Č. 10246.

Jazykové právo. — Samospráva okresní: 1. Vládní nařízení č. 229/28, upravující užívání jazyků pro okresní zastupitelstva a okresní výbory, zřízené podle zák. č. 125/27, jakož í pro komise jejich, je kryto zákonem. — 2. Okresní hejtman jest oprávněn, vyloučiti z pořadu jednání schůze okresního zastupitelstva návrh na úpravu užívání jazyků v okresním zastupitelstvu, v okresním výboru a okr. komisích, který se liší cd úpravy provedené vl. nař. č. 229/28.
(Nález ze dne 23. prosince 1932 č. 20557.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 8072, 8074/29.
Věc: Alfréd Sch. a spol. ve F. (adv. Dr. Egon Schwelb z Prahy) proti zemskému úřadu v Praze (vrch. min. kom. Dr. Václ. Chalupný) o vyloučení návrhu z denního pořadu schůze okresního zastupitelstva.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Členové okresního zastupitelstva ve F. Alfréd Sch. a druhové a Dr. Heřman B. a druhové vesměs ve F. podali v ustavující schůzi jmenovaného zastupitelstva, konané dne 23. ledna 1929, návrhy na úpravu užívání jazyků a jednací řeči okres, zastupitelstva, okresního výboru a okresních komisí, jakož i návrhy, aby usnesení okresního zastupitelstva byla v úředním věstníku vyhlašována jen v německé řeči. Předsedající okresní hejtman vyloučil tyto návrhy z pořadu jednání schůze jako vybočující z meze působnosti okresního zastupitelstva.
Odporům členů okresního zastupitelstva podaným do tohoto opatření, a to jednak Alfréda Sch. a spol., jednak Dra Heřmana a spol. vesměs ve F., kteří, hledíc ke každému případu podaného odporu zvláště, činí více než šestinu členů dotčeného okresního zastupitelstva, zemský úřad v Praze nař. rozhodnutím nevyhověl a uznal, že uvedené návrhy byly vzhledem k ustanovení § 69 zák. o org. politické správy a § 11 odst. 3 resp. § 25 odst. 3 jedn. ř. pro okresní zastupitelstva vyloučeny právem z jednání ve schůzi okresního zastupitelstva, ježto užívání jazyků pro okresní zastupitelstva zřízená podle zák. o organisaci politické správy bylo podle § 8 odst. 1 jaz. zák. a ve smyslu výhrady čl. 90 vl. nař. ze 3. února 1926 č. 17 Sb. upraveno vl. nař. z 29. prosince 1928 č. 229 Sb. a okresní zastupitelstvo není po zákonu oprávněno na příslušných předpisech nic měniti. V § 3 jaz. zák. není nikde vysloveno, že zastupitelské sbory mají mimo meze tohoto předpisu právo určití si samy svůj jednací jazyk a z ustanovení zák. o organisaci politické správy nelze taktéž pravomoc takovou dovoditi.
Na toto rozhodnutí podali stížnost k nss-u Alfréd Sch. a spol. O stížnosti nss uvážil:
Stížnost napadá rozhodnutí žal. úřadu výtkou nezákonnosti, již provádí takto: Okresní zastupitelstva spadají nepochybně pod pojem samosprávných úřadů, zastupitelských sborů a veškerých veřejných korporací po rozumu § 3 jaz. zák. a musí býti také rozhodnutí projednávaného sporu založeno na § 3 tohoto zák. Tento předpis je vybudován na zásadě jazykově právní autonomie samosprávných úřadů, zastupitelských sborů a všech veřejných korporací, kterážto autonomie je podrobena omezením tam stanoveným jednak na prospěch jazyka státního, jednak na prospěch jazyků menšinových. Přes tyto meze stanoviti omezení jazykové autonomie není státní moc výkonná oprávněna. Toto stanovisko bylo zastáváno již ve Spiegelově dobrozdání k jaz. nař. č. 17/26 (v Praze 1926 str. 61) a podrobně vyloženo a odůvodněno v rozhodnutí nss-u Boh. A 7173/28. Rovněž odkazuje se k článku Dra Frant. Adlera »Das Sprachenrecht der ortlichen und beruflichen Selbstverwaltungskorper«, str. 363 a násl. »Prager Juristische Zeitschrift«, roč. 1928 č. 9, kde byly vyvráceny pokusy námitek proti cit. nál. Podjalo-li se tedy nař. č. 229/28 toho, aby upravilo jazykové právo zemských a okresních zastupitelstev způsobem vybočujícím z mezí § 3 jaz. zák., není toto nařízení v zákoně odůvodněno, zákonem kryto a tedy je neplatné; nemůže proto býti překážkou, aby okresní zastupitelstva přes formální existenci tohoto neplatného nařízení upravila si svoje užívání jazyků v rámci § 3 jaz. zák. sama.
Vůči této námitce jest uvésti toto:
Nss sice v nál. Boh. A 7173/28 vyslovil, že z § 3 jaz. zák. je zřejmo, že zákon v oboru autonomie zásadně uznává volnost sebeurčení, omezuje ji jen ve dvojím směru, jak stížnost uvádí, avšak od tohoto názoru upustil nss, opíraje se o usnesení odborného plena ze 17. prosince 1928 a adm. plena z 21. května 1929, v nichž bylo vysloveno, že státní moc výkonná jest na základě § 8 odst. 1 jaz. zák. oprávněna ukládati samosprávným úřadům, zastupitelským sborům a veškerým veřejným korporacím ve státě v duchu tohoto zák. omezení sahající nad meze § 3 téhož zák. Tento právní názor, na němž nss trvá i v tomto případě, a který zůstává vývody stížnosti neotřesen, jest podrobně odůvodněn v nál. Boh. A 8072 a 8074/29. Tím je vyvrácena námitka, že vl. nař. č. 229/28 již proto, že vybočuje z hranic omezení v § 3 jaz. zák. vytčených, jest neplatné.
Také jinak neshledal nss, že by toto vl. nař. nebylo kryto zákonem, na jehož základě bylo vydáno. Tím ovšem také padá závěr stížnosti, že okresní zastupitelstvo přes formální existenci řečeného vl. nař. může své užívání jazyků v rámci § 3 jaz. zák. samo upraviti.
Stížnost však i ve zmíněném nynějším právním nazírání nss-u spatřuje stanovisko, že naše právo jazykové uznává zásadní autonomii útvarů v § 3 jaz. zák. jmenovaných, avšak výkonnou moc zmocňuje, aby na základě § 8 odst. 1 jaz. zák. předsevzala v duchu zákona ještě další omezení. Z toho vyvozuje, že i podle tohoto stanoviska nss-u otázka úpravy jazykové pro útvary v § 3 jaz. zák. vyjmenované a tím i pro okresní zastupitelstva spadá do kompetence těchto útvarů samých, takže z důvodu nepříslušnosti nemohla tato úprava býti vyloučena z denního pořadu, nýbrž teprve učiněné usnesení okresního zastupitelstva, které by se příčilo zákonu jazykovému nebo — podle novější judikatury nss-u — nařízení na základě § 8 k jaz. zák. vydanému, duchu tohoto zákona vyhovujícímu a tedy zákonnému, byl by býval mohl okresní hejtman podle § 97 zák. o org. politické správy jako nezákonné zastaviti. Že by návrhy, o něž jde, odporovaly věcně § 3 jaz. zák. nebo i jen platnému vl. nař., netvrdí prý ani napadené rozhodnutí samo, ani této otázky nezkoumal ani okresní hejtman, ani žal. úřad. Avšak ani této argumentaci, která chce příslušnost okresního zastupitelstva k řečené úpravě v rámci zmíněného vl. nař. dovoditi, nelze v tomto případě přisvědčiti. Toto nařízení, jak dovoženo, platně vydané, upravuje užívání jazyku pro okresní zastupitelstva a okresní výbory, zřízené podle zák. ze 14. července 1927 č. 125 Sb. o org. politické správy, jakož i jejich komise (čl. 1, 5, 6, 7, 8 a 10). V čl. 1 prohlašuje zásadu, že jednání v zastupitelstvu, výboru a komisích děje se jazykem státním, oficielním, ohledně jazyků jiných platí, co ustanovují čl. 5, 6, 7, 8 a 10. Tímto nařízením vládní moc výkonná, použivši zmocnění daného v § 8 odst. 1 jaz. zák., vyslovila také svoji příslušnost k provedené úpravě, v čemž spočívá zároveň vyloučení příslušnosti každého jiného činitele z úpravy téže materie.
Jestliže tedy podané návrhy st-lů směřovaly také k úpravě užívání jazyků a jednací řeči okresního zastupitelstva, okresního výboru a okresních komisí, jakož i jazyka vyhlašování usnesení okresního zastupitelstva v úředním věstníku, právem vyslovil žal. úřad, že toto užívání jazyků pro okresní zastupitelstva bylo podle § 8 odst. 1 jaz. zák. upraveno vl. nař. č. 229/28. Proto okresní zastupitelstvo není po zákonu oprávněno o užívání jazyků se usnášeti a úřad neměl příčiny zkoumati, zda řečený návrh odporuje věcně jaz. zákonu a zmíněnému jaz. nař. 229/28. Pak ovšem také nemá podkladu ani námitka stížnosti, že navržená úprava užívání jazyků o sobě byla přípustná v rámci řečeného vl. nař. a že tedy bylo k tomu okresní zastupitelstvo příslušným.
Ježto tedy příslušnost okresního zastupitelstva k úpravě, jež byla již platně provedena cit. nařízením — a jen na této příslušnosti je založena stížnost — nelze uznati, nemohl nss shledati napadené rozhodnutí nezákonným.

Citace:

Č. 10246. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 835-837.