Č. 3600.

Okolkování bankovek: I. Rozhodnutí předsedy okresního státního komisariátu pro okolkování bankovek o žádosti majitele sběrny třídní loterie za okolkování bankovek beze srážky, jest rozhodnutím konečným. — II. Zák. č. 84/1919 ani nař. č. 86/1919 nepřiznávají právního nároku na dodatečné okolkování bankovek ve lhůtě nepředložených.
(Nález ze dne 12. května 1924 č. 6458.)
Prejudikatura: Boh. 514 adm.
Věc: František F. v M. O. proti ministerstvu financí o okolkování bankovek.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná: Důvody: Dne 12. března 1919 došlo pokladně loterního úřadu v Praze od st-le 2 peněžní dopisy s neokolkovanými bankovkami za 3150 K a 8360 K s určením pro 4. třídu XI. třídní loterie (rakouské). Přípisem loterního úřadu v Praze z 13. března 1919 bylo st-li oznámeno, že pokladna loterního úřadu není příslušnou přijímati peníze pro rakouskou třídní loterii a že mu zaslané bankovky stojí k disposici. Podáním z 18. března 1919 oznámil st-l, že částku 3150 K zaslal jako výnos »Pražské loterní sběrny« a částku 8360 K že zaslal proto, aby byla uložena pro rakouskou XI. třídní loterii 4. tř., poněvadž obnos ten beze srážky nemohl okolkovati. K přípisu tomu připojil potvrzení bývalého předsedy okr. stát. komisariátu pro okolkování bankovek v M. O., dle něhož »st-l se svého času radil u předsedy zmíněného komisariátu a že byl poukázán, aby zmíněné bankovky přímo do Prahy odeslal.« Podáním ze 26. března 1919 žádal st-l loterní úřad, aby mu byla částka 3150 K připsána na účet jím obstarávané sběrny č. 876 loterie číselné a částka 8360 K, aby mu byla vrácena v okolkovaných penězích, poněvadž dle pokynu vídeňského ředitelství XI. třídní loterie má býti tohoto výnosu 4. tř. použito pro třídu 5. téže loterie.
Loterní ředitelství v Praze rozhodnutím ze 7. dubna 1919 poukázalo loterní úřad, aby částku 3150 K u zem. fin. pokladny jako státní peníze vyměnil za bankovky kolkované a tyto přijal a súčtoval na st-lově sběratelském účtu jako odvod přebytkových peněz číselné loterie, druhou částku 8360 K v nekolkovaných bankovkách aby st-li vrátil, ježto nejde o odvod na zdejší sběratelský účet, takže loterní úřad nebyl ani oprávněn ani povinen bankovky ty dáti kolkovati. Na to podal st-l žádost min. fin., aby mu bylo povoleno dodatečné okolkování těchto bankovek uváděje, že bankovky ty iako výnos 4. tř. XI. třídní loterie pokládal za státní peníze a že se v době okolkování radil u předsedy místní okolkovací komise, ale předseda že mu odpověděl, že nemá pro tento případ instrukcí, že jeho žádosti vyhověti nemůže a že ho poukázal, aby peníze poslal na loterní úřad v Praze.
Nař. rozhodnutím zamítlo min. fin. tuto žádost s odůvodněním, že dodatečné okolkování bankovek jest podle § 1 zák. z 25. února 1919 č. 84 Sb., § 3 nař. z téhož dne č. 86 Sb. a § 10 zák. z 10. dubna 1919 č. 187 Sb. nepřípustné.
Stížnost do tohoto rozhodnutí neshledal nss důvodnou. Jak vysvítá z obsahu st-lova podání z 18. března 1919, zaslaného loternímu úřadu v Praze, jakož i z obsahu jeho žádosti o povolení dodatečného okolkování, domáhal se st-l, aby mu zmíněná částka byla okolkována v plné hodnotě »beze srážky«, že však tomuto jeho požadavku nebylo předsedou příslušného okr. komisariátu pro okolkování bankovek vyhověno. Podle § 5 předposl. odst. vlád. nař. č. 86/1919 rozhodoval o případných sporných otázkách při okolkování bankovek předseda okr. stát. komisariátu, proti jehož rozhodnutí nebylo odvolání v admin. postupu instančním. St-l však do rozhodnutí předsedy okr. komisariátu pro okolkování bankovek, jímž, jak tvrdí, bylo mu okolkování zmíněné částky odepřeno, nepodal ve lhůtě 60 denní stížnost k nss-u, pročež nynější ieho stížnost, pokud brojí proti původnímu odmítnutí okolkování těchto bankovek, pokud na ně st-l měl dle zák. a nař. z 25. února 1919 č. 84 resp. 86 Sb. nárok, jest nepřípustná podle § 14 zák. o ss. Následkem toho však nelze také spatřovati ani nezákonnost ani vadnost řízení v tom, že se nař. rozhodnutí nezabývalo otázkou, zda předseda okr. komisaritáu pro okolkování bankovek právem či neprávem odmítl st-li okolkování bankovek »beze srážky« a že prohlásil poučení zmíněného předsedy st-li ve směru tom dané za bezvýznamné.
Nař. rozhodnutím odmítl žal. úřad dodatečné okolkování zmíněných bankovek jako nepřípustné a to právem, neboť zaslání těchto bankovek pokladně loterního ředitelství v Praze, — kteréžto zaslání mělo docíliti výměnu bankovek těch za okolkované —, stalo se dle vlastního udání st-lova teprve dne 10. března 1919, tedy až po lhůtě, ve které byl st-l povinen, veškeré bankovky k okolkování předložiti (§ 3 nař. č. 86 1919), a ani zák. č. 84/1919, ani nař. č. 86/1919 nezná vůbec výjimky z tohoto ustanovení, jež by poskytovala právní nárok na dodatečné okolkování bankovek ve lhůtě od 3. do 9. března k okolkování nepředložených (srovnej nál. nss-u Boh. 514 adm.).
Jest tedy stížnost do tohoto rozhodnutí bezdůvodná, pročež ji slušelo zamítnouti.

Citace:

č. 3600. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1263-1265.