Č. 9931.

Samospráva obecní: I. Upravuje obecní rozpočet podle druhé hlavy odst. 2 zák. č. 125/27 a podle § 3 odst. 6—8 zák. č. 77/27 nemůže okresní hejtman snížiti zařazenou položku na úmor obecního dluhu, který byl řádně kontrahován se závazkem, že bude umořen v určité řadě roků, vyhovuje-li zařazená položka převzatému závazku obce. — II. Snížil-li okresní hejtman při úpravě obecního rozpočtu podle cit. zák. ustanovení jednotlivou položku rozpočtovou, nemůže obec ve stížnosti na nss. podané do rozhodnutí zem. výboru zamítajícího odvolání obce, brojiti proti tomuto snížení pouze s hlediska jeho věcné správnosti resp. účelnosti.
(Nález ze dne 30. května 1932 č. 2399.)
Prejudikatura: Ad II.: Boh. A 9130/31.
Věc: Obec Ch. proti zemskému úřadu v Praze o obecní rozpočet.
Výrok: Naříkané rozhodnutí, pokud jím byla snížena rozpočtová položka na úmor obecních dluhů ze 36000 Kč na 3305 Kč, zrušuje se pro nezákonnost; v ostatním se stížnost dílem zamítá pro bezdůvodnost, dílem odmítá pro nepřípustnost.
Důvody: Ve schůzi, konané dne 30. října 1928, stanovilo obecní zastupitelstvo v Ch. rozpočet obce na rok 1929, v jehož potřebě byly zařazeny mimo jiné položky »Psací potřeby, tiskopisy a pod.« 500 Kč a »Úmor obecních dluhů« 36000 Kč. Zároveň usneseno, aby k částečné úhradě rozpočtového schodku byla vybírána obecní přirážka k dani činžovní 200,% a k ostatním daním 300%.
Výměrem z 21. ledna 1929 upravil okresní hejtman v Podbořanech na základě druhé hlavy, odst. 2 zák. Č. 125/27 a podle ustanovení § 3 odst. 6—8 zák. č. 77/27 po předepsaném předchozím řízení připomínkovém rozpočet obcí přijatý v uvedených právě bodech tak, že v potřebě snížil položku »Psací potřeby, tiskopisy a pod.« na 250 Kč a položku »Úmor obecních dluhů« na 3305 Kč, v úhradě pak, že přirážku k dani — Č. 9931 —
činžovní škrtl vůbec a přirážku k ostatním daním stanovil 200%. Při tom, pokud jde o položku na úmor obecního dluhu, počítáno s amortisací zápůjčky elektrisační, jež podle stavu z 31. prosince 1928 činila 53000 Kč, ve 23 letech a zápůjčky na zřízení obecního hřbitova v částce Kč 30000 —, ve 30 letech, pokud pak jde o usnesené přirážky, byla přirážka k dani činžovní škrtnuta proto, že k této dani obec v roce 1927 vůbec žádné přirážky nevybírala, kdežto přirážka k ostatním daním snížena na 200% z toho důvodu, že pro vybírání přirážky nad tuto sazbu nejsou dány předpoklady § 1 odst. 5 zák. č. 77/27 a prov. vl. nař. č. 157/27.
V odvolání namítala obec proti prodloužení umořovací doby ohledně obecních zápůjček, že podle převzatých soukromoprávních závazků má tyto zápůjčky splatiti v 10 letech, dále, že položka 500 Kč na tiskopisy je odůvodněna zvýšenou potřebou následkem zavedení nových dávek obecních a konečně, že pro vybírání přirážky 300% k ostatním daním jsou zákonné předpoklady dány, jelikož uvedené zápůjčky byly uzavřeny pro vlastní potřeby obecní a nikoli na stavby, podniky a jiná zařízení.
Nař. rozhodnutím vyhověl zemský výbor v Praze odvolání stěžující si obce potud, že přirážku k daním přímým kromě daně činžovní stanovil 300%, v ostatním však odvolání zamítl jako bezdůvodné. — — —
Stížnost podaná k nss formuluje tyto námitky:
1. Snížení položky na psací potřeby není odůvodněno, poněvadž výlohy za tiskopisy právě v posledních, letech neobyčejně stouply tím, že bylo zavedeno 9 různých samostatných dávek obecních. 2. Prodloužením umořovací doby ohledně obecních zápůjček na 23, resp. 30 let, překročil žal. úřad hranice zákonných zmocnění, ježto soukromoprávní závazky obce, splatiti zápůjčky ty v 10 letech od jejich realisace, nemohou býti úředním aktem zrušeny; také není opatření to ani účelné, poněvadž delší úrokovou službou se hospodářství obecní proti intenci zákona zdražuje.
O výtkách těchto uvážil soud toto:
V daném případě jde o úpravu obecního rozpočtu při povolování přirážek ve smyslu § 3 zák. č. 77/27. Ve své ustálené judikatuře (srov. zejména Boh. A 9130/31) zastává nss právní názor, že akty tohoto způsobu může obec napadati jen potud, pokud by buď popírala, že splněn jest předpoklad pro vydání takového opatření, anebo pokud by tvrdila, že úřad překročil meze své pravomoci nebo že nešetřil předpisů o řízení v zákoně daných, a že kromě těchto námitek nelze obci přiznati věcnou legitimaci k stížnosti, poněvadž mimo uvedené případy nemohla by důvodně tvrditi zkrácení svého subj. práva ve smyslu § 2 zák. o ss.
Setrvávaje při tomto právním názoru, musil nss námitku pod č. 1, kterou brojí stížnost toliko proti účelnosti, resp. věcné správnosti snížení položky na psací potřeby, odmítnouti pro nepřípustnost, jelikož po této stránce právo stížnosti obci přiznati nelze.
Jinak má se věc s námitkou ad 2, v níž jest obsažena výtka, že žal. úřad překročil meze své pravomoci, když I. stolicí provedené snížení položky na amortisaci obecních dluhů potvrdil. K výtce tohoto obsahu je obec podle svrchu přijaté právní zásady oprávněna, a nss shledal výtku tu důvodnou.
V § 3 odst. 7 zák. č. 77/27 se stanoví, že úřady při povolování přirážek musí zkoumati, zda rozpočty vyhovují všem ustanovením zákon- — Č. 9931 —
nyní, jmenovitě jsou-li v nich zařazena veškerá plnění, obci po zákonu příslušející, nebo platy peněžní, zakládající se na právním titulu, pokud jsou takové závazky úřadu přirážky povolujícímu známy.
Podle obsahu správních spisů přijala stěžující si obec s předchozím schválením osk v J. od okr. hospodářské záložny v J. dne 1. června 1922 na zřízení elektrické sítě zápůjčku 90000 Kč a dne 10. října 1928 na stavbu obecního hřbitova zápůjčku 35000 Kč a to v obou případech se závazkem, že dluh bude splacen v 10 létech po 9000 Kč, resp. 3500 Kč. Ve svém instančním rekursu poukazovala obec k těmto svým soukromoprávním závazkům a bránila se z té příčiny proti prodloužení umořovací doby na 23, resp. 30 let a to ohledně prv jmenované zápůjčky zejména též proto, že u ní je již se 7 ročními splátkami v prodlení. Žal. úřad však přes to prodloužení umořovací lhůty a tím i snížení rozpočtové položky na úmor dluhu, jak je provedla I. stolice, schválil, maje podle připojeného odůvodnění za to, že takovému zásahu dozorčího úřadu není překážkou okolnost, že snad obec je povinna proti dosavadní své věřitelce zápůjčky zaplatiti v době kratší, ježto jí vždy ještě zbývá možnost, aby s peněžním ústavem dosavadním ujednala prodloužení doby splatnosti, resp. aby v případě, že by k tomu nedosáhla sou- hlasu, uzavřela zápůjčky u ústavu jiného.
S názorem tímto nelze souhlasiti, neboť, ukládá-li zákon výslovně, jak svrchu řečeno, úřadu povolujícímu přirážky povinnost zkoumati, zda v rozpočtu jsou zařazeny platy peněžní, zakládající se na právním titulu — a o takové platy zde právě jde —, plyne z toho úsudkem a contrario jedině možný závěr, že na takovýchto pravoplatných a vykonatelných závazcích obce nesmí úřad přirážky povolující, i když podle zákona je povinen přihlížeti k tomu, aby rozpočtový schodek byl zpravidla uhrazen v rámci přípustné výše přirážek, svémocně nic měniti. Jestliže tak tedy v daném případě žal. úřad přece učinil, ač mu příslušné závazky obce byly známy, překročil meze své pravomoci, a musilo proto nař. rozhodnutí v této jeho části býti zrušeno podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 9931. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 76-78.