Č. 789.

Učitelstvo: Odmítnutí návrhu okresní školní rady, podaného ve smyslu § 113 def. řádu škol. a vyučovacího zemské školní radě stran obsazení uprázdněného místa učitelského, není rozhodnutím, kterým by mohlo býti založeno neb obmezeno nějaké právo osob učitelských, nýbrž pouhým vniterným aktem nadřízeného úřadu, a to i když o něm zpravena byla též místní školní rada a učitelé, kteří by se o místo to měli právo ucházeti.
(Nález ze dne 30. března 1921 č. 3677.)
Věc: Antonín Sch. a Adolf W. v Chebu proti ministerstvu školství a národní osvěty v Praze stran obsazení vedoucího místa na I. dívčí občanské škole v Chebu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Zemská školní rada v Praze povolila rozhodnutím ze dne 3. ledna 1918 č. 1 A 1137—86702 na základě § 12 zák. ze dne 19. února 1870 č. 22 z. z., aby byla dívčí občanská škola v Chebu od 1. ledna 1918 rozdělena ve dvě samostatné občanské školy, a systemisovala počínajíc tímto dnem na I. občanské dívčí škole definitivní místa odborných učitelek a pak jak na I. tak na II. dívčí občanské škole v Chebu po jednom místu ředitelky. I. občanská dívčí škola byla však ještě ponechána pod jednou správou s I. dívčí školou obecnou v Chebu, kterou spravoval ředitel měšťanské školy Jan P. Tento zemřel na podzim 1918 a tím uprázdnilo se vedoucí místo na I. dívčí občanské škole v Chebu.
Okresní školní rada v Chebu podala pak na základě svého usnesení ze dne 29. ledna 1919 a k přání městského zastupitelstva v Chebu zemské školní radě návrh, aby uprázdněné místo bylo vypsáno jako místo ředitelské, tedy pro kompetenci mužskou, kterému návrhu však zemská školní rada rozhodnutím ze dne 29. ledna 1920 čís. 2 A 440/94500 nevyhověla a určila ve smyslu § 113 def. řádu školního a vyučovacího, že má býti konkurs na uprázdněné místo vypsán jako na místo pro ředitelku.
Z tohoto rozhodnutí podána odvolání jednak od spolků učitelských v Chebu, jednak od jednotlivých odborných učitelů, mezi nimiž se nalézali i oba stěžovatelé. Všechna tato odvolání byla zamítnuta naříkaným rozhodnutím ministerstva školsví a národní osvěty, poněvadž se žádnému ze stěžovatelů nedostává legitimace k podání stížnosti.
Ministerstvo přihlíželo k těmto skutečnostem:
»Zemskou školní radou ve smyslu § 113 řádu školního a vyučovacího, určená kompetence před obsazením učitelského místa na dívčích školách jest interní akt. Jest to nařízení dané podřízené okresní školní radě, jak v tom kterém případě konkurs na dívčí škole (zda pro mužské neb ženské síly) má býti vypsán. Jest to tudíž rozkaz pro podřízený úřad určený. Učitelské osoby nejsou proto oprávněny proti tomuto úřednímu nařízení v tomto stadiu podávati stížnosti. Teprve veřejným vypsáním konkursu na ono místo nabývají učitelské osoby, které činí na ně nárok, práva stěžovati si do způsobu vypsání konkursu a svůj nárok u zemské školní rady uplatňovati.«
Proti tomuto rozhodnutí obrací se stížnost Antonína Sch. a Adolfa W., o které uvažoval nejvyšší správní soud takto:
Stížnost opírá své tvrzení, že stěžovatelé měli nárok na meritorní vyřízení svých odvolání z výnosu zemské školní rady ze dne 29. ledna 1920, jednak o nálezy správního soudního dvoru ve Vídni (Budw. č. 7724, 8725 a 10519 A), dle kterých spoluuchazeč o uprázdněné místo učitelské jest ke stížnosti v administrativním řízení pilně oprávněn, když tvrdí, že právo jeho ucházeti se o takové místo bylo porušeno, a jednak o předpis §u 44 novely zákona o dozoru ke školám ze dne 24. června 1890 č. 46 ř. z.
Při tom vychází stížnost z toho, že právo stěžovatelů bylo uvedeným rozhodnutím zemské školní rady proto porušeno a obmezeno, poněvadž prý tímto rozhodnutím bylo místo vedoucí na I. dívčí občanské škole v Chebu systemisováno jako místo pro ředitelku a tím tedy odňato mužské kompetenci a zabráněno i oběma stěžovatelům se o ně ucházeti. Toto rozhodnutí jest prý pokládati za vlastní systemisační vynesení zemské školní rady, o kterém byli stěžovatelé také zpraveni a mohli se proto přezkoumání jeho v cestě instanční dovolávati.
Poněvadž však tu jde o takové zásadní rozhodnutí zemské školní rady, jest stížnost proti němu dle § 44 zákona o dozoru ke školám přípustná. Vypsání konkursu jest pak již jenom důsledkem tohoto rozhodnutí a provedením jeho, nikoliv rozhodnutím.
Tento skutkový předpoklad, na kterém jest stížnost založena, jest však, jak nejvyšší správní soud ze spisů shledal, úplně mylný a v přímém odporu se spisy správními, neboť citované rozhodnutí zemské školní rady, jež dalo podnět ke sporu, není systemisační listinou, jak stížnost za to má, nýbrž pouhým zamítnutím návrhu okresní školní rady zemské školní radě předloženého, aby uprázdněné místo smělo býti vypsáno pro konkurenci mužskou, tedy jako místo pro ředitele.
Zemská školní rada může totiž dle § 113 definitivního řádu školního a vyučovacího pokaždé, nežli se definitivně obsadí učitelské (tudíž i ředitelské) místo při dívčí škole obecné neb občanské, přihlížeti k potřebám školy a vyslechnuvši okresní úřad školní určiti, zdali místo to bez újmy toho, co při jeho systemisování snad zásadně bylo ustanoveno, má býti obsazeno učitelkou nebo učitelem, nebo zdali se mohou o, ně ucházeti osoby učitelské bez rozdílu pohlaví.
Dle tohoto předpisu závisí zcela na vůli zemské školní rady, zdali chce na návrh podřízené okresní školní rady přistoupiti či nikoliv. Odmítnutí takového návrhu nelze označiti za rozhodnutí, kterým by mohlo býti založeno neb obmezeno nějaké právo učitelských osob, poněvadž je výrok takový skutečně pouhým vniterním předpisem a vniterním aktem nadřízeného úřadu, kterému se musí podřízená okresní školní rada podrobiti a tudíž konkurs na uprázdněná místa vypsati tak, jak bylo zemskou školní radou nařízeno.
Na tom pak nemění ničeho okolnost, ve stížnosti uplatňovaná, že byl v daném případě zmíněný výnos zemské školní rady — ač toho vůbec zapotřebí nebylo — okresní školní radou, pro kterou byl jedině určen, intimován též místní školní radě, která, jak stížnost sama správně podotýká, s vypsáním konkursu nic činiti nemá, a že byli místní školní radou i stěžovatelé o obsahu tohoto vynesení zpraveni, neboť teprve skutečným vypsáním konkursu na uprázdněné místo nabývají učitelské osoby práva o místo to se ucházeti, pokud se týče nabudou vůbec možnosti tvrditi, že vypsáním tím bylo právo ucházeti se o vypsané uprázdněné místo porušeno.
Jak ze spisů zřejmo, rozhodla však již zemská školní rada dříve zásadně o tom, že mají býti veškerá místa učitelská včetně místa ředitelského na I. dívčí občanské škole v Chebu systemisována výhradně pro kompetenci ženskou a vyloučila tím tedy zároveň všechny učitelské osoby mužského pohlaví z práva ucházeti se o místo učitelské neb ředitelské na této škole, a sice stalo se tak již rozhodnutím zemské školní rady ze dne 3. ledna 1918 č. 86702/17 za příležitosti rozdělení bývalé dívčí občanské školy ve 2 samostatné občanské školy dívčí a stěžovatelé nemohou míti nejmenší pochybnosti o tom, neboť dotyčné rozhodnutí bylo jimi v opisu ke stížnosti přiloženo a stížnost sama udává, že rozhodnutí toto jest pravoplatné.
Jest tedy jedině toto rozhodnutí systemisační listinou, jejíž ustanovení zůstávají tak dlouho v platnosti, dokud rozhodnutí to po právu trvá, nikoliv však výnos zemské školní rady ze dne 29. ledna 1920, o který ve sporném případě jde, který, jak již svrchu bylo vytčeno, není takovým rozhodnutím, které by mohlo práv neb právních zájmů zákonem chráněných se dotýkati. Pak vyslovil však žalovaný úřad právem, že stěžovatelům nepřísluší oprávnění ke stížnosti proti zmíněnému výnosu a bylo proto stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.
Pokud se stížnost dovolává k odůvodnění legitimace stěžovatelů k podání stížnosti judikatury bývalého správního soudního dvoru ve Vídni, třeba na to poukázati, že nálezy, jichž se stížnost dovolává, ne vyslovují právní názor, že by učitelským osobám příslušelo právo ku stížnosti v řízení obsazovacím ještě dříve, než byl konkurs vypsán, a není tudíž možno se jich dovolávati ve sporném případě, ve kterém si stěžovatelé takové právo osobovali ještě ve stadiu před vypsáním konkursu.

Citace:

č. 789. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 399-401.