Objem odškodnění v § 1162. ob. z. obč. uvedeného řídí se dle všeobecných předpisů o náhradě škody (§§ 1323., 1324., 1331. a 1332. cit. z.) a nikoliv dle ustanovení § 1155. zák. téhož.

Továrník A., který, mimochodem řečeno, přišel o život při honbě na bůvoly v africkém Sudánu, krátce před svou smrtí objednal u truhláře a řezbáře B. skvostný nábytek pro svou jídelnu a ložnici, načež tento ihned s pracemi, především nákresy a pod. započal. Po smrti A-ově dědicové objednávku odvolali.
C., který zabavil požadavek B-ův a dal si jej přikázati k vybrání, žaloval dědice D. na zaplacení ušlého výdělku 8000 K.
Ve sporu slyšený znalec uznal, že výdělek při práci truhlářské obnáší 15%, při práci řezbářské 40%. Dle toho též prvý soud přiznal žalobci odškodnění ve výši 5762 K.
Vrchní zemský soud v Praze vyhověl odvolání dědiců a snížil náhradu škody na obnos 3500 K.
Z důvodů
vyjímá se toto:
Soud první stolice přisoudil straně žalující celý ušlý výdělek. V tom však nelze nepřiznati oprávněnost odvolání žalovaných, kteří je o nesprávné právní posouzení opírají.
Jak zjištěno, jednalo se tu o provedení práce v podstatě umělecké a tu nelze ustanovení § 1155. ob. z. obč. užiti, již proto ne, že se tu vyžaduje, aby objednatelem (»von dem Besteller«) překaženo bylo osobě zjednané vykonání práce (a to ať jeho vinou neb náhodou v osobě jeho se sběhnuvší), nýbrž ustanovení §. 1162., kde se právě ustanovuje, jaký následek má úmrtí objednatele ohledně objednané práce.
Podle ustanovení toho musí dědici objednatele buď ve smlouvě státi neb zjednaného odškodniti.
V případě tomto jedná se jen o odškodnění, neboť dědicové zhotovení objednané práce si nepřejí.
Odškodnění (Schadloshaltung) nelze však v tomto případě stotožňovati s úplnou náhradou škody, s úplnou náhradou ušlého výdělku jako při náhradě škody z činů nedovolených, kde poškozený aspoň po čas k výdělku, byť i částečnému, nezpůsobilým bývá, nýbrž zahrnuje jen přiměřené odškodnění za to, že ku zhotovení díla nedošlo, a výdělek nějaký umožněn nebyl z díla objednaného.
Neodpovídalo by také slušnosti, aby zjednanému celý ušlý výdělek se přisuzoval, když on přece v době té, kde by na objednaném díle pracovati musel, má po případě možnost jinou práci si zjednati a takto jiný výdělek si opatřiti; jinak by po případě dvojnásobné anebo snad i několikanásobné náhrady ušlého výdělku se mu dostati mohlo.
Jenom přiměřeného odškodnění má se také dostati zjednanému v případě, o němž § 1155. ob. z. obč. jedná, a přece tam docela zavinění objednatele aspoň částečné se předpokládá.
Soud odvolací, hledě tedy k tomu, že zjednanému v tomto případě toliko odškodnění přiměřené se dostati má, bral při stanovení výše jeho dle ustanovení § 273. c. s. ř. v úvahu, že jednalo se o zhotovení díla, jehož objednání zjevně nečasto se přihodí, a pokládá za to přiměřenou částku jako odškodnění obnos 3500 K, který byl straně žalující přiznán.
Třetí stolice k odvolání strany žalující obnovila rozsudek soudu prvního.
V důvodech
praví se podstatně toto: Dovolání potírá především s hlediska dovolacího důvodu č. 4. §. 503. c. s. ř. právní náhled soudu odvolacího vzhledem k ustanovení §u 1162. ob. z. obč., poněvadž zaujaté stanovisko vedlo k snížení žalobního nároku — a to plným právem.
Že smlouvu námezdní, pokud se týče o dodání díla, mezi A. a B. uzavřenou, dlužno podříditi ustanovení §u 1162., ob. z. obč., není mezi stranami sporno, a není také pochybno s ohledem na zvláštní dovednost, ano dokonce uměleckou sběhlost a činnost příjemce práce.
Dle citovaného zákonného ustanovení nezrušuje se smlouva o dílo smrtí objednatelovou, nýbrž přechází bezpodmínečně na jeho dědice (§ 918. cit. zák.) Již z toho vyplývá, že druhý kontrahent nemůže a nesmí býti zkrácen ve svých právech smrtí objednatelovou.
Okolnost, že obě eventuality v §u 1162. ob. z. obč. zmíněné jsou vedle sebe postaveny, že totiž dědicové jsou povinni ve smlouvě pokračovati, aneb objednaného odškodniti, znamená však, že se tomuto musí dostati plné náhrady, kdyby se dědicové rozhodli od smlouvy upustiti. Tato druhá eventualita nedává tudíž dědicům nikterak možnosti, aby práva, objednanému ze smlouvy vzcházející, jakýmkoliv způsobem zkrátili. Po zjištění tohoto výkladu dlužno pak určiti objem náhradního nároku objednaného nikoliv, jak za to má mylně soud odvolací, ve smyslu ustanovení §u 1155. ob. z. obč. dle volného soudcovského uvážení, nýbrž na základě ustanovení §§ 1323., 1324., 1331. a 1332., a v uvážení okolnosti, že dědicové objednatelovi vědomě a bez jakékoliv nutnosti porušují smlouvu, zahrnuje jejich povinnost k náhradě, vycházející z porušení závazku, také ušlý zisk. Ustanovení §u 1155. nelze také proto použiti, že se na ně v §u 1162. nepoukazuje, toto zákonné ustanovení předpokládá také jinou skutkovou podstatu, která při sběhlosti a umělecké dovednosti objednaného vyžaduje zvláštního ohledu. Bylo proto dovolání vyhověno a prvý rozsudek obnoven. 1
(Rozhodnutí nejvyššího soudního dvoru ze dne 25. června 1913, č. j. Rv II 751/13|1.)
Flieder.

*) Pozn. zasíl. Komentatoři obč. zákona jako Krainz, Stubenrauch, Krasnopolski, Hasenöhrl a j. o tomto případu se nezmiňují. Winiwarter projevuje náhled, který sobě druhá stolice osvojila.

Citace:

Objem odškodnění v § 1162. ob. z. obč. uvedeného.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1913, svazek/ročník 22, číslo/sešit 6, s. 309-311.