 1. Podle obsahu smlouvy ze dne 15. března 1920 přenechaly strany stanovení ceny přísežnému znalci v H. a podle informace z téhož
dne zdesoudnímu přísežnému znalci. V tomto ujednání spatřuje prvý soud ustanovení třetí »určité« osoby dle § 1056 obč. zák.; avšak neprávem. § 1053 obč. zák., který obsahuje předpis o kupní smlouvě, činí podstatnou součástku kupní smlouvy určitou sumu peněz jako kupní cenu, takže ustanovení § 1056 obč. zák., který uvádí, za jakých okolností cena ještě se
považuje za určitou, jest ustanovením do jisté míry výjimečným a musí býti tedy vykládáno přísně. Když pak tento paragraf uvádí, že stanovení ceny muže býti přenecháno třetí »určité« osobě, nezbývá než za to míti, že tato třetí osoba musí býti určitě označena, že nemůže býti zaměněna s osobou jinou, t. j., že musí býti individuelní a nikoliv označena podle skupiny osob, ku které náleží. Tomuto předpisu však ve smlouvě vyhověno nebylo, to tím méně, protože jest mezi stranami nesporno, že u soudu v H. jsou dva soudní znalci. Nebyla tedy už z toho důvodu uzavřena platná kupní smlouva dle § 1053 a 1056 obč. zák. Ad 2. Strany ve smlouvě ze dne 15. března 1920 se smluvily, že přísežný znalec, o kterém právě bylo jednáno, má stanoviti cenu s rozhodujícím dnem 1. listopadem 1920. Z toho usuzuje prvý soud, že byla skutečně smluvena lhůta ku stanovení ceny; opět neprávem. Jest jasno, že § 1056 obč. zák. míní lhůtu určitým dnem končící (arg. in dem bedungenen Zeitraum), ve které má býti cena stanovena. Že takovou lhůtou určení dne 1. listopadu 1920 není, to uznává
sám prvý soud, protože připouští, že před tímto dnem stanovení ceny bylo nemožné. Skutečně stanovení tohoto dne není vůbec stanovením lhůty, nýbrž směrnicí, podle které se má znalec vzhledem ku kolísajícím cenám pozemků při svém odhadu říditi, jest tedy právnicky řečeno »modus« pro určení kupní ceny. Správné jest jedině zjištění prvého soudu, že ocenění se mohlo státi teprve po 1. listopadu 1920 a tím ovšem tento den je i časově významným v tom smyslu, že konec lhůty musí spadati za 1. listopad 1920. Tento konec však mezi stranami nebyl smluven, což se rovná druhé alternativě § 1056 obč. zák. druhé věty. Nesporno jest, že soudní znalec stanovil kupní cenu dne 26. listopadu 1920. Žaloba, která má význam prohlášení, že žalobkyně chce od smlouvy odstoupiti, byla podána dne 10. listopadu 1920, tedy před skutečným stanovením ceny. Musí tedy důsledkem ustanovení § 1056 obč. zák. kupní smlouva býti pokládána za nevyjednanou.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:

Dovolání uplatňuje jedině dovolací důvod dle § 503 čís. 4 c. ř. s., který shledává v tom, že soud druhé stolice neprávem posuzuje kupní smlouvu jen s hlediska § 1056 obč. zák., kdežto ve skutečnosti prý jde jen o smlouvu dle § 1058 obč. zák., jenž nevyžaduje určení kupní ceny třetí osobou, nýbrž jen určení kupní ceny prodaných pozemků platné dne 1. listopadu 1920, na níž se strany dohodly. Dovolání není odůvodněno. Mylným jest ovšem názor odvolacího soudu, že kupní smlouva ze dne 15. března 1920
neobsahuje po rozumu § 1056 obč. zák. určení třetí osoby, které náleží určiti kupni cenu. Zákon v § 1056 obč. zák. nežádá, by ona třetí osoba byla jménem označena; stačí k určení oné třetí osoby, byla-li označena tak, že nemůže býti pochybnosti o tom, na kterou osobu, třeba z jisté skupiny několika málo odborníků, strany se smluvily. Jest zjištěno, že u okresního soudu v H. jsou dva přísežní znalci, z kterých jeden měl odhad předsevzíti. Určitost kupní ceny jest dotyčným ustanovením smlouvy zjištěna tak, jakoby se strany byly domluvily na běžné ceně ze dne 1. listopadu 1920 vůbec. Naproti tomu má však odvolací soud správně za
to, že lhůta ku stanovení tržní ceny přímo nebyla určena; neboť stanovena byla lhůta k zaplacení nebo zajištění tržní ceny, která výslovně při odevzdání pozemků dne 1. listopadu 1920 platiti se má. Soud odvolací zjistil, že soudní znalec stanovil kupní cenu teprve dne 26. listopadu 1920, kdežto žaloba na rozvázání kupní smlouvy byla podána již dne 10. listopadu 1920. Nastal tak případ, zmíněný v druhé větě § 1056 obč. zák., dle kterého strany mohou ještě od smlouvy odstoupiti, prve než cena byla určena. Neprávem dovolává se žalovaná ustanovení § 1058 obč. zák., který se již dle doslovu smlouvy na přítomný případ nehodí; vždyť se strany výslovně ve smlouvě dohodly na osobě přísežného znalce, nikoliv na řádné ceně tržní vůbec. Dovolání připouští, že strany za účelem ušetření dalších nedorozumění vědomě se dohodly na znalci, který
tržní cenu stanovití měl; lhůty k tomuto úkonu však nestanovily. Právem proto odvolací soud má za to, že žalující jest oprávněna, vykonati po rozumu § 1056 obč. zák. právo na odstoupení a stačí tedy poukázati na správné v tomto směru důvody druhé stolice. Že konečně nelze se dovolávati ani ustanovení § 918 obč. zák., vychází z toho, že ustanovení § 1056 obč. zák. jest výjimečné a že žalovaná není v prodlení potud, pokud kupní cena není určena.

Citace:

č. 968. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 215-216.