Č. 8251.

Školství: I. * Pouhá změna školního obvodu veřejné školy národní není sama o sobě dostatečným důvodem pro zmenšení počtu tříd. — II. Přeměna definitivní třídy postupné v zatímní pobočku zahrnuje v sobě zrušení def. třídy, která zřízením zatímní pobočky při jiné třídě není nahražena.
(Nález ze dne 25. listopadu 1929 č. 8318/28.) Prejudikatura: ad II. Boh. A 3989/24.
Věc: Místní školní rada ve St. proti ministerstvu školství a národní osvěty o vyškolení části školní obce St. a přeměnu definitivní třídy postupné v prozatímní pobočku.
Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná, pokud běží o nař. přeškolení, co do ostatku zrušuje se nař. rozhodnutí pro nezákonnost.
Důvody: Zšr v Praze výnosem ze 14. července 1926 povolila, aby části osady St. »Grabenhäuser« a »Starost« byly přeškoleny od obecné školy ve St. k obecné škole v H. (školní obec T.), poněvadž předpoklad § 9 zák. z 19. února 1870 č. 22 z. z. česk. (ulehčení školní docházky) jest v tomto případě splněn. Spojovací cesty (cesty do školy) mezi částmi osady St. »Grabenhäuser« i »Starost« a obecnou školou v H. jsou, jak z protokolu o komis. řízení ze 17. února 1925 vysvítá, kratší a schůdnější nežli cesty mezi těmito částmi osady St. a obecnou školou ve St. Následkem toho znamená přeškolení toto pro děti z uvedených částí osady ulehčení školní docházky. Vzhledem k tomu, že přeškolení toto má za následek zmenšení obvodu obecné školy ve St., jest nutno tuto školu nově organisovati. Zšr přeměnila tudíž třetí def. třídu postupnou této školy v zatímní pobočku a vyslovila, že škola tedy bude míti 2 def. třídy postupné a 1 zatímní pobočku při II. třídě.
Z tohoto rozhodnutí podala rekurs mšr ve St. V rekursu brojila proti nařízené redukci školy, dovozujíc, že skutečný počet jejího žactva této redukce neodůvodňuje. Rekurs praví, že rekurentka by souhlasila s vysloveným přeškolením jen za té podmínky, že škola nebude restringována, jinak vyslovuje se proti vyškolení. Min. škol. zamítlo rekurs nař. rozhodnutím z důvodů rozhodnutí, vzatého jím v odpor, k čemuž podotklo, že námitky rekursu nikterak nevyvracejí důvodů, pro něž došlo k přeškolení.
Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami:
Rozhodnutí zšr-y obsahuje dvojí výrok, jednak přeškolení části osady St., jednak přeměnu def. třídy postupné na škole ve St. na zatímní pobočku.
1. Ve směru prvém jest stížnost nepřípustnou po rozumu §§ 5 a 6 zák. o ss — — — —.
2. Pokud jde o vyslovenou přeměnu jedné def. třídy postupné na zatímní pobočku, nutno v tomto opatření spatřovati zrušení jedné (třetí) postupné třídy, která není nahražena tím, že se při jiné (druhé) třídě postupné zřizuje zatímní pobočka (srov. nál. Boh. A 3989/24).
Toto svoje opatření odůvodnily školské úřady jedině zmenšením školního obvodu školy ve St. po nařízeném vyškolení části, nezmínivši se ani o případném zmenšení počtu žactva, tím méně o konkrétních číslicích po této stránce. Avšak podle § 8 č. 226/22 lze třídy školní rušiti jen tehdy, nejsou-li po zákonu nutné. Pouhá změna školního obvodu sama o sobě nemusí však míti vlivu na »nutnost« zřízené třídy, naopak rozhoduje tu v prvé řadě ve smyslu předpisů §§ 5 a 7 odst. 2 zák. č. 226/22 frekvence školy a tříd jejích. Po této stránce však úřad se v nař. rozhodnutí — jak již uvedeno — vůbec nevyslovil. Když tedy školské úřady opřely vyslovenou redukci školy (přeměnu jedné def. třídy postupné v zatímní pobočku) jedině o povolenou změnu škol. obvodu, postrádá výrok jejich opory v zákoně.

Citace:

č. 8251. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 426-428.