NPD documents search: Váž. civ., 13 (1931), sv. 2

Č. 7939.

Vodní právo. — Řízení správní: O náhradě útrat právního zastoupení v řízení vodoprávním.
(Nález ze dne 8. května 1929 č. 16224/28.)
Prejudikatura: Boh. A. 7692/29.
Věc: František P. a spol. v L. proti ministerstvu zemědělství o náhradu útrat právního zastoupení v řízení vodoprávním.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: V dubnu 1910 podala M.-cká společnost pro dobývání uhlí u býv. okr. hejtmanství v D. žádost za schválení projektu na zřízení vodovodu ze studní na její parcele č.... kat. obce L., do lázní pro mužstvo. V průběhu vodoprávního řízení namítal právní zástupce majitelů přilehlých luk — dnešních st-lů — že zamýšleným projektem by byla odňata voda pramenům na parcelách č. kat. ..., z nichž se louky st-lů zavodňují, čímž by st-lé byli velmi citelně poškozeni. Kromě toho žádal, aby žadatelce byla dle §§ 99 vod. zák. uložena povinnost k náhradě útrat právního zastoupení st-lů.
Nálezem z 9. června 1910 udělilo pak býv. okr. hejtmanství v D. jmenované žadatelce povolení ke zřízení projektovaného vodovodu, prohlásivši, že otázky pramenů, vlastnictví luk a event. poškození jsou vesměs otázkami soukromoprávními, k jichž rozřešení jest dle § 88 vod. zák. vyhražena cesta práva. Nárok na náhradu útrat právního zastoupení byl zamítnut poukazem na to, že námitky st-lů byly zamítnuty.
Rekurs st-lů byl rozhodnutím býv. místodržitelství v Praze z 20. června 1911 zamítnut. Na další rekurs st-lů zrušilo býv. min. orby rozhodnutím z 12. září 1916 rozhodnutí obou nižších stolic pro vadnost řízení a nařídilo, aby řízení bylo v určitých směrech doplněno a aby pak znovu bylo rozhodnuto v cestě instanční a to i ve příčině otázky náhrady výloh.
Když pak po marném uplynutí lhůty, kterou stanovilo býv. okr. hejtmanství v D. pro podání dalších návrhů, st-lé opětovně naléhali na to, aby záležitost tato byla skoncována, prohlásila M.-cká společnost pro dobývání uhlí podáním ze 14. března 1923, že lázně pro mužstvo na dolech jsou již od roku 1910 používány, že se do nich odebírá voda z D.-ského vodojemu a že od projektu na odběr vody z parcely č. kat. ... v L. bylo upuštěno, poněvadž získaná voda nebyla vydatná.
Na to bylo výměrem osp-é v D. ze 6. listopadu 1923 prohlášení toto vzato k vědomosti a M.-cké společnosti pro dobývání uhlí bylo s poukazem na § 99 vod. zák. uloženo, aby veškeré výlohy st-lům vzešlé nahradila. K odvolání M.-cké společnosti pro dobývání uhlí byl tento výměr rozhodnutím zsp-é z 31. prosince 1924 zrušen z toho důvodu, že žadalelka od projektu upustila a že z toho důvodu nelze uznati, že podlehla ve věci, o níž se jedná. Dalšímu odvolání dnešních st-lů nebylo nař. rozhodnutím vyhověno.
O stížnosti uvažoval nss následovně:
Na sporu jest jedině otázka náhrady útrat právního zastoupení v řízení vodoprávním. Otázka tato upravena jest předpisem § 99 zák. vodního. Podle odst. 1 tohoto paragrafu nese výlohy za komisionelní šetření a jednání v záležitostech stran ona strana, která za řízení žádala nebo k tomu svou vinou nebo zvláště svými svévolnými námitkami zavdala příčinu. Odstavec 2. téhož předpisu pak stanoví, že politický úřad rozhodne, jak tyto výlohy při společném zájmu se mají na strany přiměřeně rozděliti, a pokud ten, kdo ve sporu podlehl, má nahraditi náklad za řízení, jejž druhé straně svou vinou způsobil. Podle odst. 3. téhož §u uloží se náklad za vyšetřování přestupku zákona tomu, kdo uznán byl vinným.
Výlohami, o kterých jedná odst. 1 cit. předpisu, rozuměti sluší toliko výlohy za vyšetřování a jednání komisí, tedy ony výlohy, které vzešly úřední intervencí úřadu, jeho orgánů a znalců. Výlohy právního zastoupení stran v řízení vodoprávním pod tento předpis nespadají. Plyne to jasně již z textu zákona. Zákon mluví o nákladech za ohledání a jednání komisí a stanoví, která strana má tyto výlohy »nésti«, t. j. přímo úřadu zapraviti. Úvod odst. 2. pak stanoví, jak tyto výlohy — t. j. výlohy dle odst. 1. — při společném zájmu dlužno na strany rozvrhnouti. Naproti tomu další obsah odstavce 2. přikazuje úřadu vodoprávnímu, aby rozhodl, zdali a do jaké míry strana podlehnuvší má svému odpůrci svojí vinou způsobené útraty nahraditi. Tato část odstavce 2. staví tedy naproti výlohám za komisionelní šetření a jednání, o nichž jedná odst. 1., výlohy řízení způsobené straně druhé. Tedy výlohy zcela jiného druhu než jaké má na mysli odst. 1. a stanoví o nich, že je strana podlehnuvší má »nahraditi«. Není tedy ve příčině těchto posléze zmíněných výloh přímé platební povinnosti ani vůči úřadu ani vůči právnímu zástupci strany druhé, nýbrž jde jen o povinnost k náhradě útrat, které straně druhé vzešly. Kdyby předpis odst. 1. měl na zřeteli výlohy právního zastoupení strany druhé, pak by byl předpis odstavce 2. zbytečný a nebylo by možno uvésti jej v soulad s odstavcem 1.
I ze systematického uspořádání předpisu § 99 vod. zák. plyne, že vodní zákon rozeznává tři druhy výloh a to: 1. výlohy komisionelních šetření a jednání (odst. 1); 2. výlohy způsobené stranou ve sporu podlehnuvší straně druhé, t. j. výlohy stran (odst. 2.); 3. výlohy trestního řízení (odst. 3.).
Na právním názoru, že výlohami za komisionelní šetření a jednání dle odst. 1. § 99 vod. zák. rozuměti dlužno jen výlohy za úřední intervenci úřadů, jejich orgánů a znalců, ustálila se i judikatura býv. ss-u (srovn. na př. nál. Budw. 1990 A, 8864 A, 10527 A a j,.). Jestliže tedy st-lé se domáhají na zúčastněné straně náhrady výloh právního zastoupení, jež st-lům vzešly, nemohou tento svůj tvrzený nárok opírati o předpis odstavce prvního § 99 vod. zák. a činí-li tak přece, není stížnost jejich v tomto směru důvodnou. Ježto pak o případ trestního řízení dle § 99 odst. 3. nejde, mohou st-lé tvrzený svůj nárok opírati jedině o předpis § 99 odstavec druhý.
Předpis tento váže povinnost strany k náhradě útrat řízení straně druhé způsobených na následující předpoklady: 1. že jde o spornou záležitost stran, 2. že strana, jež má býti uznána k placení povinnou, ve sporu tom podlehla, 3. že straně druhé výlohy způsobila svojí vinou. Aby nárok na náhradu útrat právního zastoupení vzešel, je tedy zapotřebí, aby všechny tyto tři předpoklady byly splněny. I kdyby v případě dnešního sporu bylo lze mluviti o podlehnutí strany druhé, a i kdyby bylo možno připustiti, že jde o záležitost spornou, t. j. že mezi stranami vzešel spor, ve kterém se střetnuly odporující si právní nároky, nelze přehlížeti, že zákon požaduje ještě další náležitost, t. j. zavinění odpůrcovo.
Žal. úřad konstatoval, že tu není žádného zavinění žadatelčina, ježto v pouhé žádosti za vodoprávní konsens M.-ckou společností pro dobývání uhlí žádné zavinění nelze spatřovati. Proti tomu namítá stížnost jen tolik, že o zavinění nemůže býti pochybnosti, ježto M.-cká společnost pro dobývání uhlí protahovala řízení kladením zcela nemožných podmínek od r. 1910 až do r. 1923. Námitku tuto neshledal nss náležitě konkretisovanou, ježto st-lé neoznačují žádných konkrétních okolností, jimiž byl žadatelkou způsobován průtah, tím méně pak uvádějí, které výlohy jí byly těmito jen zcela povšechně tvrzenými průtahy způsobeny. Zjištění žal. úřadu, že žadatelce za vodoprávní konsens, dnešní to zúčastněné straně, nelze přičítati žádného zavinění, nebylo tedy stížností nijak otřeseno. Schází tedy zcela nepochybně aspoň jeden ze tří zákonných předpokladů nároku st-lů na náhradu útrat vodoprávního řízení a bylo proto stížnost uznání tohoto nároku se domáhající zamítnouti jako bezdůvodnou, aniž bylo třeba zkoumati, zdali splněny jsou ostatní dva zákonné předpoklady, na něž — jak svrchu bylo vyloženo — zákon nárok tento váže.

Citace:

č. 7939. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 741-744.