392 s., 23 (1914). Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské
Authors:
— 315 —
Osoba právnická (stát) neručí za deliktu svých podřízených orgánů.
A. žaloval erár na náhradu škody a bolestného z úrazu, jejž utrpěl tím, že jeda na kole po silnici, upadl přes lano, orgány poštovní správy napříč přes cestu napjaté a bez výstražného znamení a bez hlídače zůstavené.
První dvě instance žalobě vyhověly. Nejvyšší soud na revisi fin. prokuratury žalobu zamítl.
Důvody III. stolice:
Revisi žalovaného eráru, opřené o důvody č. 2. a 4. §u 503. s. ř., nelze upříti oprávnění. Obor služební působnosti telegrafního — 316 —
mistra A. J. vyložen jest v rozsudku odvolacím. Může-li však tento mistr a polír K. K. býti pokládán za zástupče státu, jest otázkou právní. Jelikož práva tuzemského šetřiti sluší z moci úřední, náleží vyšetření instrukcí pro obor působnosti obou těchto orgánů směrodatných k právnímu posouzení věci. Revisní důvod č. 2. §u 503. s. ř. není tedy ovšem dílem dán, dílem po zákoně rozveden.
Dle § 26. obč. z. mají osoby právnické v poměru k jiným zpravidla stejná práva a povinnosti jako osoby fysické. Z toho však neplyne, že osoba právnická, zde stát, ručí v každém případě za škodu, způsobenou osobě třetí zaviněním oso b j méně ni právnické osoby jednajících.
Žalobce tu nebyl se žalovaným erárem v poměru smluvním, mistr A. J. a polír K. Knebyli pomocníky v plnění nějakého závazku smluvního státu vůči žalobci uloženého. Oba tyto státní zřízence nelze také pokládati za zmocněnce státu k zastupování jeho oprávněné, za jejichž vinu by stát i vně poměru smluvního ručiti měl.
Z § 337. obč. z. plyne, že osoba právnická jen za vinu zmocněnce jejím jménem jednajícího ručí Také v § 45. odst 2. zákona o úrazovém pojištění dělnickém došla tato zásada právní výrazu. Mistru, zaměstnanému ve službách telegrafní správy, jakož i polím náleží prováděti jen uložené jim práce technické, k zastupování telegrafní správy nejsou povoláni. Za jejich vinu ručí stát jen za těch podmínek, jak zákon ručení za cizí vinu stanoví. V tomto případě moirlo by se jednati jen o ustanovení § 1315. obč. z., byli-li by A. J. a K. K. k uložené jim práci — upevnění telegrafního vedení — nezpůsobilí. O mistrovi A. J. se něco takového ani netvrdí.
Polír K. Kbyl sice dle svého vlastního udání pro zločin ve smyslu § 171. tr. z. u kraj. soudu v N. potrestán dvěma měsíci žaláře. To však nedokazuje, že by byl neschopný k pracím na vedení telegrafním. Předpoklady § 1315. obč. zák. nejsou tedy dokázány.
I když právoplatným trestním rozsudkem okres, soudu v Z. ve smyslu § 268. s. ř. dokázáno jest zavinění políra K. K. a příčinná souvislost jeho s úrazem žalobcovým, jest to v přítomném případě bezvýznamno, protože stát za toto mimosmluvní zavinění svého podřízeného orgánu neručí.
(R o z h. c. k. nej v. soudu ze dne 11. března 1914, č, Rv III 170/14) Dr. Peka.
Citace:
Osoba právnická (stát) neručí za delikty svých podřízených orgánů. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1914, svazek/ročník 23, číslo/sešit 7, s. 339-340.