NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 20 (1911)

Praktické případy.

Příspěvek k amortisaci cenných papírů a k výkladu § 11. a 18. nesp. pat.

Podáním ze dne 23. listopadu 1907, č. j. T 105/7—1, zažádala M. E. u c. k. zemského soudu v Praze za umoření 6 akcií První české všeobecné akciové společnosti pro pojišťování na život v Praze s kupony.
O žádosti této vydal c. k. zemský soud v Praze následující edikt:
»K žádosti M. E. zavádí se umořovací řízení ohledně následujících, na majitele znějících slosovatelných akcií První české všeobecné akciové společnosti pro pojišťování na život v Praze na 400 K, resp. nyní 200 K znějících, a k nim vydaných kuponů a to č. 2 až 11, kteréžto kupony nevykazují určitou dobu splatnosti a rovněž na majitele znějí. — Majitel těchto cenných papírů se tudíž vyzývá, by svá práva provedl, jinak prohlásí se tyto akcie i s kupony po třech letech, čítajíc ode dne splatnosti posledního kuponu k nim vydaného, aneb, byly-li by mezi tím snad vylosovány, po 1 roce, 6 nedělích a 3 dnech po splatnosti, příslušející k nim kupony pak každý po 1 roce, 6 nedělích a 3 dnech po oné splatnosti za bezúčinné.
Dne 15. února 1909 — tudíž po uplynutí 1 roku, 6 neděl a 3 dnů — odpověděla pojišťovna (amortisatka) k dotazu c. k. zemského soudu v Praze, »není u nás žádné závady proti umoření našich, na majitele znějících (nikoliv však slosovatelných) akcií a k nim vydaných kuponů.«
Na základě tohoto prohlášení amortisatky vydal c. k. zemský soud v Praze umořovací nález dne 3. března 1909, č. j. T 105/7—6, jímž umořil nejen první kupon, nýbrž i celé akcie a ostatní kupony.
Tento nález doručen byl pojišťovně-amortisatce dne 8. března 1909, která teprve po uplynutí lhůty rekursní, totiž dne 7. dubna 1909, podala proti němu rekurs odvolávajíc se na to, že umořovací nález byl vydán předčasně, ježto nebyla zachována lhůta v ediktu ze dne 19. prosince 1907, č. j. T 105/7—1, stanovená.
Tento opozděný rekurs zamítl c. k. vrchní zemský soud v království Českém rozhodnutím ze dne 17. dubna 1909, č. j. R IV 166/9—9, z tohoto důvodu:
»Opozděným takto rekursem nebylo soudu rekursnímu se zabývati, poněvadž žadatelka M. E. na základě nálezu o umoření formálně právní moci nabyvšího již práv nabyla, tudíž, aniž by se práv těchto bylo dotčeno, zmíněný nález by změněn býti nemohl (§ 11. nesp. říz.).«
K dalšímu rekursu pojišťovny potvrdil c. k. nejvyšší soud rozhodnutím ze dne 25. května 1909 č. R II 514/9—1 toto rozhodnutí 2. stolice z následujících důvodů:
»Omezující výklad slov »osoby třetí« v odstavci 2. § 11. nesp. pat. se strany rekurentky ospravedlněn není ani zněním ani účelem tohoto.
Znění a smysl tohoto ustanovení zákona (§ 11. nesp. pat.), jakož i slov »osoby třetí« v odst. 2. § 9. nesp. pat. ukazují spíše na to, že »osobou třetí« dlužno rozuměti každou osobu, kteráž od stěžovatele jest rozdílnou. — Že však usnesení, které jest v odpor bráno rekursem, jenž zamítnut byl jako opozděný, bez újmy M. E. změniti nelze, plyne z vývodů rekursu sama a netřeba to blíže vykládati. — Pouštěti se do uvažování, zda usnesení soudce prvého, jehož změny se domáháno, zákonu se příčící neb zmatečným jest, je zbytečno, ježto by i v tomto případě nezákonné nebo zmatečné usnesení změněno neb zrušeno býti mohlo jen s újmou osoby třetí M. E., tudíž ani tehdy by tu nebylo podmínek, za kterých jedině dle § 11. odst. 2. nesp. pat. zůstaveno jest uznání soudu přihlížeti k rekursu po prošlé lhůtě podanému.« Když takto nález umořovací byl druhou a třetí stolicí potvrzen, podala pojednou Česká průmyslová banka v Praze dne 14. července 1909 u c. k. zemského soudu v Praze žádost, ve které prohlásila, že umořené akcie nacházejí se již od 25. listopadu 1907 (!) v jejím držení a žádala za zrušení amortisačního řízení z toho důvodu, že amortisační nález byl vydán předčasně, ježto nebyla dodržena lhůta v ediktu amortisačním stanovená.
Tento návrh České průmyslové banky zamítl c. k. zemský soud v Praze usnesením ze dne 15. července 1909 č. j. T 105/7—15 s tím odůvodněním, že nález umořovací ze dne 3. března 1909 byv potvrzen rozhodnutím c. k. vrchního zemského soudu ze dne 17. dubna 1909 a c. k. nejvyššího soudu ze dne 25. května 1909 nabyl právní moci a tím řízení amortisační v této věci zavedené právoplatně skončeno bylo, tak že prvnímu soudu nelze již dalšího opatření v této záležitosti učiniti.
K rekursu České průmyslové banky zrušil c. k. vrchní zemský soud v království českém rozhodnutí ze dne 9. srpna 1909 č. R IV 291/9—15 toto usnesení c. k. zemského soudu v Praze a nařídil poslednějšímu, aby prve vyslechl amortisantku M. E.
Po slyšení amortisantky M. E. resp. jejího právního zástupce zamítl c. k. zemský soud v Praze usnesením ze dne 30. září 1909 č. j. T 105/7—10 návrh České průmyslové banky opětně a to z těchto důvodů:
Z vylíčeného průběhu řízení amortisačního jde nepochybně na jevo, že řízení to bylo právoplatně skončeno a sice předčasným nálezem umořovacím, jehož platnost však oběma vyššími stolicemi uznána byla.
Česká průmyslová banka, která dle vyjádření svého zástupce již od 25. listopadu 1907, tedy ještě před vydáním ediktu umořovacího byla v držení akcií nyní umořených a jejíž řiditel i pokladník byli během roku 1908 dle tvrzení právního zástupce M. E. tímto o zavedení řízení amortisačního zpraveni, nezakročila vůbec v této záležitosti a teprve po právoplatném ukončení řízení amortisačního podala oznámení o držbě akcií a navrhovala zrušení amortisačního řízení. — V té době však, jak uznaly obě vyšší stolice, nabyla již amortisantka z nálezu umořovacího práv, proto aniž uvažovali, zda nález umořovací zákonu se příčí neb zmatečným jest, odmítli oba vyšší soudové změnu neb zrušení nálezu umořovacího, které státi by se mohlo jen s újmou M. E. Nyní pak jest výslechem amortisantky zjištěno, že tato trvajíc na právech z nálezu právoplatného, třebas předčasného, nabytých rozhodně odporuje změně resp. zrušení jeho. — Odpor svůj odůvodňuje skutečnostmi, jichž průkaz a závažnost jen cestou spornou zjistiti se dá (§ 2. č. 7. nesp. pat.) a nemůže se tak státi v tomto řízení nesporném. — Tím méně pak lze v tomto řízení na újmu nabytých práv M. E. vyhověti návrhu České průmyslové banky, která dle vylíčeného stavu věci odbytého řízení amortisačního vůbec se nezúčastnila, a je-li tedy v právech svých předčasným vydáním nálezu umořovacího dotčena, při odporu amortisantky jen cestou odst. 2. § 18. nesp. říz. proti následkům právoplatného nálezu amortisačního brániti se může, nejsouc oprávněna žádati za zrušení umořovacího řízení, jehož se nezúčastnila a které již právoplatně skončeno jest.«
K rekursu České průmyslové banky potvrdil c. k. vrchní soud v království Českém rozhodnutím ze dne 30. října 1909 č. j. R IV 379/9—18 toto usnesení a to z důvodu tohoto:
K rekursu České průmyslové banky potvrdil c. k. vrchní zemský soud v království Českém rozhodnutím ze dne 30. října 1909 č. j. R IV 379/9—18 toto usnesení a to z důvodu tohoto:
»Ovšem jest správné, že dle účelu řízení amortisačního cenné papíry po uplynutí lhůty ediktální k opětné žádosti za umořené jen tehdy prohlášeny býti mohou, když žádné nároky osobami třetími ohlášeny nebyly. To však předpokládá, aby nároky ty ohlášeny byly v době před vynesením nálezu o umoření — nikoliv však jako zde, kdy stěžovatelka ohlásila nároky po době, kdy nález o umoření dávno již právní moci nabyl.«
Další rekurs České průmyslové banky zamítl c. k. nejvyšší soud rozhodnutím ze dne 30. listopadu 1909, č. j. R II 1055/9—1 z těchto důvodů:
»Nevyhovuje se rekursu dovolacímu, poněvadž tu není podmínek § 16. nesp. pat., zvláště když záležitost, o kterou jde, vzhledem k ustanovením § 2. č. 7. a § 18. odst. 2. nesp. pat. rozhodnouti lze jen v řádném řízení soudním.«
Když takto jednak akcie byly právoplatně prohlášeny za umořené — jednak návrh České průmyslové banky v Praze na zrušení amortisačního řízení byl právoplatně zamítnut — podala M. E. na První českou všeobecnou akciovou společnost pro pojišťování na život v Praze u c. k. zemského soudu v Praze žalobu na vydání duplikátů umořených akcií s kupony. Žalovaná pojišťovna oznámila spor České průmyslové bance v Praze — ale tato do sporu nevstoupila.
Rozsudkem ze dne 7. května 1910 č. j. Cg IV 79/10—1 dal c. k. zemský soud v Praze žalobě místa a to podstatně z těchto důvodů: »Z takto zjištěných skutečností dospěl soud ku přesvědčení, že sporné akcie a kupony byly umořovacím nálezem ze dne 3. března 1909 č. j. T 105/7—6 prohlášeny za umořené a bezúčinné.
Lichá jest námitka žalované, že nález ten jest proti zákonu, neboť nález ten stal se právoplatným, ana žalovaná zmeškala lhůtu ke stížnosti a její pozdě podaná stížnost byla právoplatně odmítnuta.
Jestliže žalovaná opomenula včas užíti opravného prostředku, nemůže více formální právoplatnost nálezu v odpor bráti, ji zvrátiti a proti žalobnímu nároku na vydání duplikátů brojiti.
Odpor žalované proti žalobnímu nároku jest tím marnější, ježto žalovaná dopisy ze dne 24. a 27. března 1909 projevila ochotu proti zaplacení 12 K duplikáty sporných akcií vydati.
Rovněž lichá jest námitka žalované, že žádosti žalobkyně překáží ta skutečnost, že originály akcií a kuponů jsou již od 25. listopadu 1907 v držení a vlastnictví osob třetích a že by tudíž v obchodě kolovaly dvoje akcie; vždyť přece umořovací nález jeví ten účinek, že originály akcií s kupony předmět umořovacího řízení tvořící dlužno pokládati za právně zničené a neexistující. — Česká průmyslová banka majíc vědomost o umoření, nesmí akcie ty, ježto jsou nyní věcí bezcennou, dále zciziti.
Žalovaná není oprávněna žádati na žalobkyni důkazu o tom, že byla v době zavedení řízení umořovacího držitelkou a vlastnící akcií. — Zákonem není předepsáno, aby ten, kdo umoření žádá, dokazoval neb osvědčoval, jakým způsobem cenného papíru nabyl a zase pozbyl, neboť na pouhé tvrzení žádosti amortisační, že se žadateli papír zevrubně popsaný ztratil, dlužno zavésti řízení amortisační.
Rovněž není žalovaná oprávněna namítati vlastnické a držební právo třetích osob. — Uplatňovati nároky vlastnické přísluší jenom tomu, kdo se za vlastníka pokládá. — V tomto případu mohla by tak učiniti pouze Česká průmyslová banka — avšak žalovaná k tomu legitimována není.«
K odvolání žalované potvrdil c. k. vrchní zemský soud v království Českém rozsudkem ze dne 4. července 1910 č. j. B c II 66/10—12 tento rozsudek podstatně z těchto důvodů:
»Bezdůvodná jest výtka odvolatelčina, že umořovací nález jest protizákonný, neboť nález ten nabyl právní moci a vzhledem k tomu, že z právoplatného nálezu toho nabyla amortisantka M. E. již práv, nelze nález ten, jak vyslovil c. k. nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 25. května 1909 v této věci vydaném, v odpor bráti, ani kdyby byl protizákonným neb zmatečným. Není tu tudíž podmínek § 9. a 18. odst. 2. nesp. pat., za kterých přípustno jest žalobou bráti v odpor právoplatné usnesení vydané v řízení nesporném.
Ostatně přehlíží odvolatelka, že nález amortisační vydán byl teprve, když ona sama podáním ze dne 2. března 1909 zemskému soudu sdělila, že není žádné závady proti umoření akcií, o něž jde, i s kupony. — Svým vlastním jednáním ale odporovati nelze.
Okolnost, je-li nálezem umořovacím poškozena Česká průmyslová banka v Praze, může býti žalované úplně lhostejnou. — Česká průmyslová banka není spornou stranou a proti ní prosba žalobní nesměřuje. — Banka, ač jí spor ohlášen, do něho nevstoupila, nelze tudíž o její právech v tomto sporu rozhodnouti. — Hájiti její zájmy nepřísluší žalované.
Práva žalované pojišťovny nejsou umořovacím nálezem nikterak dotčena. Právoplatným umořením stává se totiž listina umořená bezúčinnou, neplatnou, bezcennou, ztrácí svoji původní moc a všecky právní účinky. — To plyne z patentu z 28. března 1803 č. 599 sb. z. s. — z patentu ze dne 15. srpna 1817 č. 1361 sb. z. s. — ze zákona ze dne 3. května 1868 č. 36 ř. z. Též ustanovení § 1425. obč. zák. užívá výslovně výrazu »umrtvené listiny«.
Listina, o níž zavedeno bylo řízení amortisační, žije tudíž jen do okamžiku, kdy vydán byl nález umořovací, pak ale jest mrtva a ani bezelstnost toho, kdo ji má v rukou, nemůže ji učiniti právně účinnou. Po vydání amortisačního nálezu jsou tudíž i bezelstný majitel a jeho právní nástupci vlastníky bezcenného papíru. Tomu však musí býti tak, má-li řízení amortisační míti nějakého účelu vůbec. Po skončeném umoření pozbyly tudíž originály akcií i s kupony, o něž v tomto sporu jde, právního účinku, a není žalovaná z originálu těch zavázána. Závazky a povinnosti žalované pominuly co se týče originálů úplně. Nepřekáží tudíž nároku žalobkyně, aby jí vydány byly duplikáty umořených akcií s kupony, nikterak skutečnost, že se originály — ostatně nyní úplně bezcenné — nacházejí v držení a vlastnictví České průmyslové banky.
Co se tkne talonů, ustanovuje § 1. lit. a) zákona ze dne 2. července 1868 č. 88 ř. z. výslovně, že talony nejsou předmětem amortisace, nýbrž že se umořují zároveň s cenným papírem, k němuž náležejí. Z téhož §u jde také na jevo, že talony jsou poukázky na nové kupony. Tomu svědčí i znění talonů sporných akcií. Zakládá se tudíž náhled žalované, že nový kupónový arch vydá se jen proti předložení posledního kuponu, na omylu, neboť nový kuponový arch vydá se jen proti předložení talonu.
Ku žádosti za zavedení amortisačního řízení není třeba dokazovati nabytí držby a vlastnictví, jakož i ztrátu cenného papíru, nemohlo tudíž žalobkyni odepřeno býti zavedení umořovacího řízení.
Nárok na vydání duplikátů jest v podstatě samé odůvodněn, neboť ztrátou cenného papíru jest vlastník jeho zbaven možnosti vykonávati práva s cenným papírem spojená. Ztráta možnosti výkonu práv vlastnických může vésti i k trvalé ztrátě vlastnictví, zejména jde-li o papíry majiteli svědčící, když někdo nabude vlastnictví papíru dle § 367. obč. zák. neb čl. 306. obch. zák. Tuto ztrátu a tyto újmy může však vlastník odvrátiti a si opět veškera práva s držbou cenného papíru spojená zjednati tím, že si vymůže amortisaci.
Ostatně nelze také přehlédnouti, že žalovaná pojišťovna v dopisech lit. B. a C. se prohlásila ochotnou vydati žalobkyni duplikáty umořených akcií.
Mimořádné revisi c. k. nejvyšší soud vyhověl a rozhodnutím ze dne 27. září 1910, č. Rv II 752/10—1 žalobu zamítl z následujících důvodů:
»Nárok žalobní byl by po stránce právní tehdy opodstatněn, kdyby byly akcie, o něž jde, bývaly umořeny s právním účinkem. Formálně se tak arci stalo potud, že umořovací nález byl druhou i třetí stolicí potvrzen. Avšak potvrzení toto stalo se jen z toho důvodu, že stížnost proti umořovacímu nálezu byla podána opožděně. Tím není však shlazena se světa skutečnost, že ve lhůtě amortisačním ediktem ze dne 19. prosince 1907 stanovené byly Českou průmyslovou bankou přihlášeny nároky vadící amortisaci. Tím, že byl umořovací nález vydán předčasně, přišly zájmy žalobkyně do kollise se zájmy České průmyslové banky a tím i se zájmy žalované pojišťovny. O těchto kollidujících zájmech nebylo lze rozhodnouti v řízení mimosporném, pročež bylo třeba nález umořovací potvrditi a návrh České průmyslové banky na zrušení umořovacího řízení zamítnouti. Při tom poukázal již c. k. nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 30. listopadu 1909, že sporná záležitost tato může rozhodnuta býti jen v řízení sporném. V řízení sporném však tato otázka doposud rozhodnuta není, je však nejpodstatnějším předpokladem pro posouzení další otázky, je-li žalovaná povinna vydati žalobkyni duplikáty. Jen kdyby byla zmíněná amortisace opodstatněna i po stránce práva hmotného, byl by tu předpoklad, na základě něhož nebylo by lze žalobnímu nároku upříti právního důvodu, kdežto ve případě opačném byla by žaloba neodůvodněna a to tím spíše, ježto jest nyní přesně známo, v čí rukou nacházejí se umořené akcie a je tudíž jisto, že akcie ty nezmizely z oběhu. Nutno tudíž vystoupiti proti zmatku, aby nebyly v oběhu jak originály akcií, tak i duplikáty jich. Zahrocuje se tudíž proces vlastně v otázku, zda Česká průmyslová banka nabyla vlastnického práva k akciím resp. pozbyla-li žalobkyně práva toho ve prospěch České průmyslové banky. O otázce této se ve sporu tomto nejednalo a jednati ani nemohlo, poněvadž Česká průmyslová banka do sporu vůbec nevstoupila.
Že nález po stránce práva hmotného udržeti se nedá, plyne jednak z doslovu správného umořovacího ediktu, jednak z toho, že neuplynula dosud doba tam stanovená, totiž 3 léta po splatnosti posledního kuponu. Umořovací nález, vydaný před touto dobou zákonem stanovenou, příčí se tudíž netoliko doslovu ediktu umořovacího, nýbrž i zákonu, a není proto, i když vešel formálně v moc práva s to založiti práva hmotná, jelikož nelze přece práva hmotná obětovati právům formálním. Není-li však nález umořovací po stránce práva hmotného opodstatněn, pak není žalobní nárok odůvodněn.
Pozn. zasílatele:
1. Toto rozhodnutí c. k. nejvyššího soudu jest v naprostém odporu s jeho dřívějším rozhodnutím v téže věci vydaným ze dne 25. května 1909. Kdežto v tomto rozhodnutí vychází c. k. nejvyšší soud z náhledu, že z právoplatného umořovacího nálezu nabývá amortisant práv, a to i třeba umořovací nález byl protizákonný neb zmatečný — projevuje v rozsudku ze dne 27. září 1910 c. k. nejvyšší soud náhled právě opačný, totiž že z nezákonného neb zmatečného umořovacího nálezu, třeba právní moci nabyvšího, amortisant práv nabýti nemůže. Zcela správně a důsledně přidržely se 2. a 3. stolice ve svých rozsudcích dřívějších náhledů svých a i nejvyššího soudu v rozhodnutí ze dne 25. května 1909 projeveného. Že umořovací nález formální právní moci nabyvší nabývá i materialní právní moci, totiž zakládá práva hmotná, o tom nelze ani v nejmenším pochybovati a bylo by zbytečno o tom slov šířiti. Tento právní účinek má a musí míti umořovací nález formální právní moci nabyvší i tenkráte, když by neodpovídal materialnímu právu amortisanta, neboť jinak nemělo by řízení amortisační žádného smyslu a rozumného účelu. Dlužno míti na mysli následující případ: Osoba A zažádá za umoření cenného papíru, který nachází se v bezelstném držení osoby B, která třeba nevědouc o zavedení amortisačního řízení své nároky ve lhůtě ediktalní nepřihlásí, následkem čehož papír se umoří a umoření nabude právní moci. — Ježto se restituce pro zameškanou lhůtu v řízení amortisačním, jak se všeobecně theorií i praxí uznává, nepřipouští, — neboť by ediktální citace neměla smyslu, — účinkuje právoplatný nález umořovací i proti třetímu bezelstnému držiteli, t. j. umořený cenný papír v jeho rukou se nacházející pozbývá platnosti, jak také uvedla 2. stolice v důvodech svého rozsudku (srov. rozh. č. 2541 Gl. U. W.). Tu tedy hmotné právo ustupuje formálnímu právu, totiž bezelstný držitel cenného papíru umořeného pozbývá práv z něho, třeba o zavedení umořovacího řízení nevěděl. Jest tudíž náhled nejvyššího soudu, že umořovací nález musí odpovídati hmotným právům amortisata, nesprávný, aspoň nedá se v zákoně nalézti pro náhled ten opory. Vždyť také, jak se všeobecně theorií i praxí uznává, nemusí amortisant dokazovati v žádosti amortisační své vlastnictví k papíru, za jehož umoření žádá, ba ani je osvědčovati (srov. rozhodnutí č. 2541, Gl. U. W.).
2. Vzniká otázka, zda lze formálně právoplatný nález umořovací zvrátiti a jakým způsobem. — Že se restituce v řízení amortisačním nepřipouští, uvedl jsem již svrchu, neboť by to odporovalo pojmu a podstatě ediktalní citace, která se v řízení amortisačním zavádí. Nějakou žalobu o zmatečnost neb o obnovu neb o neplatnost řízení nesporné nezná — jsou tudíž žaloby z formálního práva proti právoplatnému usnesení v řízení nesporném vydanému naprosto vyloučeny. — Nelze tudíž také žalovati o zmatečnost nebo protizákonnost právoplatného umořovacího nálezu a důsledkem toho ani je namítati. Mohlo by se tedy jednati jen o to, zda právní účinky právoplatného nálezu amortisačního lze zvrátiti žalobou o materiální právo se opírající. Při řešení této otázky dlužno přihlížeti k § 18. nesp. pat., který stanoví zásadu, že právoplatná rozhodnutí v řízení nesporném vydaná nemohou býti v odpor brána sporem; vždyť by nemělo smyslu, aby to, co jednou v řízení nesporném právoplatně na jisto postaveno bylo, mohlo býti zvráceno sporem.
Ze zásady této platí dle § 18. nesp. pat. dvě výjimky; lze totiž účinky právoplatného rozhodnutí v řízení nesporném vydaného zvrátiti sporem, a) když zákon sám poskytuje právo žaloby, aneb b) když právo to bylo straně v příslušném nesporném rozhodnutí výslovně vyhrazeno.
Avšak v řízení umořovacím ani zákon, ani soud nevyhradil právo žaloby. Než i kdyby výhradu takovou, po mém náhledu nepřípustnou, bylo lze v přítomném případě shledávati v rozhodnutích 1. stolice ze dne 30. září 1909, 2. stolice ze dne 30. října 1909 a 3. stolice ze dne 30. listopadu 1909, pak výhrada taková zněla jen ve prospěch České průmyslové banky a nemohla se na výhradu tu odvolávati pojišťovna, ježto jí pořad práva vyhrazen nebyl. Poněvadž pak Česká průmyslová banka, která jedině byla by k použití této výhrady legitimována, do sporu, ač jí oznámen byl, nevstoupila, neměl c. k. nejvyšší soud práva na námitky pojišťovny, k nimž tato naprosto nebyla legitimována, ohled bráti a to tím spíše, že práva pojišťovny neutrpěla žádné újmy. Kollise mohla totiž nastati nejvýše mezi amortisantkou a Českou průmyslovou bankou, nikoliv však mezi amortisantkou a pojišťovnou jako amortisatkou. Této bylo, jest a bude úplně lhostejno, jak též 2. stolice uvedla, kdo jest majitelem její akcií a komu platí dividendu, neb její akcie i kupony znějí majiteli. I z této úvahy plyne, že 2. stolice přihlížela k námitce, která žalované pojišťovně vůbec nepříslušela. Vždyť sám nejvyšší soud praví v důvodech svého rozsudku, že přítomný proces zahrocuje se vlastně v otázku, zda Česká průmyslová banka nabyla vlastnictví akcií čili nic, že však o otázce této v přítomném sporu se nejednalo a ani jednati nemohlo, poněvadž Česká průmyslová banka do sporu nevstoupila. Proto také 1. a 2. stolice zcela správně pustily otázku tuto mimo úvahu, a jestliže c. k. nejvyšší soud přes to vzal otázku tu v úvahu, učinil tak nejen bez vůle, nýbrž i proti vůli jedině k tomu legitimované České průmyslové banky, neboť tato do sporu nevstoupila.
3. Nesprávný jest dále náhled c. k. nejvyššího soudu, že dlužno čeliti zmatku, který v přítomném případě nastal, totiž že kolovaly by v obchodu originály akcií s kupony a jich duplikáty. Vždyť, jak již 2. stolice podotkla, originály akcií s kupony pozbyly právoplatným umořením platnosti. C. k. nejvyšší soud chtěje čeliti zmatku svým rozhodnutím, zavedl ještě větší zmatek, neboť nyní má Česká průmyslová banka bezúčinné originály akcií, ježto byly právoplatně umořeny, a amortisatka M. E. bezúčinný amortisační nález, neboť z něho žádných práv vyvozovati nemůže. Tím nastala mimo to nezákonná redukce akciového kapitálu žalované pojišťovny o 6 akcií, neboť k redukci takové jest třeba jednak usnesení valné hromady, jednak schválení státní správy.
Dr. Jan Chour.

Citace:

Příspěvek k amortisaci cenných papírů. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1911, svazek/ročník 20, číslo/sešit 3, s. 162-171.