Č. 3046.

Zajištění bytu: Rozhoduje podle § 13 zák. č. 225/1922 a 87/1923 posuzuje správní úřad prejudicielně, zda v určitém prohlášení dosavadního nájemníka vůči majiteli domu jest spatřovati výpověď čili nic.
(Nález ze dne 31. prosince 1923 č. 22569). Věc: Josef W. v D. proti zemské správě politické v Praze o zajištění bytu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro vady řízení.
Důvody: Osp zajistila výn. z 12. července 1923 na základě § 13 zák. z 11. července 1922 č. 225 Sb. ve znění zák. z 26. dubna 1923 č. 87 Sb., v domě st-lově byt, který byl 19. srpna obýván státním zaměstnancem a uprázdnil se služebním přeložením jeho do obce jiné, pro jeho nástupce v úřadě, při čemž podotkla, že majiteli bytu dosud výpoveď z bytu dána nebyla.
Nař. rozhodnutím nevyhověla zsp v Praze odvolání, ježto jsou zde zákonné předpoklady ustanovení § 13 cit. zák. pro zajištění bytu.
Stížnost do rozhodnutí toho majitelem domu podanou shledal nss důvodnou.
Dle § 13 zák. z 11. července 1922 č. 225 ve znění zákona z 26. dubna 1923 č. 87 Sb. lze zajistiti byt, obývaný státním zaměstnancem a uprázdněný služebním přeložením tohoto státního zaměstnance do obce jiné, byl-li vlastníku domu neb jeho zástupci dříve než obdržel výpověď z bytu dodán zajišťovací příkaz úřadu.
Zákon klade tedy váhu na to, aby titul, ze kterého přesazený státní zaměstnanec onoho bytu užíval, nebyl dříve zrušen, nežli se zajišťovací opatření stalo.
V daném případě tvrdil st-l již v odvolání, že mu dosavadní nájemník finanční strážmistr Jaroslav V. dal 1. května 1923 výpověď z bytu, a to tím způsobem, že při placení nájemného výslovně prohlásil, že platí nájemné naposledy, poněvadž bude koncem července neb počátkem srpna 1923 z D. přeložen. Výpověď tuto st-l přijal. Na důkaz správnosti tohoto tvrzení předložil st-l jednak prohlášení, jímž nájemník V. údaje st-lovy potvrdil, jednak nabízel důkaz výslechem nájemníka, jeho choti a výslechem 4 svých dětí.
Když žal. úřad zamítl odvolání s poukazem na to, že jsou zde zákonné předpoklady § 13 cit. zák. pro zajištění bytu, nelze odůvodnění toto vykládati jinak než, že žal. úřad nepokládal zmíněné prohlášení nájemníka za výpověď z bytu.
Možno-li prohlášení nájemníka st-lova uvedeného obsahu hodnotiti jako výpověď ve smyslu § 1160 o. z. o. čili nic, jest otázkou práva soukromého, kterou ex professo řešiti náleží řádným soudům, správní úřady mohou si proto na otázku tu odpověděti jedině jako na otázku prejudicielní. Odpověď na otázku tu jest součástí skutkové podstaty, na které nař. rozhodnutí jest založeno. Nss může tedy skutkovou podstatu tu přezkoumati toliko se stanoviska § 6, odst. 2 zák. o ss, totiž zda skutkové zjištění žal. úřadu jest úplné, neodporuje-li spisům a netrpí-li podstatnými vadami řízení.
Stížnost vytýká po této stránce, že řízení je neúplné, poněvadž nebyly provedeny důkazy st-lem nabídnuté a neměl proto úřad spolehlivý podklad pro své rozhodování.
Námitka tato jest důvodná.
Žal. úřad hodnotil, aniž provedl nabízené důkazy, prohlášení nájemníka v ten rozum, že nedal výpověď z bytu. Avšak takovéto prohlášení nájemníka a majitele domu, jak v daném případě bylo nepopřeně učiněno, by zpravidla bylo posuzovati jako rozvázání nájemního poměru, za výpověď z bytu danou, ovšem nejsou-li jiné okolnosti, které by svědčily o opaku. Jsou-li v daném případě takové zvláštní okolnosti, úřad nezjistil, skutková podstata nař. rozhodnutí za podklad sloužící jest tedy nedostatečně zjištěna a nezbylo proto, než nař. rozhodnutí zrušiti pro vadu řízení dle § 6, odst. 2 zák. o ss.
Podotknouti sluší, že se nss další námitkou stížnosti, že zajištění bytu nemělo býti vysloveno z důvodu ekvity, vůbec zabývati nemohl, poněvadž soudu tomu náleží pouze zkoumati zákonitost rozhodnutí v odpor vzatého.

Citace:

č. 3046. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 1323-1325.