Čís. 14182

Přiznáním hlasovacího práva ve vyrovnacím řízení pro celou pohledávku nezaniklo věřitelovo právo na oddělené uspokojení.
(Rozh. ze dne 16. února 1935, Rv I 2344/34.)
Žalované byla povolena k vydobytí pohledávek proti žalobcům exekuce nucenou dražbou nemovitostí, patřících spoluvlastnicky žalobcům, v době delší 60 dnů před zahájením vyrovnacího řízení o jmění žalobců. Ve vyrovnacím řízení bylo vyrovnacím komisařem rozhodnuto, že žalované přísluší ohledně uvedených pohledávek hlasovací právo. Žalobci tvrdíce, že přijetím vyrovnání byl nárok žalované co do vyrovnací kvóty 45% zastaven a co do zbytku 55% zrušen, když podmínky vyrovnání dodrželi, a že exekucí vymáhané pohledávky nemají též nároku na oddělené uspokojení, poněvadž jsou vloženy v takovém pořadí, že nebudou moci býti nikdy uspokojeny, domáhají se žalobou, by exekuce proti nim žalovanou k uspokojení těchto pohledávek vedená, byla prohlášena za nepřípustnou. Nižší soudy žalobě nevyhověly, odvolací soud z těchto důvodů: V souzeném případě nabyla žalovaná soudcovského práva k úkoji dražbou k oněm nemovitostem v době více než 60 dnů před zahájením řízení vyrovnacího a jest tedy oprávněna v exekuci dražbou pokračovati bez ohledu na později zahájené řízení vyrovnací po poznámkách řízení dražebního. Názor žalobců v odvolání pronesený, že v daném případě nepřísluší žalované právo oddělené, poněvadž by žalovaná z oněch nemovitostí nedosáhla svého uspokojení, jelikož jest žalovaná se svými hypotekárními pohledávkami tak vzadu za ostatními hypotekárními věřiteli jí předcházejícími, že by nucenou dražbou uspokojení nedosáhla, není správný, neboť proto, že někdo má nevýhodné pořadí, nepozbývá ještě nikterak svého práva zástavního, a tedy práva na oddělené uspokojení, ba nemůže se již dnes bezpečně tvrditi, že by při rozvrhu nejvyššího podání nedošel onen věřitel dle knihovního pořadí úhrady své pohledávky, neboť není jisto, zda a pokud předchozí hypotekární věřitelé nejsou snad již uspokojeni. I když bylo pak vyrovnacím komisařem rozhodnuto dle § 44 vyr. ř., že žalované přísluší právo hlasovací ohledně obou celých pohledávek, nic se nemění na oddělenosti oněch práv úkojných, nabytých poznámkou zahájeného řízení dražebního, neboť tím vyrovnací komisař nerozhodl o pohledávce samé. Také ovšem nerozhoduje, byla-li ta neb ona pohledávka ve vyrovnacím řízení přihlášena. Trvá tedy právo žalované strany na oddělené uspokojení z oněch nemovitostí dále a může býti tedy dle § 13 vyr. ř. uplatňováno.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Názor dovolatelů, že přiznáním hlasovacího práva ve vyrovnacím řízení pro celou pohledávku zaniklo věřitelovo právo na oddělené uspokojení, nemá v zákoně vůbec opory. Předpis § 47 vyr. ř., vydaného zákonem z 27. března 1931 čís. 64 sb. z. a n., jehož jest v souzeném případě použíti vzhledem k čl. X (3) uvozovacího zákona, jedná jen o právu hlasovati o vyrovnání, aniž by se dotýkal podstaty samého práva na oddělené uspokojení. O tomto platí ustanovení § 13 vyr. ř., podle něhož práva na oddělené uspokojení nejsou zahájením vyrovnacího řízení dotčena. Nemá proto zákonného podkladu ani závěr, ke kterému dovolání dochází, že totiž následkem zániku odděleného práva bylo povinností žalované strany podrobiti se účinkům vyrovnacího řízení a spokojiti se kvotou ve splátkách v řízení tom uvedených.

Citace:

č. 14182. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 179-180.