Čís. 1191.
Nebyly-li strany v obchodním spojení, nebyla tím, že prodatel zaslal kupiteli část zboží, uvedeného v objednávce, mlčky uzavřena smlouva v příčině všeho objednaného zboží.

(Rozh. ze dne 20. září 1921, Rv I 382/21.)
Zástupce žalované firmy nabídl žalující firmě — obě firmy nebyly
v obchodním spojení — zboží, jehož žalující objednala větší množství.
Zástupce žalované namítl, že tolik žalovaná nebude moci dodati a uzavřel
proto objednávku »nezávazně«, s výhradou schválení žalované. Na opětné
naléhání žalující firmy zaslala žalovaná firma část zboží. Žaloba na dodání zbytku zboží byla oběma nižšími soudy zamítnuta, odvolacím soudem z těchto důvodů: Co do právního posouzení věci
vytýká odvolatel prvému soudu nesprávnost proto, že prý neprávem prvý
soud za to pokládá, že smlouva o plnění nedospěla k splatnosti, a uvádí
v tom směru, že strana žalovaná, plníc smlouvu částečně, dala tím na
jevo, že kupní smlouvu, nezávazně uzavřenou, schvaluje, čímž se stala
smlouvou závaznou pro obě strany a prodávající jest povinen dodati tak,
jak bylo koupeno. Podle názoru žalující stalo se tedy skutečné schválení
jejího návrhu na dodání veškerého, v objednacím listě uvedeného
zboží firmou žalovanou částečným plněním. Však názor ten nelze
právem opříti o zákonná ustanovení čl. 317 a násl. obch. zák. Prvý soud
správně zjistil, na základě výpovědi zástupce žalované K-a, že ujednání
mezi ním a žalující, zapsané v objednací lístek nezavazovalo ještě žalovanou firmu, že to byl se strany žalující pokus, učiněný v tom směru, zda
a jak dalece žalovaná na navrženou dodávku přistoupí. Žalovaná nepotvrdila žalující, že její objednávku přijímá, a mlčení její neznamená souhlas, když je nesporno, že obě firmy v obchodním spojení spolu nebyly (čl. 325 obch. zák.). Žalující tvrdí, že teprve na její naléhání zaslala jí žalovaná část objednaného zboží. Teprve zasláním části objednaného zboží
k zvláštnímu tomuto vyzvání žalující došlo k uzavření smlouvy přímo
mezi žalující a žalovanou, ale jen ohledně části zboží, žalovanou zaslané.
Jen ohledně této části vzhledem k tomu, co předcházelo, lze za to pokládati, že žalovaná přistoupila na nabídku žalující, aniž by se však vázala,
že dodatečně splní všechno. Žalované příslušelo právo projeviti souhlas
s objednávkou vůbec, tedy v celku i co do části, ujednání žalující s K.
ji nikterak nezavazovalo a ona projevila souhlas s částečnou objednávkou
tím, že objednávku žalující jen částečně vyřídila. S větší dodávkou nebo
dokonce s dodávkou všeho objednaného zboží výslovně nesouhlasila a
proto nepřistoupivši na dotyčný návrh žalující, v objednávce obsažený,
smlouvy v tom rozsahu vůbec neuzavřela. Proto také k takovému dodatečnému plnění, jak se toho žalující ve své žalobě domáhá, nemůže býti žalovaná nucena.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Není tu uplatňovaného dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.). Jak odvolací soud uvádí, nebyly strany
v obchodním spojení. Důsledkem toho neměla žalovaná povinnosti, zodpověděti bez otálení nabídku žalobkyně pod následky čl. 323 obch. zák.
Když pak k naléhání poslala část zboží, uvedeného v objednávce, nebyla
tím uzavřena mlčky smlouva v příčině všeho objednaného zboží. Vždyť
ze zjištění soudu na základě svědectví K-a a potvrzení ze dne 13. prosince 1919 vychází zřejmě na jevo, že žalovaná mohla se rozhodnouti podle
toho, co K. udělati slíbil, pokud nabídku žalobkyně přijmouti chce a pokud
nikoliv. Zaslavši část zboží, projevila vůli, prodati toto množství zboží a
nejde z toho nijak na jevo, že by všechno objednané zboží dodati zamýšlela. K smlouvě co do části zboží, žalobkyní objednaného, žalovanou
však nezaslaného, tedy nedošlo. Rozhodno jest, co v té příčině s K. jednáno a jím pak žalované oznámeno bylo a s čím pak ona zasláním zboží
souhlas projevila. Nezávazně uzavřená smlouva byla tedy schválena zasláním částky jen potud, pokud zasláno bylo zboží, poněvadž ve smlouvě
té si vyhradila žalovaná určiti i množství i které zboží zasláno býti má.
O jiném zboží, než které bylo také fakticky zasláno, smlouva se nestala a nemůže tedy nic dále požadováno býti.
Citace:
Čís. 1191. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 608-609.