NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 1

Čís. 1015.

Podmínečný odklad výkonu trestu (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 562 sb. z. a n.).
Přítomnost obžalovaného při jednání o jeho návrhu na podmínečný odklad výkonu trestu není bezpodmínečně nutnou.
(Rozh. ze dne 20. listopadu 1922, Kr I 1013/21.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalované do rozsudku lichevního soudu při krajském soudě v Plzni ze dne 5. srpna 1921, pokud jím byla stěžovatelka uznána vinnou přečinem předražovaní dle § 7 odstavec třetí zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n. — mimo jiné z těchto
důvodů:
Stížnost vytýká zmatečnost rozsudku z té příčiny, že jednáno bylo o návrhu stěžovatelky na podmínečný odklad výkonu trestu při přelíčení samém, ač k němu dostaviti se nemohla, a že návrh byl zamítnut za její nepřítomnosti. Stížnost je bezdůvodná. Ani zákon ze dne 17. října 1919, čís. 562 sb. z. a n. ani nařízení vlády ze dne 11. listopadu 1919, čís. 598 sb. z. a n., zejména § 2 tohoto nařízení, neskýtají opory pro předpoklad, že přítomnost obžalovaného při jednání o jeho návrhu na podmínečný odklad výkonu trestu je bezpodmínečné nutnou (v § 2 se praví: »Soud zpravidla nesmí...«), a neohrožují dotyčné opomenutí sankcí zmatečnosti. V tomto případě je výtka stížnosti tím neoprávněnější, že nedostavení se obžalované k přelíčení nebylo uznáno ospravedlněným, takže stěžovatelka vlastní vinou přivodila, že soud při rozhodování nemohl vzíti v úvahu také dojem, kterým by byla na soud působila. Nelze proto tvrditi, že soud svým postupem porušil zákon a není tudíž zmateční stížnost na místě. Pokud stížnost brojí věcně proti výroku soudu, jímž obžalované byl odepřen odklad výkonu trestu, neuplatňuje ve skutečnosti porušení zákona neb takových zásad, kterých soudem musí býti dbáno vždy, nýbrž stěžuje si do nesprávného výsledku volného uvažování soudcovského. Její vývody dlužno proto pokládati za odvolání, o němž sluší rozhodnouti v zasedání neveřejném.

Citace:

č. 9864. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 863-865.