Rencontre (v trest. právu voj.).I. Pojem.Rencontrem rozumí se všechny bitky, ku kterým dojde mezi osobami vojenskými na místě samém se zbraní v ruce. Rencontre liší se od souboje tím, že souboj koná se za jistých příprav a formálností, zpravidla tedy nekoná se na místě samém, kromě toho užívá se při něm zbraní rozmanitého druhu, kdežto rencontre předpokládá užití zbraně, kterouž oprávněna jest vojenská osoba nositi. Od všech jiných způsobů bitek a rvaček liší se rencontre dále i tím, že obyčejné bitky nebo rvačky mohou se strhnouti i mezi vojenskými a civilními osobami, kdežto k rencontre dojíti může toliko mezi osobami vojenskými. Rencontre trestá se dílem jakožto zločin dílem jakožto přečin spáchaný proti služebním povinnostem vojenským nebo proti povinnostem stavu.II. Zločinem jest rencontre v těchto případech:1. Kdokoli vyzve svého představeného na souboj nebo k bitce na místě samém ve službě nebo vzhledem k předchozímu služebnímu poměru chtěje si zjednati dostiučinění za domnělé příkoří, propadá již za toto vyzvání, třeba k souboji nebo bitce ani nedošlo, trestu žaláře od jednoho do 5 let (§ 155); jestiť tím spáchán zločin porušení podřízenosti (subordinace).2. Užije-li důstojník pro domnělou nebo skutečně učiněnou urážku proti důstojníku zbraně na místě, podléhá, nebylo-li jednáno v mezích oprávněné sebeobrany a byla-li jedna strana usmrcena, trestu žaláře od jednoho do 5 let; došlo-li k těžkému tělesnému poškození jedné strany, nastupuje trest od šesti měsíců do jednoho roku, a může býti za přitěžujících okolností prodloužen až na 5 let (§ 445).III. Rencontre jakožto přečin:1. Došlo-li v takovýchto bitkách mezi důstojníky se smrtící zbraní k menšímu poškození, trestají se jako přečin vězením, po případě tuhým vězením od 1 do 6 měsíců (§ 682).2. Téhož přečinu se dopouští, kdo podněcováním způsobil takovouto bitku mezi důstojníky, a podléhá trestu jako práč nebo bijící se (§ 683).IV. Spoluvina:Samostatný velitel, kterýž úmyslně nezabrání bitce naznačené v § 445, jakkoli tak učiniti mohl, nebo vojenský soudce, kterýž opomene podrobiti soudnímu vyšetřování osobu právomoci jeho podléhající, jakkoli věděl o takovémto přestupku zákona, dopouští se tím sám trestného činu, kterýž jest dle okolností zneužitím úřední nebo služební moci nebo nadržováním, kteréž trestá se jako zločin nebo přečin podle ustanovení hlavy páté nebo dvacáté druhé voj. zák. trest, nebo podle ustanovení hlavy druhé dílu pátého voj. zák. trest. (§ 447).