Č. 8204.

Samospráva obecní: O vzájemném poměru dvou, po sobě následujících usnesení obecního zastupitelstva o obecním rozpočtu, z nichž druhé má nahraditi první, a vlivu, jaký to má na usnesení prvé, je-li druhé nadřízeným úřadem zrušeno.
(Nález ze dne 30. října 1929 č. 19 040.)
Věc: Obec D. proti zemskému správnímu výboru v Praze o obecní rozpočet.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Obecní zastupitelstvo v D. usneslo se 4. srpna 1926 schváliti obecní rozpočet na rok 1926, do něhož byla vložena potřeba 24 000 Kč jako »plat starostovi« a potřeba 19 000 Kč »na podporu chudých, léky, dopravy«. Odvolání Karla P. obracejícímu se mezi jiným i proti zařazení zmíněných položek do obecního rozpočtu, bylo usnesením osk z 27. listopadu 1926 zamítnuto. Proti tomuto usnesení podal Karel P. další odvolání.
K vyzvání žal. úřadu, aby obec sestavila rozpočet na úředně stanoveném tiskopisu a aby v určitých položkách, jež se netýkaly dříve uvedených předmětů, provedla změnu rozpočtu, usneslo se obecní zastupitelstvo dne 22. června 1927 na obecním rozpočtu přepracovaném ve smyslu připomínek žal. úřadu. V tomto změněném rozpočtu byla zařazená částka 24 0010 Kč »starostovi za úřadování« a »rozpočtový schodek chudinského fondu 26 000 Kč«.
Nař. rozhodnutím zrušil žal. úřad usnesení obecního zastupitelstva z 22. června 1927 jako nezákonné, zrušil dále k odvolání Karla P. pro nezákonnost rozhodnutí osk, pokud se týče položky »odměny starostovi« a položky týkající se »podpory chudých«, jakož i usnesení obecního zastupitelstva ze 4. srpna 1926 týkající se těchto položek, stanovil položku odměny starostovy částkou 12 000 Kč a položku podpory chudých částkou 15 000 Kč a povolil obci s výhradou souhlasu zem. fin. řiditelství obecní přirážky na rok 1926 ve výši 40% k dani činžovní a 229% k ostatním daním oněm přirážkám podléhajícím. — — — — —
O stížnosti uvážil nss toto:
Stížnost vytýká především, že žal. úřad vůbec nemohl zrušiti usnesení obecního zastupitelstva z 22. června 1927, poněvadž z tohoto usnesení nebylo podáno odvolání, a že v důsledku toho nemohlo usnesení obecního zastupitelstva ze 4. srpna 1926 oživnouti, takže žal. úřad měl odvolání z rozhodnutí osk z 27. listopadu 1926, vyřizující odvolání z posléze uvedeného, později odvolaného usnesení ob. zastupitelstva, zamítnouti jako bezpředmětné. Nss musil v tom dáti stížnosti za pravdu.
Žal. úřad vychází z předpokladu, že učiněno bylo nové usnesení o rozpočtu, a ježto ani stížnost nezastává jiného stanoviska, musel i nss z tohoto předpokladu vycházeti. (odst. 1. § 6 zák. o ss). Toto nové usnesení zrušil zsv ex officio, aniž byl k němu proti tomuto usnesení podán prostředek opravný. Než ustanovení ob. zřízení ani ob. fin. novely č. 329/21 nezmocňují zsv všeobecně, aby z moci úřední zrušoval nezákonná usnesení ob. zastupitelstva. Pokud jde o předmět dnešního sporu, totiž o zdělávání rozpočtu, vymezuje § 7 odct. 3. cit. ob. fin. novely oficosní přezkoumání obecního rozpočtu v ten způsob, že úřad dohlédací může si vyžádati vysvětlivky a činiti připomínky týkající se doplnění nebo opravy rozpočtu, pokud by nešlo o výdaje tam zvláště uvedené. Těch se však přítomný případ netýče. Jinak přísluší úřadu dohlédacímu jen zkoumati rozpočet v rámci podaného odvolání (viz též nál. Boh. A 5197/25). Nebyl tedy žal. úřad oprávněn, nemaje před sebou žádného opravného prostředku, zrušiti usnesení ob. zastupitelstva z 22. června 1927. Bylo proto nař. rozhodnutí v tomto bodě zrušiti pro nezákonnost, aniž měl nss možnost zkoumati, zdali důvod, ze kterého žal. úřad zrušil uvedené usnesení ob. zastupitelstva, zejména důvod, že ob. zastupitelstvo nebylo oprávněno své dřívější usnesení měniti, pokud o odvolání z něho podaném nebylo rozhodnuto, mohl by obstáti.
Nebyl-li však zsv oprávněn zrušiti z moci úřední nové usnesení ob. zastupitelstva o rozpočtu, pak ovšem nemohl založiti instanční zkoumání prvého usnesení rozpočtového na předpokladu, že toto prvé usnesení oživlo. Nss musil však nicméně zkoumati, zdali žal. úřad vzhledem k právní situaci, jak se vyvinula, přece jen nebyl povolán o odvolání podaném z rozhodnutí osk věcně rozhodnouti.
Bylo by snad lze připustiti, že skutečnost, že usnesení o rozpočtu bylo odvoláno a nahraženo usnesením novým, netvoří za všech okolností překážku, jež by bránila pozdějšímu instančnímu přezkoumání staršího usnesení novým usnesením odvolaného. Nepochybně záleží však na tom, zdali nové usnesení za okolností konkrétního případu nestojí v cestě instančnímu přezkoumání usnesení odvolaného.
Rozhodující význam mají v té příčině okolnosti následující: 1. Podle souhlasného stanoviska jak žal. úřadu tak st-lky učinilo ob. zastupitelstvo obsahově nové usnesení o rozpočtu; formální právní moc tohoto nového rozpočtového usnesení je mimo spor. 2. Ve správním řízení opravném namířeném proti prvému usnesení rozpočtovému byla vznesena na spor otázka a) výše potřeby rozpočtové (t. j. výše náhrady starostovi dle odst. 2. § 25 obec. zřízení), b) otázka formálního postupu při rozpočtovém řízení (slyšení ob. fin. komise).
Ad a). Otázka výše náhrady starostovi podle odst. 2. § 25 obec. zříz. dá se po stránce hospodářské přiměřenosti dotčené položky, a jen o tuto stránku šlo, zkoumati jen v rámci konkrétního rozpočtu, jehož potřebovou položku řečená náhrada představuje. Otázku tuto nelze řešiti absolutně a odděleně od konkrétního rozpočtu, poněvadž přiměřenost určité položky rozpočtové může býti posouzena jen v rámci konkrétního rozpočtu. Jestliže však, jak bylo již řečeno, usnesení o novém rozpočtu nabylo právní moci, stalo se zkoumání přiměřenosti položky prvého rozpočtu bezpředmětným, neboť jde právě jen o relaci položky k celkovému rozpočtu, tím však je právě rozpočet nový, který — ježto nabyl právní moci, vstoupil na místo rozpočtu prvého.
Ad b). Bylo-li však prvé usnesení o rozpočtu nahraženo usnesením novým a sluší-li prvé usnesení pokládati za bezpředmětné, pak stala se také bezpředmětnou otázka, zdali formální postup při vzdělávání prvého rozpočtu (zejména slyšení ob. fin. komise) byl ve shodě se zákonem. Za tohoto stavu věci stalo se i zkoumání prvého usnesení rozpočtového po obou stránkách, o které jde, bezpředmětným a žal. úřad neměl za dané situace podnětu pouštěti se do věcného rozhodování. Když tak přes to učinil, nelze tedy rozhodnutí jeho ani po této stránce srovnati se zákonem.

Citace:

č. 8204. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 326-328.