Čís. 1124.

Byl-li posledním dnem lhůty den sváteční (8. září), prodlužuje se lhůta k opravnému prostředku o následující všední den, třebas byly ve svátek dopoledne zásilky poštou přijímány.
V povšechném ohlášení odvolání co do trestu jest ohlášeno i odvolání do výroku o podmínečném odkladu výkonu trestu.
(Rozh. ze dne 17. února 1923, Kr I 57/23.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona do usnesení zemského trestního soudu v Praze ze dne 7. listopadu 1922, jímž bylo zamítnuto odvolání soukromých obžalobců Bohumila a Josefy H-ových do rozsudku okresního soudu v Příbrami ze dne 5. září 1922 právem: Usnesením zemského trestního soudu v Praze ze dne 7. listopadu 1922 byl porušen zákon v ustanovení §u 6 tr. ř. v doslovu čl. 1., odstavec druhý zákona ze dne 18. prosince 1919 čís. 1 Sb. z. a n. z roku 1920.
Důvody:
V trestní věci manželů Bohumila a Josefy H-ových proti Josefu V-ovi odsouzen byl Josef V. rozsudkem okresního soudu v Příbrami ze dne 5. září 1922 pro přestupky proti bezpečnosti cti k trestu 50 Kč, po případě 48 hodin vězení a to podmínečně se zkušební dobou jednoho roku. Ohlášení odvolání soukromých obžalobců bylo dle poštovního razítka dne 9. září 1922 dáno na poštu a dne 11. září 1922 došlo k soudu. Opis rozsudku byl dne 16, září 1922 straně doručen a provedení odvolání došlo k soudu dne 26. září 1922. Usnesením zemského trestního soudu v Praze ze dne 7. listopadu 1922 bylo odvolání soukromých obžalobců jako opožděné zavrženo, ježto opověď odvolání podána byla na poštu dne 9. září 1922, tedy po uplynutí třídenní lhůty (§ 466 tr. ř.) a ježto dle sdělení poštovního úřadu v Příbrami dne 8. září 1922 dopoledne přijímány byly veškeré poštovní zásilky, a zamítnuto dále jako opožděné i odvolání do výroku o podmíněném odkladu trestu, kteréž soukromí žalobci uplatňovali teprve v provedeném odvolání, daném na poštu teprve devátý den po Ill
doručení rozsudku. Usnesení zemského trestního soudu nesrovnává se se zákonem, neboť odvolání soukromých obžalobců bylo podáno včas. Den 8. září 1922 jako den sváteční není zrušen a dne 24. září 1922 byla neděle, takže v obou případech dle §u 6 tr. ř. v doslovu zákona ze dne 18. prosince 1919 č. 1 sb. z. a n. z roku 1920 prodloužila se lhůta k opovězení a provedení odvolání a to pro ohlášení odvolání do 9. září 1922 a pro provedení odvolání do 25. září 1922, kdy obě podání skutečně na poštu dána byla. Uvádí-li odvolací soud, že soukromým obžalobcům nemůže býti na prospěch svátek Narození P. Marie dne 8. září 1922, ježto dle sdělení poštovního úřadu v Příbrami přijímány byly ve zmíněný den dopoledne veškeré poštovní zásilky, dlužno poukázati na výslovné ustanovení §u 6 tr. ř. odstavec třetí nového doslovu, dle něhož, padne-li konec lhůty na den, ve který poštovní úřad místa, kde spis má býti podán poště neb úřadu, nepřijímá v obvyklých hodinách každodenních doporučených poštovních zásilek, nevčítá se den ten do lhůty. Poněvadž poštovní úřad v Příbrami dne 8. září 1922 odpoledne byl obecenstvu uzavřen, končila lhůta k ohlášení odvoláni až dne následujícího. Shledává-li odvolací soud dále opožděným odvolání soukromých žalobců co do výroku o podmínečném odkladu trestu, neodpovídá ani tento názor zákonu, neboť výrok o povolení podmíněného odsouzení jest dle §u 7 čís. 3 zákona ze 17. října 1919 č. 562 sb. z. a n. podroben týmž opravným prostředkům jako výrok o trestu. Bylo-li tedy, jak shora uvedeno, odvolání do trestu ohlášeno včas, měli soukromí obžalobci dle §u 467, odstavec druhý, tr. ř. právo, ve spisu odvolacím vyjádřiti se, kterými články nálezu pokládají se za stiženy, a odporovati také výroku o povolení podmíněného odsouzení.

Citace:

č. 1124. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 122-123.