Úmluva směřující k obejití trestního práva důchodkového jestnedovolená ve smyslu § 878. obč. z. Uznání neplatného závazku?Žaloba nezletilých dětí po A. St. proti obchodníku M. T. o zaplacení 913 K byla okresním soudem v J. zamítnuta.Důvody: Zemřelý A. St. byl povozníkem žalovaného M. T. a konal své služby toliko pro žalovaného. Již před příhodou v únoru 1908, o níž dále bude řeč, sdělil zemřelý St. svědkovi W., že vozí žalovanému zboží z Pruska; St. vykládal svědkovi podrobně, jakým způsobem tak činí a co řeknou v případě event. přistihnutí. Dne 20. února 1908 byl St. skutečně přistižen, jak vezl přes hranici pod uhlím 350 kg. cukru. Důchodkovými úřady byl pak A. St. odsouzen k pokutě a vymohl si možnost spláceti ji ve lhůtách.Na základě průvodního materiálu pokládá soud za prokázáno, že byla mezi A. St. a žalovaným uzavřena úmluva, jejíž obsah byl, že žalovaný nahradí A. St. celou pokutu důchodkovou, resp. že ji za něho celou zaplatí.Z výroku St., že vše na sebe vzal z toho důvodu, poněvadž by jinak žalovaný přišel o koncesi a musil zavříti svůj obchod (svědkové W. a J. S.), vyplývá a jest také velmi pravděpodobno, že slib žalovaného sledoval ten cíl, by žalovaný nebyl spolu odsouzen, poněvadž by to pro něj jako obchodníka mělo daleko horší následky. Žalovaný nedal se snad při tom tím vésti, že jako hlavní pachatel, v jehož prospěch pašování se dálo, nahradí svému pomocníku způsobenou škodu; žalobce to také v tom smyslu nepřijímal. Úmysl obou směřoval k tomu, by vyšetřování důchodkové svedeno bylo na scestí, by hlavní vinník vyšel bez trestu. Úmluva směřovala k obejití zákona důchodkového a také toho docílila. Poněvadž pak trestní právo chrání statek a dobro všeobecné, uložení trestu slouží zájmům veřejným a trestání z toho důvodu vyhraženo jest orgánům veřejným, nutno každou úmluvu, jež má za cíl obejití těchto ustanovení, označiti za neplatnou ve smyslu § 878. obč. z.Odvolání žalobců bylo odvolacím soudem zamítnuto; rovněž revisi žalobců nejvyšší soud nevyhověl. Důvody: Revise postrádá oprávnění, poněvadž věc byla posouzena právně odvolacím soudem docela správně.V tom směru poukazuje se na správné a úplně případné odůvodnění prvního soudce, jež i odvolací soud schválil; dodati třeba pouze tolik: v daném případě nejedná se o nápravu škod majetkoprávních, které byly spojeny s odsouzením A. St., ježto splátky trestu nejsou z části ani splatný, ani zaplaceny; žalobci opírají naopak svůj nárok o úmluvu, která směřovala k obejití zákona a zastavení trestního stíhání žalovaného; proto nemohla zmíněná úmluva založiti dle § 878 obč. z. platného smluvního závazku. Proto jsou také bez dalšího významu okolnosti, na něž revise klade důraz: že žalovaný sám zaplatil první trestní splátky; že závazek svůj k dalšímu placení uznal, resp. že se samostatně zavázal platiti další splátky a to proto, poněvadž prvně neplatná úmluva nemohla býti učiněna právoplatnou dodatečným uznáním a o nějakém samostatném novém závazku nemůže býti řeči, poněvadž v něm lze jedině spatřovati uznání původní nedovolené a neplatné smlouvy.Pro posouzení tohoto sporu jest taktéž úplně bez významu, zda žalovanému dostává se následkem právní neplatnosti zmíněné úmluvy nějakého materielního zisku. Tvrzení revise, že St. neměl úmyslu zmařit důchodkové stíhání trestní, jest v odporu se zjištěním skutkovým nižších instancí.(Rozh. nejv. soudu z 22. listopadu 1912, Rv III 506/12.)J. Valeček.