NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Čís. 1917.

Trestání válečné lichvy (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n. ve znění zákona z 25. dubna 1924, čís. 80 sb. z. a n.).
Ustanovení článku 1. čís. 1 zákona čís. 80/24 není pouhým authentickým výkladem slova »nájemné«, nýbrž stanoví novou skutkovou podstatu trestných činu, dosud pod § 8 zák. čís. 568/1919 nespadajících.
Souběh zákona čís. 568/1919 se zákonem čís. 80/1924.
(Rozh. ze dne 6. března 1925, Zm I 725/24.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaných do rozsudku krajského soudu v Liberci ze dne 6. října 1924, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými a to Ida P-ová přečinem předražovaní podle §u 8 písm. b) zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n. ve znění novely ze dne 25. dubna 1924, čís. 80 sb. z. a n. a Karel Sch. přečinem podle §u 5 tr. zák. a §u 8 písm. b) shora uvedeného zákona o lichvě, zrušil napadený rozsudek a sprostil obžalované z obžaloby. V otázkách, o něž tu jde, uvedl v
důvodech:
Zmateční stížnosti nelze upříti oprávnění, pokud vytýká, že pod- řaděním jednání obžalovaných pod ustanovení §u 8 písm. b) zák. ze dne 25. dubna 1924, čís. 80 sb. z. a n. byl porušen zákon. Nalézací soud, připustiv, že jde o čin, spáchaný před účinností tohoto zákona, odůvodňuje napadený výrok tím, že ustanovení článku I čís. 1 zákona jsou toliko doplňkem v době činu plativšího zákona čís. 568/1919, že se v nich toliko blíže označuje, jak dlužno rozuměti výrazu »nájemné« v §u 8 zák. čís. 568/1919, čemuž nasvědčují prý slova novely čís. 80/1924 »Za odstavec prvý vkládá se toto ustanoveni«. Názor ten nemá v zákoně opory. Jest sice správným, že zákon sám mluví o tom, že se jím doplňuje zákon čís. 568/1919. Z toho však nelze ještě vyvozovati, že ustanovení, o něž jde, jest authentickýni výkladem výrazu »nájemné«. Již doslov článku I čís. 1 novely a sice slova: »Stejně (scil. jako požadování atd. přemrštěného nájemného) se trestá atd.« mluví proti názoru nalézacího soudu. Veškeré pochybnosti v tom směru však odstraňuje zpráva ústavně právního výboru poslanecké sněmovny, který vládní návrh zákona teprve doplnil dodatkem k §u 8 zákona čís. 568/1919 sb. z. a n. a vyslovil se o tomto doplnění takto: »Veškeré tyto činy« (požadování odstupného a pod.) byly trestný pouze podle §§ů 20 a 28 zákona na ochranu nájemníků (čís. 85/24) a Nejvyšší soud odmítl užíti na tyto činy lichevního zákona, poněvadž podle jeho soudu dlužno § 8 lich. zák., který mluví jen o nájemném, vykládati úzce a nelze ony vedlejší platy pokládati za část nájemného. Vládní návrh snažil se přivoditi nápravu novou formulací §u 24 c). Než ústavně právní výbor má za to, že tím nebyly by ještě postiženy veškery případy shora uvedené. Pokud jde o pronajímatele samého, bylo by arci možno podle §u 24 c) připočísti k požadovanému nájemnému veškery prospěchy vedle poskytnuté nebo slíbené a podřadíti tak pronajímatele pod ustanovení §u 8 lich. zák. Než třeba uvážiti, že mnohdy takové materielní výhody bývají požadovány pouze za uzavření smlouvy samé a mohlo by býti opět pochybno, zda lze §u 8 užíti. Konečně nebyly by postiženy vůbec případy, kdy odstupné požaduje dosavadní nájemník nebo uživatel bytu, nebo kdy požadován je nepřiměřený majetkový prospěch za sprostředkování nájmu. Ústavně-právní výbor usnesl se proto za současného zrušení §u 20 odstavec druhý druhého zákona na ochranu nájemníků doplniti § 8 zák. o trestání válečné lichvy ustanovením, postihujícím shora uvedené případy«. Z toho vidno, že zákonodárci nešlo o pouhý authentický výklad slova »nájemné«, nýbrž o vytýčení nových trestných skutkových podstat, dosud soudním trestem neohrožených. Tím však jest vyvrácen též názor nalézacího soudu, že obžalované bylo uznati vinnými též bez použití zákona čís. 80/1924 sb. z. a n., jelikož částku 10000 Kč bylo připočítati k prvnímu nájemnému, které K. platil, a jelikož tato vzhledem k obvyklým činžím přemrštěná částka tvořila s tímto nájemným jednotný celek. Stačí na odůvodněnou v tom směru ještě poukázati na dosavadní judikaturu (srov. rozh. Sb. n. s. čís. 453 a 988), od níž uchýliti se v tomto případě není příčiny.

Citace:

Oběžník Ústřední sociální pojišťovny č. j. 660-S-1926. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1926, svazek/ročník 7, s. 361-364.