Čís. 4456.


Při žádosti za prodloužení lhůty §u 9 zákona ze dne 25. července 1871, čís. 96 ř. zák., jest použíti předpisů civilního řádu soudního.
(Rozh. ze dne 10. prosince 1924, R I 965/24).
V upravovacím řízení dle zákona ze dne 25. července 1871, čís. 96 ř. zák. žádala knihovní účastnice za opětné prodloužení lhůty k podání žaloby. Soud prvé stolice opětné prodloužení lhůty povolil, rekursní soud zamítl návrh na prodloužení, neshledav proň podstatných důvodů. Nejvyšší soud zrušil usnesení obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu s poukazem, by o návrhu na opětné prodloužení lhůty šetře předpisů §u 128 c. ř. s. znovu rozhodl.
Důvody:
Zákon ze dne 25. července 1871 čís. 96 ř. zák. neobsahuje ustanovení, podle kterých zákonných předpisů o žádostech za prodloužení lhůty §u 9 tohoto zákona má býti rozhodováno. Sluší proto ve smyslu §u 7 obč. zák. při řešení této otázky přihlédnouti k předpisům 43 kn. zák., který ustanovuje, že o žádostech za prodloužení lhůty k podání žaloby na spravení záznamu rozhodovati jest dle předpisů soudního řádu. V důsledcích toho přicházejí při rozhodování o žádosti Antonie B-ové za opětné prodloužení lhůty ku podání žaloby ohledně služebností jí tvrzené v úvahu předpisy §u 128 c. ř. s. Poněvadž pak dle ustanovení §u 128 odstavec třetí c. ř. s. před povolením opětovného prodloužení lhůty, o které zde skutečně jde, odpůrci navrhovatelky, když návrh od obou stran souhlasně podán nebyl, slyšeni býti musí a soud prvé stolice nedbaje tohoto zákonného předpisu o návrhu stěžovatelky bez slyšení odpůrce rozhodl, jeví se usnesení soudu prvé stolice, jakož i napadené usnesení soudu rekursního, které tohoto nedostatku neodstranilo, nýbrž bez ohledu na něj rozhodnutí ve věci samé obsahuje, protizákonným a bylo je proto k dovolací stížnosti Antonie B-ové na neprodloužení lhůty k podání žaloby zrušiti a rozhodnouti, jak se stalo.

Citace:
č. 4456. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 753-754.