Č. 9140.

Zaměstnanci veřejní: Pro převod státního učitele do platů podle zák. č. 103/26 rozhoduje podle § 180, odst. 7 resp. 8, které hodn. třídy učitel nabyl jmenováním.
(Nález ze dne 24. března 1931 č. 4534.)
Věc: František P. v Ch. proti ministrestvu školství a národní osvěty o úpravu služebních platů.
Výrok: Stížnost se dílem odmítá jako nepřípustná, dílem zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l byl výnosem min. škol. ze 7. července 1926 jako učitel státní školy průmyslové v P. jmenovaný v IX. hodn. třídě převeden do nových platů podle zák. č. 103/26. Při tom bylo mu přiznáno ode dne 1. ledna 1926 služné 3. platové stupnice, stupně f) s jedním náslužným přídavkem úhrnem ročních 19200 Kč, činovné ročních 2736 Kč a vyrovnávací přídavek podle § 196 plat. zák. ročních 6168 Kč; příští zvýšení služného bylo stanoveno za podmínky splnění zákonných předpokladů na den 1. ledna 1928. Proti tomuto převodu vznesl stěžovatel námitky. Tyto námitky byly vyřízeny nař. výnosem takto: Se zřetelem k výsledku jednání užší meziministerské komise pro .provádění platových zákonů z 23. Března 1928 vyměřují se Františku P. ode dne 1. ledna 1926: základní služné 3. platové stupnice, stupně f) s pěti náslužnými přídavky 24000 Kč, činovné 2736 Kč, úhrnem ročně 26736 Kč, po srážce pensijního přídavku ročních 1440 Kč, takže zbývá ročně 25296 Kč. Poněvadž tento zbytek jest o částku 1648 Kč 32 h menší nežli zbytek uvedený ve výnosu ze 7. července 1926, přísluší Františku P. podle § 196 plat. zák. vyrovnávací přídavek ročních 1.656 Kč. Tento vyrovnávací přídavek zastavuje se mu dtiein 31. března 1926 a ode dne 1. dubna 1926 poukazuje se mu podle § 215 odst. 2 plat. zák. vyrovnávací přídavek ročních 2.844 Kč. Tento převod platí jen po dobu působení Františka P. na Slov. Tím se vyřizují jeho námitky ze 14. srpna 1926.
O stížnosti nss uvážil: — — — — —
St-lův převod do nových požitků byl proveden, ježto jde o státního učitele jmenovaného do I. třídy hodn., podle § 180 (7) zák. č. 103/26, podle kteréhožto ustanovení učitelé, jmenovaní až včetně do IX. hodn. třídy, obdrží, byť i měli požitky vyšší hodn. třídy, základní služné podle třetí platové stupnice, a to, pokud jde o náslužný přídavek, podle stupně předběžného vzdělání (§ 74). Služné se určí podle obdoby ustanovení §§ 168 a 169 odst. 1. až 3. V § 168 — (převod úředníků do nových platů) —, a to v jeho (odstavci 1.) se praví, že pro stanovení výše služného úředníků (§ 167 — úředníků jmenovaných až včetně do IX. resp. do VIII. třídy hodn.) se zjistí doba, kterou by podle čl. III. a s výjimkou kategorií uvedených v § 7 odst. 7 tohoto zák. — podle článku V § 1 zák. č. 541/19 musili ztráviti v úřednické skupině (§ 52 služ. pragm.), ve kteréž jsou v den účinnosti tohoto zákona, aby časovým postupem dosáhli požitků hodn. třídy a platového stupně, v němž jsou v den účinnosti tohoto zákona. Při tom se nečiní rozdílu, zdali těchto požitků dosáhli skutečně časovým postupem nebo jmenováním, po případě postupem do vyšších platových stupňů podle § 50 služ. pragm. K takto zjištěné době. se připočte započítatelná (započtená) služ. doba v posledním dosaženém platovém stupni. Dále stanoví § 168 v odstavci (3), že doba zjištěná podle odstavce (1) jest rozhodnou pro stanovení služného.
Jak již bylo uvedeno, byl st-l v době rozhodné jmenován v IX. hodn. třídě; jelikož pak podle jasného znění § 180 odst. (7) rozhoduje při převodu, které hodnostní třídy nabyl učitel jmenováním, zůstává tu mimo zřetel, jakých požitků st-l požíval ať již důsledkem časového postupu ať důsledkem t. zv. Slov. výhody. Mohl tedy st-l býti převeden jedině podle § 180 odst. 7 do třetí platové stupnice. Když mu pak úřad přiznal nejvyšší stupeň služného (f) této platové stupnice a všech pět náslužných přídavků podle § 74 vůbec přípustných, je již z toho zřejmo, že »práva« st-lova nebyla nař. rozhodnutím porušena a jeví se stížnost již z této úvahy bezdůvodnou.
K jednotlivým námitkám stížnosti budiž pak ještě uvedeno toto:
Na sporu jest otázka, zdali je nezákonným dotčením práv st-le, že úřad — používaje při převodu st-le do nových platů § 180 (7) a § 168 — vycházel při stanovení nového služného ze základu, že st-l jest v požitcích VII. třídy hodn., 3. plat. stupně, na místě, aby vycházel ze základu, jak jest v námitce stížnosti zřejmě požadováno, že st-l jest v požitcích VII. třídy hodn., 4. stupně — či zdali uvedeným postupem nebyl st-l zkrácen ve svých právech.
Předpokladem vyřešení této otázky jest v konkrétním případě podání správného výkladu po té stránce, zdali (1.) odstavec § 168 plat. zák., mluvě o »požitcích hodn. třídy a plat. stupně, v němž jsou 1— úředníci — v den účinnosti tohoto zákona«, má na zřeteli pouhé požitky, stanovené pro určitou třídu hodn. a její stupeň platový, jak upraveny jsou zákonným systémem platovým, či zdali zákon rozumí těmito požitky v případě, kdy — jak tomu bylo u st-le — zaměstnanec požíval osobního přídavku t. zv. slov. výhody, zračící se v platovém příplatku, rovnajícím se rozdílu jedné třídy platové a dvou stupňů, požitky sice podle platové třídy a stupně, jež měl zaměstnanec na základě časového postupu nebo jmenování, resp. postupem do vyšších stupňů platových, ale zvýšené o jednu třídu platovou a dva stupně, jak odpovídá slov. výhodě.
Po té stránce třeba míti na zřeteli, že termín »požitky hodn. třídy a platového stupně« jest terminus technicus, jehož jest všeobecně užíváno v normách, upravujících požitky státních zaměstnanců, a jenž vyznačuje požitky, stanovené pro tu kterou třídu hodn., resp. stupeň platový podle zákonného systému platového. Úředník —což platí též pro státního učitele — nabývá požitků určité třídy hodn., když mu bylo přiznáno služné v některém platovém stupni této hodn. třídy podle plat. schématu systemisovaného. V tomto smyslu užívá onoho termínu také plat. zákon, zejména v § 168. I lze takto vyznačenými požitky rozuměti jenom požitky, které pro dotyčnou třídu hodn. byly stanoveny podle zákonného schématu, platného v době, kdy platový zákon nabyl účinnosti, a nelze k požitkům v tomto smyslu počítati osobní přídavky přiznané zaměstnanci individuálním aktem, a to tím méně, když platový zákon sám v § 196 odst. 1 takovéto osobní přídavky zřejmě odlišuje od požitků zákonně systemisovaných. Přídavek t. zv. slov. výhody, i když byl vyměřen ve výši diference jedné třídy hodn. a dvou stupňů, jest svou podstatou přece jen pouhý přídavek osobní, a byla řečeným způsobem vyznačena toliko jeho míra; není proto zaměstnanec zařaděn takovým způsobem do požitků, odpovídajících vyšší třídě hodn. ve smyslu zákonného schématu platového. Třebas tedy přídavkem oním dosáhl kdo fakticky úhrnných příjmů, které se svou výší rovnaly systemisovaným požitkům podle vyšší třídy hodn. a stupně v ní, nebyly takovému zaměstnanci tyto požitky přiznány jakožto požitky systemisované, a nestal se tak zaměstnancem oné vyšší třídy hodn. ss příslušným stupněm platovým (srovn. nál. Boh. A 7773/29).
Ostatně i sám předpis cit. § 168 (1) odstavec, v druhé větě zcela přímo vypočítává, že za »požitky hodn. třídy a plat. stupně« po rozumu prvé věty lze pokládati jen takové požitky, bylo-li jich dosaženo jmenováním neb časovým postupem anebo postupem do vyšších platových stupňů, a je zřejmo, že v těchto případnostech není zahrnuto zlepšení platů, jehož se dosahuje přiznáním osobního přídavku t. zv. slov. výhody, kteréžto přiznání není ani jmenováním ani platovým nebo časovým postupem po rozumu služ. pragmatiky.
Z uvedeného vysvítá, že při převodu po rozumu (1.) resp. i (2.) odst. cit. § 168 mohl a měl úřad vžíti za základ, že st-l byl v požitcích VIII. hod.n. třídy, prvého resp. ode dne 1. března 1926 třetího plat. stupně. Když však úřad přes to převedl st-le, jakoby byl dosavad státním učitelem v VII. třídě hodn., třetím stupni, nemohl se tím dotknouti práv st-le, jenž neměl, jak dolíčeno, nároku ani na to, tím méně na to, aby byl převeden na základě stavu podle VII. třídy hodn., čtvrtého stupně.

Citace:

č. 9140. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 588-590.