Č. 9215.

Občanství státní (Slovensko): Zletilé dítě, které si podalo žádost za udělení čsl. stát. občanství podle úst. zák. č. 152/26 a započítává si bydlení svého otce do bydlení svého, zakládajíc jedině v této relaci svůj nárok v osobě otcově, nemůže býti z uplatňovaného nároku vyloučeno skutečností, že otec jeho odepřel složití (jako státní zaměstnanec) slib poslušnosti podle § 2 zák. č. 64/1918.
(Nález ze dne 25. dubna 1931 č. 6240.)
Prejudikatura: Boh. A 8982/30.
Věc: Vojtěch K. ve Z. (adv. Dr. Ivan Markovič z Bratislavy) proti ministerstvu vnitra o státní občanství.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. vnitra žádosti Vojtěcha K. ve Z. za udělení státního občanství podle úst. zák. č. 152/26, poněvadž žadatel bydlí na území Slov. jako zletilá osoba od 6. července 1924, a tudíž nejsou splněny podmínky § 1:1 cit. úst. zák., podle něhož pojem bydliště dlužno, zejména pokud jde o počáteční čtyřletí, posuzovati po rozumu zák. čl. XXII:1886, jenž podle ustanovení §§ 6 a 10 pro účinnost pobytu v obci předpokládá zletilost osob. Žadatel také neprokázal, že by si mohl započítati pobyt svého otce, ježto jeho otec, jak konaným šetřením bylo zjištěno, byl do 31. ledna 1919 zaměstnán u uher. státních železnic jako staniční mistr, avšak tím, že se do služeb čsl. státních drah nepřihlásil, odepřel složení slibu poslušnosti podle § 2 zák. č. 64/18, takže je podle ustanovení § 1:3 lit. e) zák. č. 152/26 z nároku vyloučen. Nevyhovuje tudíž žadatel náležitostem § 1 zák. č. 152/26.
Rozhoduje o stížnosti do tohoto rozhodnutí nss uvážil: — — —
Nenamítajíc nic proti názoru, že § 1 cit. úst. zák. předpokládá zletilost dotčené osoby, ani proti zjištění, že nabyl st-l zletilosti teprve 6. července 1924, obrací se stížnost proti stanovisku žal. úřadu, že si nemůže st-l započísti pobyt otcův z důvodu, že jest otec vyloučen z nároku podle § 1 odst. 3 lit. e) úst. zák., namítajíc, že sluší nárok st-lův posuzovati z osoby otce jen, pokud jde o požadavek bydlení, jinak však jen z osoby st-lovy, čili že vylučovací důvod § 1 odst. 1 lit. e) se týče jen otce, ale nemůže býti vztahován na st-le.
Nss uznal stížnost důvodnou.
Základní podmínkou nároku na udělení čsl. státního občanství podle úst. zák. č. 152/26 jest podle 1. odst. § 1, aby osoba, o niž jde, měla po dobu tímto zákonem stanovenou nepřetržitě bydliště na dnešním území Čsl. republiky, a to před 1. lednem 1910 čtyři roky v jedné a téže obci Slov. nebo Podk. Rusi, aniž byly po tuto dobu vzneseny námitky podle § 9 zák. č. XXII:1886, od uplynutí tohoto čtyřletí do podání žádosti pak kdekoliv na území Čsl. republiky. V odst. 3 téhož paragrafu jsou uvedeny důvody, jež přes to, že určitá osoba vyhovuje podmínkám 1. odst., vylučují ji z nároku na udělení čsl. státního občanství. Na příklad jsou sub lit. e) odstavce 3. vyloučeni ti, kdo odepřeli složití slib poslušnosti podle § 2 zák. č. 64/18 a nebyli proto na svých služebních místech ponecháni a ani později přijati. Z § 2 úst. zák. č. 152/26 plyne, že zletilí žadatelé jsou samostatnými subjekty nároku na udělení čsl. státního občanství podle tohoto úst. zák. Podle § 2 úst. zák. č. 152/26 započítávají si zletilé děti, podají-li žádost za udělení státního občanství podle tohoto zák., bydlení rodičů do svého bydlení, pokud jde o dobu jejich nezletilosti. Z toho však plyne, že nárok zletilého dítěte započítávajícího si pobyt rodičů do svého bydlení, jest vyloučen jen takovými skutečnostmi vzešlými v osobě rodiče, které mají vztah k bydlišti rodiče a které bydlišti odnímají charakter bydliště podle uvedeného úst. zák., na příklad tím, že v kvadrieniu před 1. lednem 1910 činila obec proti osobě rodiče námitky podle § 9 zák. čl. XXII:1886. Není však zletilé dítě vyloučeno z nároku toho takovými skutečnostmi, podle 3. odst. § 1 z nároku vylučujícími a v osobě rodiče nastalými, které k otázce bydliště vztahu nemají a které bez jakékoliv souvislosti s požadavkem bydliště jsou samostatnými důvody vylučujícími z nároku na udělení čsl. státního občanství, třeba se staly v oné době rodičova bydlení, kterou si zletilé dítě do svého bydlení podle 2. odst. § 2 započítává. Nemůže proto zletilé dítě, podavší si žádost za udělení čsl. státního občanství podle úst. zák. č. 152/26 a započítávající si bydlení svého rodiče do svého bydlení a zakládající tedy jedině v této relaci svůj nárok v osobě rodiče, býti z uplatněného nároku vyloučeno skutečností, že rodič jeho odepřel složití slib poslušnosti, třeba skutečnost odepření složiti slib jest objektivně důvodem vylučujícím podle lit. e) odst. 3 § 1 z nároku na udělení čsl. státního občanství a třeba k odepření tomu došlo v době, kterou si z bydlení rodiče započítává do svého bydlení zletilé dítě. Skutečnost ta nemůže býti u zletilého dítěte vylučujícím důvodem proto, že nemá vztahu k bydlišti, jež jedině zletilé dítě z osoby rodiče čerpá a jež momentem, vybočujícím z jeho pojmového a zákonného rámce, nemůže býti dotčeno (srov. nál. Boh. A 8982/30).
Jestliže tedy žal. úřad zamítl žádost st-lovu z důvodu, že nevyhověl st-l náležitostem § 1 zák. č. 152/26, poněvadž jeho otec tím, že se do služeb čsl. drah nepřihlásil, odepřel složení slibu poslušnosti podle § 2 zák. č. 64/18, takže jest podle ustanovení § 1 odst. 3 lit. e) z nároku vyloučen, jest tento názor mylný, příče se úst. zák. č. 152/26. Bylo proto již z tohoto důvodu zrušiti nař. rozhodnutí pro nezákonnost a nebylo pak třeba zabývati se otázkou stížností také relevovanou, zda skutečně otec st-lův slib poslušnosti odepřel a nebyl z toho důvodu na svém služebním místě ponechán.

Citace:

č. 9215. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 755-757.