Č. 7824.

Honební právo (Čechy). — Řízení správní: Pachtýř pozemků oplocených není legitimován uplatňovati nárok na výkon myslivosti na těchto pozemcích podle § 3 hodn. zák.
(Nález ze dne 21. března 1929 č. 5711.)
Věc: Heřman H. v R. proti zemskému správnímu výboru v Praze (za zúč. honeb. výbor v P. adv. Dr. Rud. Traub z Čes. Brodu) o honební právo.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním z 23. ledna 1926 obrátil se st-l na osk-i v D., oznamuje, že na základě smlouvy z 10. prosince 1925 má v nájmu na 6 roků, t. j. do 31. prosince 1931 lesní, luční a zahradní parcely č. kat. ... v úhrnné výměře 23 ha 1678 m2 ležící v katastru obce P. a náležející velkostatku Th-skému. Tato najatá pozemková plocha hraničí bezprostředně s jeho vlastními pozemky v P. a tvoří s nimi uzavřený celek. Tyto pozemky úplně oplotil. Pozemková plocha takto oplocená, včetně jeho pozemku, činů 31 ha. Oplocení je tak provedeno, že oplocená plocha je způsobilá k samostatnému výkonu hon. práva a bude proto na této oplocené ploše ve výměře 31 ha od 1. února 1926 vykonávati samostatně honitbu. Prosí tedy, aby oznámení to bylo vzato na vědomí a obecní úřad v T. byl vyrozuměn, že se řečené území od 1. února 1926 vylučuje z honebního území obce P., které pak takto zmenšené by bylo jako enklávu přikázati k T.
K tomuto podání sdělila osk st-li výměrem z 28. ledna 1926, citujíc ustanovení § 3 hon. zák., že není příslušná ve věci rozhodovati, ježto tu není sporu ve smyslu cit. zákonného ustanovení, následkem čehož odpadá příčina k zakročení.
V důsledku toho obrátil se st-l podáním z 26. ledna 1926 podobného znění na hon. výbor v P., dodávaje k tomu, že, vylučuje uvedené území oplocené dle předpisu z ostatního hon. území obce P., prosí, aby to bylo vzato na vědomí a v důsledku toho, aby zbývající část honebního území této obce byla přikázána jako enkláva obci T. — Dopisem ze 3. února 1926 sdělil hon. výbor se st-lem, že po vykonané prohlídce oplocení st-lem provedeného se usnesl neuznati toto oplocení za dostatečné a vyhovující předpisům a neuznati tudíž oplocené pozemky za vyloučené území.
Proti tomuto zamítavému usnesení podal st-l stížnost k osk-i, která výměrem z 20. února 1926 nařídila ve smyslu § 3 odst. 2 hon. zák. komis. šetření na místě samém. Po té vydala osk v D. rozhodnutí z 10. dubna 1926, jež zní: Osk se usnesla dne 9. dubna 1926 nevyhověti Vaší žádosti o vyloučení Vámi oploceného pozemku dílem najmutého, dílem vlastního ze společenstevního honebního území v P. a rozhodla, aby tyto pozemky pro nedostatek úplného oplocení nebyly považovány za vyloučené ze společenstevního honebního území v P.«
Odvolání st-lovo odmítl zsv pro nedostatek legitimace, neboť uplatňovati nárok na výkon myslivosti podle § 3 hon. zák. jest oprávněn toliko vlastník pozemků, kdežto ze spisů nepopřeně plyne, že jedná se o oplocení komplexu pozemkového, který sestává i z pozemků spachtovaných, a uplatňovati, zda ty které pozemky patří do společenstevní honitby — krom hon. výboru — jest oprávněn rovněž pouze jejich vlastník.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:
St-l vytýká, že ve příčině svého vlastního pozemku byl legitimován jako vlastník. Než námitka, ta je bezdůvodná, poněvadž předmětem rozhodování ve smyslu st-lova petitu bylo vyloučení st-lem oploceného pozemku dílem najmutého, dílem vlastního jako celku ve výměře 31 ha ze společenstevního hon. území a nikoli vyloučení pozemku st-lova ve výměře 9 ha 42 a jako celku, takže o vyloučení tohoto posléze uvedeného vlastního pozemku st-lova jako celku o sobě žal. úřad nerozhodoval (§ 2 zák. o ss).
St-l ovšem tvrdí, že mu náleží legitimace i jako pachtýři. Neprávem.
Dle § 3 přísluší na pozemcích zdmi nebo ploty dokonale a trvale ohražených právo provozovati myslivost vlastníkovi těchto pozemků. O takový případ v daném sporu jde.
Tvrdí-li tedy stěžovatel, že ve sporu vzniklém po rozumu § 3 hon. zák. je jako pachtýř pozemků legitimován, je tvrzení to v rozporu s jasným ustanovením zákona, jež mluví toliko o vlastníkovi pozemků. Je tedy jedině vlastníkovi dáno na vůli, chce-li práva svého použiti čili nic a projev jeho vůle nemůže býti ve směru tom nahrazen projevem pachtýře.
Je tudíž zmíněná námitka nezákonnosti bezdůvodná. — — — — —

Citace:

č. 7824. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 480-482.