NPD documents search: Právník, 62 (1923)

— Čís. 7357 —
Čís. 7357.

Předpisu § 502, čtvrtý odstavec, c. ř. s. nelze použíti, byl-li původní rozsudek soudu prvé stolice zrušen odvolacím soudem důsledkem zrušovacího usnesení nejvyššího soudu, který sám vyslovil právní názor, najmě byl-li právní názor vysloven nejvyšším soudem ve způsobu zásadní právní směrnice, aniž by se dotýkal rozhodnutí o jednotlivých sporných bodech projednávaného případu.
(Rozh. ze dne 29. září 1927, Rv II 831/26.)
Nejvyšší soud odmítl dovolání obou stran.
Důvody:
Podle rozsudku prvého soudu byl žalovaný na žalobu žalobkyně, omezenou na 721 Kč 80 h s přísl., odsouzen k zaplacení 351 Kč 64 h, napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl к odvolání obou stran rozsudek ten změněn potud, že žalovaný byl odsouzen zaplatili žalobkyni 358 Kč 64 s úroky, tedy oproti rozsudku prvého soudu o 7 Kč více. Z rozsudku tohoto podávají dovolání obě strany, žalobkyně proto, že žaloba její byla co do 363 Kč 16 h zamítnuta, žalovaný proto, že žaloba — Čís. 7357 —
nebyla zamítnuta zúplna. Pokud se týče žalobkyně, jde při zamítnutí 363 Kč 16 h a, pokud se týče žalovaného při přiřknutí 351 Kč 64 h o souhlasná rozhodnutí nižších soudů. Oba dovolatelé odůvodňují přes to, že jde o předmět sporu pod 2 000 Kč, přípustnost dovolání tím, že rozsudek soudu první stolice byl vynesen následkem zrušovacího usnesení soudu odvolacího, jež nebylo podle § 519 čís. 3 c. ř. s. odporovatelným (§ 502 odstavec čtvrtý c. ř. s.), leč neprávem. Předpis čtvrtého odstavce § 502 c. ř. s. připouští výjimkou z obecného pravidla třetího odstavce dovolání proti souhlasným rozsudkům nižších soudů ve sporech pod 2 000 Kč tehdy, když byl rozsudek prvního soudu vydán na základě zrušovacího usnesení soudu odvolacího, kterým tento soud zrušil rozsudek soudu prvého, vysloviv pro nové rozhodnutí závazně právní názor. Zákonodárný ohled tohoto výjimečného ustanovení záleží, jak v rozhodnutí čís. sb. 5440 n. s. jest blíže vyloženo, v tom, že v takovýchto případech shodná rozhodnutí nižších soudů zakládají se vlastně jen na právním posouzení soudu odvolacího, ježto prvý soud, jsa jím vázán, nemohl volně rozhodovati a musel své rozhodnutí zaříditi dle toho jemu předepsaného právního názoru. Z toho důvodu jevilo se naléhavou potřebou, aby právní názor odvolacího soudu, položený rozhodnutí za základ, mohl dojíti přezkoumání u soudu dovolacího. O takovýto případ však v projednávané věci nejde. Zrušení dřívějšího rozsudku soudu prvé stolice nestalo se z odchylného právního názoru, který pro prvý soud závazně vyslovil soud odvolací, nýbrž důsledkem zrušovacího usnesení nejvyššího soudu, který sám vyslovil právní názor, vížící soud odvolací, a který pak, když odvolacím soudem rozsudek soudu prvého byl zrušen a jemu nové projednání a rozhodnutí věci bylo uloženo, vázal i soud první stolice. Na tento právní názor jest vázán ovšem i nejvyšší soud a nemůže a nesmí se od něho odchýliti, důsledkem čehož nemůže býti věc k vůli tomu, t. j. k vůli přezkoumání právního názoru, který byl podkladem nynějšího rozhodnutí prvého soudu, znovu na nejvyšší soud předkládána, tak že tu nedopadá zmíněný důvod zákonodárcův, pro který v případech vytčených ve čtvrtém odstavci § 502 c. ř. s. výjimečně se připouští dovolání jinak nepřípustné. Ostatně právní názor, jejž nejvyšší soud ve svém zrušovacím usnesení vyslovil, není žádnou ze stran dovoláním napaden; názor ten byl kromě toho vysloven ve způsobu zásadní právní směrnice, aniž se dotýkal rozhodnutí o jednotlivých sporných bodech projednávaného případu. Tyto sporné body v mezích této základní právní směrnice byly naopak nižšími soudy řešeny zcela volně a nezávisle. Z toho jest patrno, že tento případ nelze podřaditi pod ustanovení § 502 čtvrtý odstavec c. ř. s., nýbrž že spadá pod ustanovení třetího odstavce tohoto paragrafu a podle toho jsou dovolání obou stran nepřípustná, pokud se dotýkají shodně rozsouzené části sporného nároku. Pokud jde o částku 7 Kč, v příčině níž byl rozsudek soudu prvého změněn a jež záleží v položce opisu a podání při dvou dopisech účtované žalovaným žalobkyni, jest dovolání nepřípustné podle § 502 odstavec druhý c. ř. s., ježto jde o věc nepatrnou (§ 448 c. ř. s.). Důsledkem toho bylo obě dovolání odmítnouti.

Citace:

č. 7357. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 184-185.