NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 2

Čís. 1495.

Sňatek jest uzavřen »bez vědomí rodičů« (§ 1222 obč. zák.), neoznámila-li jim jej dcera, třebas se o něm dozvěděli odjinud.
(Rozh. ze dne 14. února 1922, R II 54/22.)
Žádost provdavší se dcery, by otec byl přidržen vyplatiti jí věno, oba nižší soudy zamítly, rekursní soud uvedl v důvodech: Stěžovatelka přiznává, že uzavřela sňatek bez vědomí otce, udávajíc, že znala otce a jeho chování k ní a matce, kteréž od sebe v roce 1919 vypudil, takže věděla, že by jí byl jakoukoliv žádost odmítl a ji vyhnal. Ať již toto otcovo chování k dceři a její matce bylo jakékoliv, jest mravní povinností dcery, která zamýšlí se provdati, by mu tento svůj rozhodný krok v životě oznámila, činí-li si nárok proti otci na věno. K tomu přistupuje též její neslušné chování k otci, jak je potvrzuje bratr stěžovatelky, dle jehož výpovědi žadatelka otci škaredými slovy nadávala a způsobem odsouzení hodným před ním si počínala. Kdyby skutečně chování jejího otce vůči ní a matce bylo jakékoliv, nesmí dcera, nechce-li porušiti přirozenou a zákonnou povinnost vůči vlastnímu otci, takovým způsobem proti němu si počínati. Nehledě k tomu, již ta okolnost, že se dcera provdala bez vědomí otce, zbavuje ji nároku žádati na něm věno. Jen kdyby zamýšlený sňatek mu byla oznámila a soud by odepření jeho souhlasu potom neuznal za důvodné, zůstal by jí nárok na věno uchován. Avšak uzavření sňatku zletilou dcerou bez uvědomění otce jest důkazem porušení patřičné úcty, což zbavuje ji nároku na věno bezpodmínečně, ať třeba otec prohlásil, že proti sňatku ničeho nenamítá a o sňatku odjinud se dozvěděl. Dodatečné schválení sňatku nemá vlivu na žádost dcery o věno (§ 1222 obč. zák.). Že ho o sňatku uvědomiti mohla, sama přiznává, protože oba bydlí v témže místě.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stěžovatelka vytýká usnesení rekursního soudu, že jest nezákonné a chce zajisté tímto způsobem mimořádný dovolací rekurs ospravedlniti. Avšak oba nižší soudy správně vyložily, jak rozuměti slovům § 1222 obč. zák. »bez vědomí«, takže netřeba k výkladu tomu žádných dodatků přičiniti, leč že prokázané, neslušné a neuctivé chování dcery vůči otci svědčí jen tomu, že neuvědomění otce o zamýšleném sňatku se stalo zúmyslně. Ta okolnost, že snad otec vzhledem k tomu, že v menším městě i s dcerou bydlí a sňatek s kazatelny byl ohlášen, o sňatku věděl — nenahražuje ono »vědění«, jež § 1222 obč. zák. na mysli má. Je-li na jedné straně, otcově, povinnost dáti dceři věno, musí býti i na druhé straně zase dceřina povinnost oznámiti otci, od něhož věno požaduje, sňatek. Proto právem obě nižší stolice měly takové zúmyslné opomíjení otce a nevážnost k němu, i způsobem urážlivým na jevo dávanou, za důvod vylučující povinnost otce k dotaci dcery.

Citace:

č. 1495. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 167-168.