NPD documents search: Váž. civ., 3 (1921)

Č. 5174.

Stavební právo (Praha): I. * Sousedu nelze upírati v stavebním řízení konsensním legitimaci k námitce, že o zastavovaném pozemku nebylo provedeno předem řízení parcelační. — II. * Soused není legitimován namítati, že stavební plány nebyly podepsány stavbyvedoucím. — III. * Stavební řád nežádá, aby sousedům zúčastnivším se stavební komise, dány byly k podpisu také stavební plány při komisi předložené. — IV. * Sousedé jsou legitimováni vytýkati v stavebním řízení konsensním nedostatky stavebních plánů jenom potud, pokud jim bylo těmito vadami znemožněno informovati se o projektu a posouditi, jaký vliv bude míti na jejich zájmy. — V. * Vznikne-li v stavebním řízení pochybnost, nejde-li o živn. provozovnu ve smyslu § 34 stav. řádu, je stavební úřad oprávněn, rozřešiti si otázku tu jako prejudiciální pro svůj obor sám. — VI. * Nepřibrání zvláštního znalce k stavebnímu řízení konsensnímu zakládá podstatnou vadu řízení jenom tehdy, jde-li o odborné otázky, k jichž posouzení se stavebnímu a zdravotnímu znalci úřadem přibranému zřejmě nedostávalo způsobilosti. — VII. * Stavební řád nebrání stavebníku, aby si přibral k stavební komisi svého odborníka, jenž by účastníkům podával informace o projektu.
(Nález ze dne 2. prosince 1925 č. 23167).
Prejudikatura: Boh. 4547 adm.
Věc: Viktorie K. v Praze proti ministerstvu veřejných prací o povolení novostavby tiskárny státovek.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Rozhodnutím ze 16. července 1924 schválila zsp v základě § 127 stav. řádu pro Prahu a podle výsledků komis. šetření provedeného dne 7. července 1924 na žádost stavebníka, Bankovního úřadu min. fin., stav. plány pro novostavbu tiskárny státovek na poz. parc. č. .... v Praze II., zamítnuvši námitky, jež st-lka jako majitelka sousedního domu proti projektu vznesla. Nař. rozhodnutím zamítlo min. veř. prací odvolání st-lky a výrok prvé stolice potvrdilo.
Rozhoduje o stížnosti, jež vynesení to napadá jako nezákonné a zmatečné, byl nss veden těmito úvahami:
Stížnost namítá, že — poněvadž prý jde o závod provozovací ve smyslu zákonů živnostenských — nemělo ve smyslu § 34 stav. řádu uděleno býti povolení stavební ku projektované stavbě dříve, nežli pravoplatně bylo rozhodnuto, zdali zřízení závodu provozovacího lze povoliti čili nic.
Stavební řád ustanovuje v odst. 2 § 34, že — jde-li o závod provozovací ve smyslu zákonů živn., jest komisionelní jednání, pokud možno, konati současně s vyšetřením, jež se k tomu konci děje, aby bylo zjištěno, lze-li závod ten připustiti z ohledu policie živnostenské, povolení pak k takovéto stavbě nesmí nižádným způsobem uděleno býti prve nežli se pravoplatně rozhodne, zdali zařízení závodu provozovacího povoliti lze. Jde-li v konkrétním případě o živn. provozovnu po rozumu § 34 stav. řádu, musí ovšem stav. úřad povolaný rozhodnouti o žádosti za povolení stavební, zjistiti z povinnosti úřední. Poněvadž však stav. řád pro případ, že se vyskytnou pochybnosti, jde-li o takovou živn. provozovnu, nenařizuje, aby stav. úřad přeruše řízení stavební, vyžádal si o tom nejprve rozhodnutí úřadu živn., nutno podle zásady v našem právu všeobecně uznané přiznati stav. úřadu oprávnění, aby otázku onu vyřešil si pro svůj obor sám, aniž ovšem tímto jeho řešením jest prejudikováno autoritativnímu rozhodnutí této otázky příslušným úřadem živnostenským. Nelze tedy souhlasiti se stížností, namítá-li, že stav. úřad v daném případě nebyl oprávněn otázku, je—li projektovaná tiskárna bankovek živn. provozovnou ve smyslu § 34 stav. řádu, sám si řešiti a může jíti toliko o to, zda si ji zodpověděl správně. Poněvadž pak jde toliko o řešení prejudicielní, může arciť nss úsudek, k němuž stav. úřad v tom ohledu dospěl, přezkoumávati jen s hlediska § 6 zák. o ss. Nss neshledal, že by závěr žal. úřadu, že v daném případě nejde o živn. provozovnu ve smyslu § 34 stav. řádu, byl zjevně mylný.
Citovaný předpis stav. řádu má, jak ze znění jeho docela jasně plyne, na mysli toliko závod provozovací ve smyslu zákonů živn., který ku svému zřízení potřebuje živ. polic. povolení, tedy živn. provozovnu ve smyslu III. hl. živn. řádu. Živn. provozovnou podle těchto předpisů je pak toliko taková provozovna, v níž se vykonává nějaká živnost ve smyslu řádu živn. (§25 živn. řádu). Co rozuměti jest živností ve smyslu řádu živn., vyznačeno jest v uvozov. patentu k živn. řádu, jenž v čl. IV. stanoví pojmové znaky živností a v čl. V. a násl. pak některé činnosti výslovně vyjímá.
Provozovna, o niž jde, je nesporně pomocným zařízením pro Bankovní úřad min. fin. Tento úřad má podle § 2. vl. nař. č. 246/1919 povahu jednak státního úřadu, jednak veřejného ústavu provozujícího úvěrní obchody. Nehledě k tomu, že činnost státního úřadu již podle své podstaty nemůže býti kvalifikována jako provozování živnosti, nebylo by možno ani na činnost Bankovního úřadu jako ústavu úvěrního vztahovati předpisy živn. řádu, ježto ustanovením čl. V. lit. k) uvoz. pat. jsou podniky úvěrních ústavů, bank atd. z platnosti živn. řádu vyňaty. Právem uznal tedy žal. úřad, že předpokladů § 34 odst. 2 stav. ř. tu není. Nejde-li však o živn. provozovnu ve smyslu zákona živn., přísluší posouditi eventuelní účinky novostavby na zájmy sousedů — i když účinky ty jsou podmíněny zvláštním určením novostavby, — výhradně úřadu stavebnímu (§ 34 odst. 1 stav. řádu). ---
Další námitky týkají se vadnosti plánů stavebníkem předložených. Pokud se týče námitky, že plány nebyly ve smyslu § 31 stav. řádu podepsány stavbyvedoucím, neshledal nss st-lku legitimovanou, aby takovou vadu vytýkala, poněvadž předpis ten — stejně jako ustanovení § 43 stav. řádu — sleduje toliko účel, zajistiti, aby stavbu prováděla osoba k tomu oprávněná, a usnadniti stav. úřadu dohled k provádění stavby (§ 116), nemá však žádného vztahu k právům sousedů, a nezachování jeho práv těch nijak dotknouti se nemůže.
Bezdůvodná je námitka, že plány stavební nebyly st-lce dány k podpisu. § 34 stav. řádu v posledním odstavci praví, že všemi přítomnými má býti podepsán protokol; z předchozího výpočtu toho, co tento »protokol« má obsahovati, je patrno, že protokolem zákon nerozumí nic jiného nežli listinu obsahující zápis o podstatných bodech jednání. Že by plány stavební tvořily podstatnou část tohoto protokolu, není nikde řečeno, a rovněž není nikde vysloveno, že by mimo protokol také i tyto plány měly stranám při komisi přítomným dávány býti k podpisu. Posléze nelze přiznati váhy ani námitce, že plány neodpovídají předpisům stav. řádu, poněvadž neudávají koty ani hloubkové, ani výškové, jak nařizuje § 30 stav. řádu. Předpisy o obsahu a formě plánů stav. dány jsou především za tím účelem, aby stav. úřadu bylo umožněno je přezkoumati. Sousedé jsou oprávněni nedostatky stav. plánů vytýkati jenom potud, pokud jim bylo oněmi vadami znemožněno, informovati se o rozsahu a způsobu projektu a tím o tom, jaký vliv projekt bude míti na jejich zájmy. St-lka při komisi vytýkala prostě, že plány mají vady pokud se týče vyznačení kot hloubkových a výškových, nežádala však, aby se jí v určitých směrech dostalo bližších vysvětlivek a také nijak nenaznačila, o kterých poměrech projektu, jež by se mohly dotýkati jejích sousedských práv, bylo jí uvedeným nedostatkem znemožněno se informovati a následkem toho také účinně se brániti. Jestliže za tohoto stavu žal. úřad neshledal potřebným, aby plány, jimž technický znalec žádných vad nevytkl, byly doplňovány, nelze uznati, že by st-lka byla tím na svých právech utrpěla nějakou újmu, kterou ostatně ani ve stížnosti nepraecisuje.
V dalším formuluje stížnost proti provedenému řízení námitku, že 1) odborník, který při komisi podával německým jazykem vyjádření o způsobu provozu tiskárny a vlivu jeho na okolí, a kterého st-lka považovala a důvodně považovati mohla za znalce v technickém smyslu, který však podle nař. rozhodnutí byl pouze soukromým odborníkem Bankovního úřadu, neměl se komise zúčastniti, 2) že za tohoto stavu — nelze-li totiž vyjádření oním odborníkem podaná pokládati za dobrozdání znalecká — řízení zůstalo neúplným, což st-lka jenom proto při komisi nevytýkala, že nedopatřením řídícího komise uvedena byla co do povahy onoho odborného vyjádření v omyl.
V prvním směru je námitka tato neodůvodněna. Odborníka, o něhož jde, podle stavu spisů přibral si ke komisi stavebník, Bankovní úřad, aby tu podával účastníkům vysvětlení o různých odborných otázkách týkajících se provozu tiskárny. Ve funkci znalce stav. úřadem přibraného nevystupoval a vyjádření jeho také nebyla jako dobrozdání znalecká pojímána, čemuž nejlépe nasvědčuje i to, že vůbec do protokolu o komisi nebyla pojata. Účastníkům komise nemůže pak býti bráněno, aby si ke komisi přibrali své odborníky, kteří by jejich stanovisko podporovali a za ně ostatním účastníkům dávali eventuelně požadovaná vysvětlení, a nemůže v přibrání takových pomocníků shledávána býti vada řízení.
V druhém bodu souvisí tato námitka s námitkou, že projektovaným podnikem bude st-lka jako sousedka obtěžována kouřem, hlukem a zápachem a hlavně jedovatými a žíravými plyny, jež budou unikati digestoří a kanalisací, a že v tomto směru nestalo se na ochranu sousedstva žádného opatření. St-lka, zdá se, stojí na stanovisku, že když odborník Bankovního úřadu nefungoval jako znalec, měl k stav. řízení přibrán býti mimo technického a zdravotního znalce úředního ještě jiný znalec, který by podal dobrozdání specielně o vlivu provozu tiskárny bankovek na sousedstvo a o opatřeních, jež vzhledem k tomu v ohledu stavebním byla by event. nutná, nebo že aspoň oba zmínění úřední znalci měli se po této stránce vysloviti. V prvním směru dlužno však poznamenati, že § 32 stav. řádu nařizuje toliko přibrání znalce technického a v případě potřeby znalce zdravotního, a přibrání jiných znalců, i když by šlo o otázky specielní, úřadu za povinnost neklade. Mohlo by tedy nepřibrání takového zvláštního znalce býti kvalifikováno jako podstatná vada řízení jenom tehdy, kdyby šlo o odborné otázky, vyžadující znaleckého posudku, k jejichž posouzení stav. a zdrav. znalci úřadem přibranému nedostávalo se způsobilosti. Že by však oba ke komisi přibraní úřední znalci neměli odbornou způsobilost podati dobrozdání o sporném projektu, stížnost nenamítá, ani nelze zajisté tvrditi, že by zřejmě nebyli způsobilí jej odborně posouditi i ve směru, o nějž jde. V druhém směru nutno vytknouti, že úřední znalci skutečně projekt také ve směrech st-lkou vytýkaných se zřetelem na vliv jeho na okolí posoudili a shledali, že se stanoviska hygienického není námitek proti němu, budou-li zřízeny digestoře s otevřeným plamenem, bezvadně fungující, tak aby okolí nebylo eventuelně obtěžováno otravnými plyny, a budou-li odpadové vody před vpuštěním do kanálu vzhledem k tomu, že budou obsahovati alkalie a kyseliny, podrobeny vhodnému přečištění. Měl tedy úřad v těchto dobrozdáních dostatečný podklad pro svůj závěr, že stavba v ohledu zdravotním i vzhledem k sousedům je nezávadná a přípustná. Je-li tento podklad také věcně správný, t. j. jsou-li opatření znalci navržená skutečně také s to, aby zabránila eventuelním škodlivým účinkům provozu tiskárny na okolí, vymyká se vzhledem k ustanovení § 6/1 zák. o ss posouzení nss-u. Obě podmínky shora uvedené byly také pojaty do stav. konsensu výhradou, že vyhověno bude ustanovením komise. Jeví se tedy obě uvedené námitky bezdůvodny.
St-lka namítala dále již při stav. komisi a potom také v řízení rekursním, že řízení stavebnímu mělo předcházeti řízení parcelační. Žal. úřad tuto námitku odmítl pro nedostatek legitimace st-lky, poněvadž prý dle předpisů stav. řadu z parcelačního povolení plynou sice konkrétní právní nároky pro obec (§§ 13 a 19 stav. řádu), nikoli však pro sousedy. Nss tohoto názoru nesdílí. § 10 stav. řádu nařizuje výslovně, že ke komis. řízení o plánu rozdělovacím přibrati jest »všechny sousedy, jichž zájmů týká se řádné rozdělení,« a dává jim právo námitek proti plánu. Uznává je tedy v parcelačním řízení za strany. Poněvadž pak podle § 8 stav. řádu musí ten, kdo chce rozděliti pozemek na místa stavební, vymoci si povolení parcelační prvé nežli podá žádost za povolení k stavbě jednotlivých budov, nelze upírati sousedu legitimaci, aby v konsensním řízení namítal, že parcelační řízení ohledně zastavovaného pozemku vůbec provedeno nebylo, že tedy nebyla v zákonném řízení zjištěna zastavitelnost pozemku jako předpoklad pro zřízení určité stavby na něm. Ježto žal. úřad rozhodnutí o vznesené námitce straně odepřel, ač vlastnost st-lky jako sousedky nepopřel, je rozhodnutí jeho v tomto bodě nezákonné.
Pokud se týče námitky, že řízení stavebnímu o povolení projektované stavby mělo předcházeti také řízení o sdělení čáry stavební a niveau a za tím účelem místní komisionelní šetření, soud uvážil:
Stav. řád nařizuje v § 14 tomu, kdo chce při veřejné třídě neb ulici provésti novou stavbu, přístavbu nebo přestavbu, aby prve nežli zakročí o povolení k stavbě, zažádal, aby úřad sdělil stav. čáru a niveau. Toto »sdělení« nevyžaduje nějakého zvláštního komis, řízení; záleží prostě v tom, že čára a niveau před tím již stanovené zakreslí se do poloho pisného plánu žadatelem předloženého, a tomuto vydá se o tom písemné vyřízení. Různé od »sdělení« čáry a niveau jest jich ustanovení. Jak ze znění odst. 1 § 16 patrno, zákon předpokládá, že stav. čára a niveau jsou normálně již předem určeny stanovením čar tříd a ulic resp. niveau ve schváleném plánu rozdělovacím (§§ 11 a 12 stav. řádu), takže v konkrétním případě stavebním netřeba už nežli právě jich »sdělení«, a že jenom v »některém případě zvláštním« je třeba stav. čáry a niveau zvláště ustanoviti. Kdežto »sdělení« stav. čáry a úrovně již cříve stanovené nevyžaduje zvláštního řízení, poněvadž neobsahuje žádného určení právní situace účastníků, je tomu jinak ohledně »stanovení« čáry a niveau, které, i když neděje se v řízení rozdělovacím (§ 8 násl.), může státi se jen za účasti sousedů, právě proto, že se dotýká jejich zájmů vzhledem k sousedícím jejich pozemkům.
Podle obsahu správních spisů byly stavebníku stav. čára a niveau sděleny výměrem magistrátu z 5. července 1924. To stížnost nepopírá. Že tomuto »sdělení« nemusilo předcházeti zvláštní komisionelní řízení, bylo řečeno shora. St-lka však namítala v min. rekursu a namítá také ve stížnosti, že stav. čára pro novostavbu nebyla vůbec platně stanovena, resp. že čára, v níž novostavba se projektuje, neshoduje se s čárou platně, t. j. také s účinkem pro st-lku jako sousedku stanovenou. Ať již námitky tyto sluší pojímati v tom či onom smyslu, bylo věcí úřadu rozhodujícího o povolení stavby, aby zjistil a rozhodl, bylo-li stanovení čáry a niveau v daném případě potřebí, resp. je-li tu namítaný nesouhlas mezi čarou, v níž novostavba se projektuje, a čarou platně stanovenou. Že poukaz na čáru stavebníku sdělenou výměrem magistrátu z 5. července 1924 nepostačuje, plyne z toho, co shora řečeno. Pokud však žal. úřad dovozuje, že stav. čára novostavby nedotýká se práv st-lky, rozhodl tím o otázce, kterou jest řešiti nikoli v řízení konsensním, nýbrž v řízení o stanovení stav. čáry, a tedy o otázce, jejíž řešení i v případech § 127. stav. řádu vyhrazeno jest stav. úřadům samosprávným.
Z důvodů právě uvedených bylo nař. rozhodnutí dle § 7 zák. o ss zrušiti.

Citace:

č. 5174. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 615-620.