NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

č. 2828.

Státní úředníci: Příspěvek na útraty přesídlení při úředním přeložení stát. úředníka jest vyměřiti podle služného bez místního a drahotních přídavků.
(Nález ze dne 5. listopadu 1923 č. 826.)
Věc: Dr. Otto H. v L. proti ministerstvu financí o příspěvek na útraty přesídlení.

Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody :
Stížnost namítá, že st-l má nárok na nábytečné ve výši celého dvouměsíčního platu, t. j. služného, aktivního i drahotního přídavku, že se tudíž nař. rozhodnutí, kterým nárok tento nebyl uznán, příčí zákonu.
Základní předpisy o odškodnění v případě přeložení úředníka z moci úřední obsahuje dekret dvorní kanceláře z 13. září 1804 sb. z. pol. XXII-31. Dle tohoto dekretu přísluší náhrada za nábytek (nábytečné) úředníkům svobodným v částce jednoměsíčního, ženatým v částce dvouměsíčního služného (Besoldung).
Tomuto předpisu dostalo se vysvětlení dekretem dvoř. kanc. z 12. února 1827 sb. z. pol. č. 17 sv. 55, dle něhož pro výpočet náhrady za nábytek směrodatné jest služné, včetně naturálních deputátů, které úředník trvale ustanovený posledně pobíral, avšak jen do té míry, pokud z těchto deputátů byla vyměřena taxa, a jen ohledně částky, ze které taxa vyměřena byla, ježto předpis o odškodnění v případě přeložení úředníka určuje příspěvek na přesídlení dle služného bez obmezení.
Dle tohoto předpisu přísluší vyměřiti příspěvek na přesídlení jen z vlastního služného bez omezení, z jiných služebních požitků však jen, kdvž podléhaly taxe, kterou povinni byli úředníci platiti.
Předpisy o placení taxy doznaly postupem doby různých změn. Posléz zavedeny byly zákonem o taxách z 27. ledna 1840 sb. z. s. č. 404 taxy z propůjčení služebního místa. Zákon z 15. dubna 1873 č. 47 ř. z. stanovil v § 4, kterým rozvrženy byly systemisované příjmy státních úředníků na plat a příplatek funkční neb aktivní, že předepsanou služební taxu platiti jest jen z platu, tedy nikoliv z funkčního nebo aktivního přídavku.
Předpis tento nedoznal ohledně základny, ze které služební taxu jest vyměřiti, žádné změny.
Jelikož tedy služ. taxe podléhal toliko plat a nikoliv též aktivní přídavek, tím méně pak přídavky zavedené následkem mimořádných, válkou způsobených poměrů, nelze ve smyslu cit. dekretu dvorní kanc. z 13. září 1804 při výměře příspěvků na náklady přesídlení započítati aktivní přídavek a mimořádné válečné přídavky do služného.
Nař. rozhodnutí jest proto ve shodě se zákonem . . .

Citace:

č. 2828. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 893-894.