NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 2

Čís. 16676.

Není překážky, aby ten, kdo skutečně souložil s provdanou ženou, mimosoudně uznal k dítěti, jemuž svědčí zákonná domněnka manželského původu, že jest přirozeným otcem onoho dítěte a zavázal se je vyživovati. V takovémto případě nejde o uznání nebo slib plněni bez zavazovacího důvodu, nýbrž jde o platný závazek, třebas nebyl oduznán manželský původ dítěte, zejména bylo-li to ještě možno. Dotčeným uznáním a převzetím závazku se nic nemění na stavu (statusu) dítěte.
(Rozh. ze dne 27. ledna 1938, Rv II 855/36.)
Proti žalobě, kterou se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení 22950 Kč s přísl. jako náhrady nákladů vynaložených jí samou na výživu Františka B., jehož prý je žalovaný nemanželským otcem, namítl žalovaný, že František B., narozený 14. ledna 1909, jest manželským dítětem a že jeho manželskému původu nebylo odporováno. Nižší soudy zamítly žalobu.
Nejvyšší soud uložil soudu prvé stolice, aby o věci dále jednal a znovu" rozhodl.
Důvody:
Dovolání není důvodné, pokud dovolatel vyvrací právní názor nižších soudů, že žalovaný nemá a neměl zákonnou vyživovací povinnost vůči Františku B., manželskému synu žalobkyně. Svědčí-li totiž Františku B. dosud zákonná domněnka manželského původu, nemůže se ani on sám na žalovaném, který v poměru k němu není žádnou z osob v §§ 141, 143 obč. zák. uvedených, domáhati pro sebe výživy ze zákona a nemůže proto ani žalobkyně požadovati na žalovaném náhradu nákladů, které na syna učinila. Hledíc na to, co řečeno, netřeba se obírati dalšími důvody dovolání, jimiž se žalobkyně snaží dolíčiti zažalovaný nárok ze zákona. Žalobkyně k odůvodnění svého nároku tvrdila však též to, že se žalovaný zavázali smlouvou vyživovati Františka B., k němuž uznal prý i otcovství. Prvý soud pokládal takový tvrzený závazek žalovaného za darování a ježto nedošlo ke skutečnému odevzdání a ani k sepsání notářského spisu o tom, nezabýval se již tímto důvodem' žalobkynina nároku. Odvolací soud pak proti stavu spisů měl za to, že žalobkyně neopírá svůj nárok o závazek o smlouvu. Posouzení sporu v tomto směru nižšími soudy není správné.
Není překážky, aby žalovaný přes to, že Františku B. svědčí zákonná domněnka manželského původu, neuznal, že on je přirozeným otcem Františika B., a nezavázal se i Františka B. vyživovati. Předpokladem platnosti tohoto závazku není předchozí oduznání manželského původu Františka B., neboť převzetím takového závazku žalovanými není nic měněno na statusových právech Františka B. Jestliže žalovaný takový závazek skutečně převzal, šlo jen o smlouvu, smír, kterým smluvci vyrovnávali mezi sebou sporné právní poměry a kterým žalovaný převzal na sebe smlouvou, smírem, povinnost, která mu mohla býti uložena po případě i dle zákona. Vždyť mohlo v době tvrzeného smíru nebo později dojiti k žalobě na oduznání manželského původu Františka B. — není dosud jisto, že manželský otec Františka B. zmeškal lhůtu dle § 158 obč. zák. — a pak i k přidržení žalovaného jako nemanželského otce k vyživovací-povinnosti podle zákona (§ 166 obč. zák.). Nešlo by tu tedy, kdyby žalobkyní tvrzený závazek byl zjištěn, o uznání neb slib plnění bez zavazovacího důvodu, nýbrž o platný závazek, kterým se chtěl žalovaný snad zprostili oné možné povinnosti k náhradě, jež by na něm jako přirozeném otci Františka B. mohla býti požadována důsledkem § 158 obč. zák. neb jinak. Právem by se pak žalobkyně domáhala dle § 1042 obč. zák. na žalovaném náhrady nákladů, kdyby její tvrzení bylo pravdivé. Ježto však nižší soudy vycházejíce z jiného právního názoru, neučinily v tom směru žádná zjištění, bylo rozsudky obou nižších soudů zrušiti (§ 510 c. ř. s.). Na prvém soudě bude, aby podle nabízených důkazů zjistil, zda žalovaný vskutku převzal závazek žalobkyní tvrzený, a kdyby tomu tak bylo, aby přezkoumal — po doplnění přednesu stran, bude-li toho třeba —, zda podle tehdejší mohoucnosti žalovaného a potřeb Františka B. je výživné, požadované žalobou jako náhrada nákladů, přiměřené.

Citace:

č. 16676. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 175-176.