NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 4919
.
Obecní zaměstnanci (Slovensko): * Velká obec, která byla dříve městem s regulovaným magistrátem, nemůže propustiti svého měšťanostu, dokud stát nezamítl podle § 24 zák. č. 243/1922 a § 5 zák. č. 233/1920 jeho žádost o převzetí do státní služby.
(Nález ze dne 19. září 1925 č. 17295).
Věc: Městská obec L. (adv. Dr. Bedřich Mautner z Prahy) proti župnímu úřadu ve Zvoleni o služební požitky bývalého měšťanosty Viktora G.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Proti Viktoru G., býv. měšťanostovi města L., nařízeno bylo rozhodnutím župana novohradské župy ze 6. července 1922 na základě § 91 z. čl. XXII : 1886 disciplinární vyšetřování a současně nařízena podle § 93 cit. zák. suspense Viktora G. z jeho dosavadního úřadu. Rozhodnutím župního úřadu ve Zvoleni z 21. dubna 1923 bylo disc. řízení podle § 91 cit. zák. zastaveno a současně zrušena suspense G. z jeho úřadu. Usnesením zastupitelského sboru města L. z 24. března 1923 vysloveno, že město na službu býv. měšťanosty Viktora G., jehož funkce dnem 1. ledna 1923 po zákonu zaniklá, již nereflektuje a že v důsledku toho budou mu jeho služ. požitky vypláceny od 1. ledna 1923. Z tohoto rozhodnutí podal odvolání Viktor G.
Dříve než bylo o tomto odvolání v instanční cestě rozhodnuto, zamítlo min. vnitra výnosem ze 13. dubna 1923 G-ovu žádost za přijetí do stavu konc. úředníků politické správy na Slovensku, poukázavši zároveň na důsledky tohoto rozhodnutí ve smyslu zák. ze 31. března 1920 čís. 233 Sb. a vlád. nař. z 23. listopadu 1922 čís. 335 Sb.
V důsledku tohoto rozhodnutí usnesl se zastupitelský sbor města L. v zasedání z 30. června 1923, že vzhledem k dřívějšímu svému usnesení z 24. března 1923 na službu Viktora G. nereflektuje a pokládá ho dnem 1. ledna 1923 za propuštěného. V případě, že by ono dřívější rozhodnutí v instančním přezkoumání neobstálo, propouští zastupitelský sbor Viktora G. ze služby dnem 1. července 1923.
Rozhodnutím okr. úřadu v L. z 1. srpna 1923 bylo odvolání G-ovo z usnesení zastupitelstva města L. z 24. března 1923 zamítnuto a cit. usnesení schváleno ze správných důvodů napadeného rozhodnutí.
K dalšímu odvolání Viktora G. zrušil žal. úřad nař. rozhodnutím rozhodnutí okr. úřadu z 1. srpna 1923, jakož i obě rozhodnutí zastupitelského sboru města L. z 24. března 1923 a z 30. června 1923 a přiznal Viktoru G. nárok na všechny jeho zadržené požitky kromě representačního přídavku až do jeho propuštění ze služby t. j. do konce června 1923.
Stížnost do tohoto rozhodnutí neshledal nss důvodnou:
Na sporu jest jedině otázka, do které doby příslušely Viktoru G. jako měšťanostovi města L. jeho aktivní služ. požitky s tímto jeho úřadem spojené, t. j. zda mu právem příslušely jen do dne 1. ledna 1923, kdy město L. přeměněno na velkou obec, či až do doby uvedené v nař. rozhodnutí. Jest nesporno, že dnem 1. ledna 1923 přeměněno bylo město L., před tím město s regulovaným magistrátem, na velkou obec, a že týmž dnem přešla působnost měšťanosty této obce na služnovský úřad v L. (§ 1 zák. z 22. března 1920 čís. 210 Sb., § 4 a 10 vlád. nař. z 21. září 1922 čís. 275 Sb. a vyhláška min. vnitra v dohodě s min. pro Slov. z 29. prosince 1922 čís. 412 Sb.). Z jediné okolnosti, že zmíněným dnem přestala dřívější samostatná působnost býv. měšťanosty města L., nelze však ještě — jak st-lka mylně se domnívá — souditi, že by v důsledku toho bylo již také bez dalšího dáno obci na vůli, chce-li svého býv. měšťanostu ve svých službách dále podržeti nebo oním dnem ze služby propustiti.
Podle dosud platných předpisů zák. čl. XXII : 1886 (§§ 63, 65, 69, 90 a násl.) může obec své úředníky, mezi něž patří i měšťanosta, proti jich vůli z činné služby propustiti zásadně jen v důsledku řádně provedeného disc. řízení. Z tohoto zásadního stanoviska připustil na Slovensku určité úchylky zákon z 31. března 1920 čís. 233 Sb. a zákon ze 13. července 1922 čís. 243 Sb., k jichž provedení vydáno pak nařízení z 23. listopadu 1922 čís. 335 Sb.
V daném případě má význam § 24 zák. č. 243 ex 1922, jenž vztáhl ustanovení § 5, 6, a 7 zák. čís. 233 ex 1920 i na úředníky měst s regulovaným magistrátem, které jsou nebo budou přeměněny na velké obce, dále pak § 13 a 14 vlád. nař. čís. 335/22. Podle ustanovení těch mohou býti úředníci býv. měst s regulovaným magistrátem na Slovensku, zmínění v § 1. zák. čís. 233/20, kteří včas o své převzetí zažádali, ale do státní služby převzati nebyli, a jež obec ve svých službách nepodrzí, z činné služby propuštěni s případným přiznáním zaopatřovacích požitků. Z toho nutně se podává, že zákon nikterak neváže ztrátu úřadu zmíněných městských úředníků již na sám fakt přeměny měst s regulovaným magistrátem na velké obce, nýbrž že přiznává toliko obci právo, aby sama rozhodla o propuštění a případném pensionování takových úředníků, nebo o jich dalším podržení ve službách obecních. Z ustanovení shora citovaných plyne však také dále, že obec nemůže rozhodovati o propuštění takových úředníků dříve, než bylo o jich převzetí min. vnitra konečně rozhodnuto.
Poněvadž pak v daném případě rozhodlo min. vnitra o nepřevzetí Viktora G. do státní služby teprve dne 13. dubna 1923, mohla obec L. rozhodnouti o propuštění jmenovaného z jeho dosavadní činné služby teprve po tomto dni, což se také skutečně stalo dne 30. června 1923, a poněvadž pak stížnost ani sama nepopírá, že býv. měšťanostovi Viktoru G. dlužno jeho služ. požitky vyp'áceti po celou dobu jeho činné služby, nemohl nss shledati nějaké nezákonitosti v tom, když žal. úřad v nař. rozhodnutí vyslovil, že obec L. jest povinna vyplatiti býv. měšťanostovi Viktoru jeho zadržené služ. požitky až do jeho propuštění ze služby, t. j. do konce června 1923.
Bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 4919. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 153-155.