NPD documents search: České právo, 11-12 (1929, 1930)

Prozatímné převzetí náhradních pozemků podle moravského scelovacího zákona a právní obchod jimi.

Dr. Otto Jelínek.
I. Podle § 97 novely moravského 1 2. scelov. zák. č. 53 z r. 1910 mohou přímí účastníci scelování, t. j. vlastníci pozemků do scelovacího řízení pojatých, převzíti náhradní pozemky, t. j. ty, jež podle scelovacího plánu mají obdržeti za své staré, ještě dříve, než je scel. plán potvrzen a než může býti scelený stav na základě potvrzeného scel. plánu zaknihován. Podle výslovného znění cit. § zůstávají jim opravné prostředky proti scelovacímu plánu vyhrazeny. Je to tedy převzetí předčasné, neboli, jak prováděcí nařízení č. 13 z. z. z r. 1912 je nazývá, převzetí náhradních pozemků prozatímné. Povinnost k prozatímnému převzetí nastává, když
1. je prokázáno, že účastníci, kteří o prozatímné převzetí žádají, by utrpěli značnou škodu, kdyby s předáním náhradních pozemků se vyčkalo až po potvrzení scel. plánu. Zkušenost ukázala, že od zahájení scelovacích prací uplyne do potvrzení scel. plánu dlouhá řada roků, a po celou tu dobu že majitelé pozemků nevěnují jim obvyklou a potřebnou péči, jmenovitě jich řádně nehnojí, schovávajíce hnojivo již pro své náhradní pozemky (pořádkové pokuty velmi málo pomáhají, když jde o zjev hromadný, nikoli výjimečný), a také ovšem na ně nevěnují žádoucí trvalé investice (meliorace). Zákonodárce zvolil tedy správnou metodu: počítá s tímto obecným zjevem, a hledí, aby účastníci dostali náhradní celky co nejdříve, aniž byla ohrožena konečná správnost scelovacího plánu. Vedle eliminace shora zmíněných národohospodářských a hospodářských škod má prozatímné převzetí — jak opět zkušenost ukázala — ještě blahodárný účinek pro hladkost průběhu scelovacího řízení proto, že je vítanou zkušební dobou, prve než je scelovací plán definitivní (potvrzený), seznat, jak ve skutečnosti funguje, jak se osvědčuje, do jaké míry se splnily předpoklady technických znalců, jak byly potvrzeny nebo zvráceny obavy účastníků scelování atd. Je jisto, že nebýti této praktické zkušební doby scelovacího plánu, která trvá nejméně 3 roky, bylo by daleko více námitek a vůbec opravných prostředků proti scelovacímu plánu, a tím řízení scelovací těžkopádnější. To vědí i sami účastníci scelování a proto ve všech scelovacích obvodech bývá pro prozatímně převzetí když ne veškerenstvo přímých účastníků, tedy aspoň zákonem, požadovaná většina. Dalším zákonným předpokladem prozatímního převzetí je totiž,
2. aby o ně zažádali místního komisaře pro agrární operace (I. instance agrárních úřadů) buď všichni přímí účastníci, anebo aby proti němu byli jen ojedinělí (einzelne Besitzer). Zažádají-li všichni, a je-li dán předpoklad sub 1. popsaný, musí místní komisař žádosti vyhovět. Zažádá-li většina — praxe spokojuje se většinou převyšující 75% — a je-li dán předpoklad sub 1. popsaný, musí zemská komise pro agrární operace (místním komisařům nadřízený úřad) žádosti vyhovět, ale jen když je dán další předpoklad:
3. že je prokázána dostatečná jistota, že žadatelé o prozatímné převzetí poskytnou těm, kdo o ně nežádali, náhradu škody, která by jim povstala prozatímním převzetím náhradních pozemků.
Proti nařízení místního komisaře, pokud se týče zemské komise pro agrární operace, že mají býti převzaty prozatímně náhradní pozemky, není odvolání přípustno (§ 97 zák.). Korelátem této povinnosti je povinnost účastníků scelování, odevzdat své dosavadní pozemky těm účastníkům, kteří je mají prozatímně převzíti, jak jim podle scelovacího plánu v přírodě byly vytyčeny.
Zjišťování, zda pro prozatímně převzetí jsou všichni, nebo až na ojedinělé výjimky všichni účastníci, musí ovšem předcházeti; o době, kdy se smí provésti, připouští § 97 zák. výklad dvojí. Zní totiž: »Účastníci mohou převzíti náhradní pozemky po vytyčení scelovacího plánu, s výhradou všech opravných prostředků atd.« Podle jednoho výkladu je vytyčení náhradních pozemků v přírodě podmínkou zjišťování počtu souhlasících, podle druhého výkladu je podmínkou teprve pro uchopení se držby vytyčeného pozemku oprávněným účastníkem, když již bylo nařízeno prozatímně převzetí. Prakse agrárních úřadů postupuje podle druhého výkladu a provádí zmíněné zjišťování ve stadiu »přijímání přání« (§ 91 zák.), úředním to jednáním, při němž se s každým účastníkem podrobně jedná na základě pravoplatně stanovené hodnoty jeho do scelování daných pozemků o jeho přání, jak si přeje míti situovány náhradní pozemky.
Dokud nebyla zavedena instituce prozatímného převzetí náhradních pozemků, směl býti scelovací plán proveden (exekvován) teprve po svém potvrzení: pak teprve byl zaknihován a v přírodě omezníkovány plochy podle něho. Dokud byl zaknihován »starý« (nescelený) stav, byly i v přírodě »staré« (nescelené) pozemky; současně s omezníkováním náhradních pozemků v přírodě, nebo aspoň krátce na to, provedlo se na základě potvrzeného scelovacího plánu jich zaknihování. Knihovně právní obchod šel tedy hladce i v průběhu scelovacího řízení. Předmětem postupní smlouvy byl pozemek, jenž tak, jak byl ve skutečnosti, byl zaknihován. Nabyvatel, ať o zahájení komasace věděl nebo ne, nastupoval ipsa lege (§ 41 zák.) do právní situace, která v době převodu tu byla; totéž platilo i o cessi věcných práv třetích osob, pokud jsou vůbec postupitelna. Instituce prozatímného převzetí náhradních pozemků zkomplikovala knihovně právní obchod jimi tak, že je záhodno pokusit se o teoretický výklad prakse agrárních úřadů (státních úřadů, komasaci provádějících), i knihovních úřadů, která tu jaksi teorii předběhla.
II. Otázka zní: Jaký je poměr zaknihovaného stavu k novému, prozatímným převzetím náhradních pozemků v přírodě vzniklému stavu?
Prozatímným převzetím nastane radikální změna ve skutečném stavu katastrálního území, tvořícího scelovací obvod (viz Právník 1928, str. 41), kdežto v knihovním stavu nesmí korespondentní změna býti provedena dříve, než po potvrzení scelovacího plánu (Právník 1935, str. 234), k němuž však dochází teprve dlouhou řadu let po prozatimném převzetí náhradních pozemků. Je nasnadě úsudek, že prozatímným převzetím jest na právním podkladu přivoděn nesouhlas s knihovním stavem, že je to právě výjimka z ustanovení zák. č. 83 ř. z. z r. 1883, nyní katastrálního zákona č. 175/27, výjimka, vysvětlitelná dočasností stavu. Musíme tedy analysovati právní situaci, vzniklou prozatímným převzetím náhradních pozemků.
Když agrární úřad zahájí scelování, shledá, že mezi knihovním stavem (pozemková kniha a pozemková mapa) a skutečným stavem ve scelovacím obvodu v poměrech vlastnických nebývá shoda, t. j. že, bývá sporným vlastnictví k určité parceli, její výměra nebo poloha. Že katastrální ani pozemková mapa nejsou o sobě plným důkazem ohledně skutečné výměry, rozsahu nebo polohy jednotlivých parcel, viz Vážný č. 404, 2022. Agrární úřad není oprávněn takové spory rozhodovat, musí sporné strany odkázati na soud, jestliže pokus o smír podnikl marně (§§ 15 a 56 zák.). Úsilí jeho o dohodu mívá obyčejně úspěch, že strany ještě před konstruováním scelovacího plánu provedou knihovní pořádek a tím dají agrárnímu úřadu podklad pro zjišťování, s jakým hrubým nárokem do scelování jdou a tím i pro výpočet a konstrukci jejich náhradních pozemků, jež za své do scelování pojaté mají ve scelovacím plánu dostat. Není-li do zmíněného stadia soudní spor rozhodnut, vede se dotyčná plocha ve scelovacích spisech a operátech jako sporná a ve scelovacím plánu zkonstruuje se za ni náhrada tak, aby scelovací plán bylo možno co nejjednodušeji změnit podle toho, jak pravoplatně bude vlastnický spor rozřešen (§ 119, prováděcí nař. č. 13 z. z. z r. 1912). Je-li mezi stranami spornou držba, musí agrární úřad po marném pokusu o dohodu (§ 56 zák.) odkázati strany rovněž na soud, jehož pravoplatným rozhodnutím je vázán.
Scelovací obvod obsahuje nejen pozemky v knize pozemkové zapsané, nýbrž i pozemky v ní nezapsané, ať již je to veřejný statek nebo sice zemědělský pozemek, ale v knize vůbec nezapsaný. I v posléz uvedeném případu máme tu vlastnictví ve smyslu § 27 zák., zakládající právní kvalitu »přímého účastníka scelování«.
Jednotlivé parcely (§ 4 katastr. zák.), ať jsou v pozemkové knize zapsány nebo ne, a veřejný statek, pokud leží ve scelovacím obvodu, jsou polohově nutně k sobě ve vzájemném poměru (jenž dává osobitý ráz i zevní podobě toho území). Tento vzájemný poměr je symbolisován v pozemkové mapě graficky a tedy nejnázorněji, a jest také symbolisován ve hlavní knize a ve sbírce listin, zde příslušnými číslovými a slovními značkami, symbolisujícími knihovní tělesa, jich vlastníky, jednotlivé parcely, věcná břemena a práva. Pozemková kniha a její součásti pozemková mapa a sbírka listin jsou soustavy symbolů, neboť zmíněná nutná polohová vzájemnost, má-li býti symbolisována, má jako nutný následek korespondentní vzájemnost symbolů, čímž vznikne právě soustava symbolů, tvořících pozemkovou knihu a pozemkovou mapu.
Polohová (prostorová) vzájemnost parcel se mění právními jednáními nebo jinými právními skutečnostmi, knihovně však ty změny nebývají prováděny vždy současně, a tak vzniká nesrovnalost mezi knihovním a skutečným stavem, což podle hořejšího znamená neshodu mezi skutečným stavem a symbolisovaným stavem v pozemkové knize. To je vzhledem k positivním právním ustanovením protiprávní stav, jenž má být odstraněn (katastr. z. §§ 42—53). Jaký vliv má tato protiprávní neshoda skutečného stavu se zaknihovaným na scelovací řízení, a že zahájení scelovacího řízení bývá stimulantem pro její odstraňování, jsme již vyložili. Neshodou v tomto smyslu se zde již zabývati nebudeme. Nám jde o poměr knihovního stavu ke skutečnému stavu, vzniklému prozatímným převzetím náhradních pozemků v přírodě. Naším úkolem je dokázat, zda prozatímným převzetím náhradních pozemků nastane nebo nenastane v poměru tom změna. Musíme tedy především provésti právní rozbor změn, které znamená prozatímné převzetí náhradních pozemků v právních a skutečných poměrech scelovacího obvodu.
1. Podle § 27 zák. musí každý vlastník pozemků, do komasace pojatých, dostati scelovacím řízením za ně podle zjištěné jejich hodnoty náhradní pozemky scelené za účelem úspěšnějšího obdělávání a hospodaření (§ 1 zák.). Z hospodářských a technických příčin nelze se vyhnouti nepatrným diferencím mezi hodnotou pozemků starých a náhradních; diference se vyrovnávají penězi; zákon výslovně stanoví, že smí býti jen »nepatrné« a prováděcí nařízení podrobněji vymezuje »nepatrnost«.
2. Podle § 10 zák. musí s komasací býti provedena všechna taková společná zařízení, která jsou nutná, aby náhradní pozemky byly přístupnými (příjezdnými) co možná beze služebností a aby se na nich dalo účelně hospodařit
(úprava komunikací, příkopů, potoků, závlahových náhonů
atd.).
3. Podle §§ 85—87 zák. má přebytek plochy, jenž se pro produktivní pudu ve scelovacím obvodu získá účelnou sítí společných zařízení, býti rozvržen na jednotlivé přímé účastníky (vlastníky scel. poz.) v poměru, jakým mají na komasaci podíl, a to každému zvětšen nárok, s nímž do scelování jde ; mutatis mutandis platí totéž, když pro společná zařízení je třeba více plochy, než kterou zabírají dosavadní (obvykle nedostatečná) společná zařízení.
4. Podle § 90 zák. nedá-li se nějaký náhradní pozemek účelně obdělávati bez zřízení služebnosti na jiném do scelování pojatém pozemku, budiž založen potřebný služebnostní poměr a při stanovení hodnoty takto zatíženého pozemku budiž k tomu vzat zřetel.
5. Podle § 110 zák. a 105 prov. nař. mohou se pro účelné provedení komasace změnit katastrální hranice, dá-li předem k tomu podle § 32 katastr. zák. souhlas finanční úřad II. st. v dohodě s přísl. sbor. soudem II. st. (s tím bývá spojeno řízení o změně obecních, případně i okresních hranic, což nás zde nezajímá).
6. Podle §§ 8—9 zák. singularistické spoluvlastnictví [společenství veřejnoprávní (Sedláček: Komentář vlastnictví str. 80 a 357) ] pravidelně se má zrušit scelovacím plánem, a podle hodnoty jeho podílu má se každému singularistovi přikázati náhradní plocha do výhradného vlastnictví (§ 18 z. z. mor. č. 31 z r. 1884).
7. Podle § 45 zák. je scelovacím řízením výkon práva jen potud staven nebo změněn, pokud agrární úřad zařídil pro hladký přechod z dosavadního, stavu do nového (sceleného) nějaké provisorní opatření; podrobnější ustanovení, jmenovitě pokud jde o knihovní zápisy, navrhované za scelovacího řízení, obsahuje prováděcí nařízení v §§ 41—43.
8. Podle § 41 zák. právní situace, vytvořená v řízení scelovacím pro provedení komasace rozhodnutími nebo opatřeními agrárních úřadů, nebo prohlášeními, jež před těmito úřady učinili účastníci scelování, je při vlastnických změnách závaznou i pro právní zástupce, a to i tehdy, nabyli-li vlastnictví soudní dražbou. 9. Podle § 30 zák. vstupují náhradní pozemky a vyrovnání penězi (bod 1.) přímému účastníku přikázané, v příčině všech právních vztahů k třetím osobám zásadně na místo starých pozemků; výjimky stanoví zákon (viz dole ji).
10. Podle § 112 zák. má býti kopie mapy, zhotovená podle potvrzeného scelovacího plánu, jakož i ostatní pomůcky, zaslána vrchnímu soudu a zemskému fin. ředitelství, aby zařídily opravu pozemkové knihy a evidence katastru.
Z bodů 1.—6. vidíme, že prozatímní převzetí náhradních pozemků má za následek radikální změnu ve skladbě katastru = scelovacího obvodu v přírodě, že však obsah té změny je právně určen scelovacím plánem a generální zprávou, kteréžto správní akty jsou aplikací scelovacího zákona, na konkrétní scelovací obvod (Právník 1935, str. 227). Náhradní pozemky dostává přímý účastník komasace (t. j. vlastník pozemků do scelování pojatých) podle hodnoty svých starých, hodnotící měřítko je ovšem totožné pro hodnocení starých i náhradních pozemků. Podle bodu 9. nastupují náhradní pozemky a vyrovnání penězi místo starých zásadně ve všech právních směrech vůči třetím osobám (vůči vlastníku ovšem nastupují také místo starých, viz bod 1.). Přikázání náhradních pozemků za staré plochy téže hodnoty scelovacím plánem a převedení práv třetích osob na ně podle sdělovacího plánu a generální zprávy nepředpokládá odepisování a připisování částic a vyzývací řízení podle zák. č. 18 z r. 1869. Podle bodu 8. jsou při vlastnických změnách právní nástupci vázáni právní situací, komasačním řízením vytvořenou; na to zvláště upozorňuje edikt, vydaný podle § 68 zákona o zahájení působnosti místního komisaře pro konkrétní scelovací obvod. Zahájení komasace poznamenává se v poz. knize podle § 20 knih. zák.
Kdo by se domníval, že změny, provedené ve scelovacím obvodu prozatímním převzetím náhradních pozemků nutně znamenají nesoulad mezi zaknihovaným stavem a skutečným stavem, poněvadž oprava pozemkové knihy podle sceleného stavu smí se státi teprve po potvrzení scelovacího plánu (viz bod 10.), popíral by možnost právního obchodu náhradními pozemky, což by ale bylo proti výslovnému ustanovení zákona (viz bod 7.) a také proti hospodářským potřebám. Praxe soudů i agrárních úřadů právní obchod jimi proto připouští. Hledá se však právně theoretické vysvětlení této možnosti. Fikce, jakoby staré pozemky i po prozatímním převzetí náhradních pozemků dále trvaly a tedy jakoby předmětem postupních smluv byly ony, hledaným vysvětlením nemůže býti, poněvadž co tvrdí, není právě pravdou. Předmětem postupní smlouvy nejsou staré pozemky (ty již neexistují), nýbrž náhradní pozemky. A kdyby po prozatímním převzetí náhradních pozemků postupní smlouva mínila jako předmět převodu staré pozemky a v tom obsahu také byl podán knihovní návrh, musil by agrární úřad na dotaz soudu (viz bod 7.) se vyjádřiti, že podle stavu komasačního řízení není návrh proveditelný. Postupní smlouvy musí udati již nový (prozatímně převzatý náhradní) pozemek jako předmět smlouvy; postupuje-li se jen část jeho, musí připojiti řádný náčrtek; poněvadž ale oprava pozemkové knihy podle sceleného stavu smí se provésti teprve po potvrzení scelovacího plánu, musí strana vypracovati smlouvu a knihovní návrh — jak se v praxi zkráceně říká — »na podkladě starého stavu« neboli »na podkladě starých, postupované ploše odpovídajících (knihovně) parcel«. Jak jsme již uvedli, nesmí nás tato brachylogie sváděti k názoru, jakoby pro knihovně právní obchod trvaly dále staré pozemky přes to, že ve skutečnosti již neexistují.
Správné vysvětlení se musí zakládati na cit. předpisech zákona, podle něhož náhradní pozemky prozatímně převzaté jsou scelovacím plánem a generál. zprávou přikázané náhrady za staré pozemky, podle jich hodnoty, které s případným vyrovnáním penězi nastupují zásadně i ve všech právních směrech vůči třetím osobám na místo starých, vyjma případy, kde zákon stanoví jinak (viz bod 9.). Nebýti těchto výjimek, bylo by vysvětlení snadné: podle hodnoty starých zemků, stanovené speciálním odhadním řízením podle § 79 84 zák., byla přikázána náhradní plocha témuž vlastníku a ni přenesena nezměněně také všechna věcná práva třetí osob, proto zaknihovaný stav representuje (symbolisuje) prozatímním převzetí náhradních pozemků nikoli již staré pozemky, nýbrž nové = náhradní. Důvěra v knihu veřejnou chrání již jen pro nový, t. j. prozatímním převzetím náhradních pozemků vzniklý stav, neboť nejen vlastník, nýbrž a jeho právní nástupci nemohou (§ 41, viz bod 8) namítati, nevěděli o zahájení komasace a o stadiu v jakém se nalézá. V tomto smyslu se tedy poměr zaknihovaného stavu skutečnému nezměnil, zaknihovaný stav odpovídá skutečnému, knihovněprávní obchod je tedy po prozatímním převzetí náhradních pozemků možný: na př. prodává se náhradní parcela P, jí ve starém stavu hodnotou odpovídaly parcely p, a část s, tedy p, r, s/1. Předmětem kupní smlouvy, na nějž souhlasná vůle stran vztahuje, jest ona parcela P, knihovní před potvrzením scel. plánu jest representována parcelami r, s/1, a proto kupní smlouva, knih. žádost i soudní knihovní usnesení vyjádří parcelu P zaknihovanými, jí odpovídajícími parcelami p, r, s/1 ; poněvadž z parcely s jest odpisována její část (totiž s/1), třeba ke knihovní žádosti připojit situač náčrt (§ 42 kat. zák.), znázorňující dělení parcely na s/1 a s V pozemkové knize i mapě odpisují resp. připisují se parcely p, r, s/i, ale ve skutečnosti jde o náhradní parcelu P. Hodnota této se nebude a nemusí přesně rovnati hodnotě parcel p, r, s z důvodů, plynoucích z hoř. bodů 1.—3. Ale poněvadž tyto důvody platí pro všechny do komasace vzaté pozemky a pro všechny za ně dané náhrady, tedy každý přímý účastník scelování dostává podle hodnoty ( »nach Massgabe des ... fessgesetzten Wertes«, viz bod 1.) svých starých pozemků, nemůže tudíž nerovnost, na oné příčině se zakládající, býti vyvrácením hořejšího vysvětlení, jak a proč je možný knihovně právní obchod s prozatímně převzatými náhradními pozemky »na podkladě starého stavu«. V pozemkové knize (hlavní knize, poz. mapě a sbírce listin) vyznačené parcely p, r, s/1 representují náhradní parcelu P v té formě, poloze a hodnotě jak skutečně jest. Je zcela nerozhodné, že parcela P jest třeba v úplně jiné poloze a jiného tvaru než staré parcely p, r, s/1 vždyť náhradní pozemek neznamená fysickou totožnost, nýbrž právě jen hodnotný ekvivalent; proto je i lhostejné, jestliže parcela P připadla do míst, kde ve starém stavu měl pozemky zcela jiný přímý účastník komasace, než náš prodávající; ale proto také bylo by protismyslným činiti předmětem kupní smlouvy částice, které v starém stavu ležely v místech, kde nyní leží parcela P, jak se strany někdy domnívají. Knihovní přepis parcel p, r, s/1 s prodávajícího na kupujícího jest nutný, poněvadž jde o smluvenou změnu hodnot vlastnických mezi dvěma přímými účastníky, projevenou teprve po prozatímním převzetí náhradních pozemků, takže scelovacím plánem, podle něhož náhradní pozemky byly tvořeny, vyjádřena býti nemohla. Teprve když agrární úřad obdrží pravoplatné soudní usnesení o knih. přepsání parcel p, r, s/1 na kupujícího, provede dodatečně tuto změnu i ve svých operátech, t. j. přepíše náhradní parcelu P s prodávajícího na kupujícího. Tato dodatečná oprava scel. plánu stane se jak v operátech, tak i v přírodě na speciální náklad smluvníků (§ 124 č. 4 zák.). Komplikovanější případ: Náhradní parcela P má o 200 Kč větší hodnotu, než parcely č. p, r, s/1. Tu podle §§ 27 a 41 zák. (viz body 1. a 8.) má vlastník parcely P a každý jeho právní nástupce povinnost, splatit do scelovací pokladny těch 200 Kč jako vyrovnání penězi (stvoří se tak — smíme říci — »vyrovnávací fond«, z něhož jsou vypláceni zase ti přímí účastníci scelování, kteří dostali náhradní pozemky v menší hodnotě, než na jakou měli nárok). Poněvadž náhradní parcela P je knihovně representována jen parcelami p, r, s/1, uvedené právě knihovní symboly representují po prozatímním převzetí náhradních pozemků i onen závazek, spojený s vlastnictvím náhradní parcely P, totiž splatit do scelovací pokladny 200 Kč, závazek to veřejnoprávní, stanovený scelovacím plánem a generál. zprávou. Nabyvatel náhradní parcely P nemůže se dovolávati ochrany důvěry v knihu, že tohoto závazku podle ní není; neboť ochrana důvěry v knihu platí již pro nový, prozatímním převzetím náhradních pozemků vniklý stav, jehož neznalost neomlouvá (viz bod 8.) a jenž nabyvateli mohl býti znám (§ 68 zák., § 20 knih. zák.). Tedy ani právě popsaný komplikovanější případ nečiní obtíží pro praxí připouštěný knihovněprávní obchod s náhradními pozemky »na podkladě starého stavu«. Problém sem vnášejí, jak již naznačeno, teprve výjimky ze zásady, stanovené § 30 zák. Jádrem našeho úkolu tedy jest zjistit, zda a pokud výjimky tyto nemění poměr mezi knihovním stavem a skutečným, prozatímním převzetím náhradních pozemků vzniklým stavem. Musíme provésti rozbor výjimek:
a) Podle § 33 zák. se pozemková služebnosti scelovacím plánem zruší bez ohledu na to, jsou-li do komasace pojaty jak panující, tak i služebnostní pozemek nebo jen jeden z těchto pozemků, a to bez nároku na náhradu se zruší, jakmile jsou pro panující pozemek postradatelny následkem scelování nebo s ním spojeného odvodňování, závlahy nebo vybudování cest. Jinak zůstanou na služebnostním pozemku (i kdyby jej ve scelování obdržel jako náhradní pozemek jiný vlastník).
b) Podle téhož paragrafu, odst. 2. nepravidelné a zdánlivé služebnosti (§ 479 obč. zák.) mohou, je-li to účelno, převedeny býti ze služebnostního pozemku na náhradní pozemek.
c) Podle § 34, odst. 1. zák. výměnek má býti přenesen na náhradní pozemek jen tehdy, když se strany nedohodly jinak.
d) Podle téhož paragrafu, odst. 2. a 3. je-li s pozemkem, do scelování pojatým spojeno nějaké oprávnění nebo závazek, které byly regulovány podle cís. pat. č. 130 z r. 1853, musí scelovacím plánem býti vyváženy a to nedojde-li k dohodě o způsobu vyvážení, nařídí scelovací plán změny především podle ustanovení regulační listiny a neustanovuje-li tato pro případ komasace ničeho, tedy podle volného uvážení tak, aby hospodářský provoz zúčastněných pozemků nedoznal újmy. Jinak platí o reálných závazcích ustanovení cit. § 33 zák.
e) Podle § 36—39 zák., je-li scelovaný pozemek propachtován nebo pronajat, pachtýř (nájemce) je povinen převzíti náhradní zaň přikázaný pozemek jen tehdy, když pro případ komasace neobsahuje smlouva něco jiného, může však smlouvu předčasně vypovědět.
f) Podle § 35 zák. ustanovení sub e) platí analogicky o usu a usufruktu. Jestliže by však zvláštní povaha užívacího práva jeho převedení na náhradní pozemek nedopouštěla anebo jeho výkon značně ztěžovala, má užívací právo zůstati na původním pozemku. Podle téhož paragrafu, odst. 2., služebnost bytu má zůstati na služebnostním domě. g) Podle § 40 zák. číselně určené pohledávky, zaknihované na singularistickém pozemku, za nějž jsou jednotlivým singularistům scelovacím plánem dány náhradní plochy (viz bod 6), převedou se výlučně na onu náhradní plochu, která byla přikázána obci, osadě, sousedstvu nebo agrár. společenstvu, pokud jsou plně kryty prvými dvěma třetinami její hodnoty. Nekrytá takto část musí býti všemi singularisty věřitelům ihned splacena, singularisté platí na to podle svých podílů. Jestliže však žádná z uvedených kategorií v singularistickém společenství nebyla a tudíž žádné náhradní plochy za to dostati nemohla, musí celá pohledávka býti věřitelům ihned splacena singularisty, podle velikosti jejich podílů. Věřitelé jsou v obou případech povinni předčasně přijmouti placení.
Jde-li o číselně neurčenou pohledávku, má se agrární úřad především pokusit o číselné stanovení dohodou. Dojde-li k ní, má postupovat podle předchozího odstavce; v opačném případě má založiti pro pohledávku simultánní zástavní právo na pozemcích, které singularistům byly přikázány náhradou za jejich podíly.
h) Podle § 84 zák., odst. 2., náhradní plochy, které podle ustanovení §§ 33—35 zák. zůstanou zatíženy služebnostmi nebo reálními břemeny a budou přikázány novému vlastníku, dále ty, na něž by se vložilo zástavní právo podle § 40 zák., konečně náhradní plochy, na nichž by se dodatečně zřídila služebnost podle § 90 zák. (viz shora bod 4.) mají býti v řízení scelovacím počítány v hodnotě zmenšené o to, co odpovídá tomu zatížení.
i) Cit. již v bodě 8. § 41 zák. o vázanosti každého právního nástupce právní situací, scelováním vzniklou, platí i v případech a—g.
Co nutno vytěžiti z případů a—g pro naši otázku?
ad a) Že zbytečné pozemkové služebnosti se mají scelováním zrušit, obsahuje již § 10 zák. (viz bod 2.). Pokud jsou i dále nutné a mají tedy i podle scel. plánu zůstat na dosavadním služebnostním pozemku, může býti konkrétní situace taková, že úřad ten pozemek vyloučí ze scelování podle § 4 zák., podle něhož může ze scelování vyloučiti zemědělský pozemek, na němž lpí břemeno, komasaci ztěžující (Právník 1928, str. 150). Není-li situace taková, pak se obyčejně takový pozemek scelovacím plánem přidělí dosavadnímu vlastníku zpět jako náhradní pozemek, nezměněný nebo s vhodnou úpravou, která ovšem služebnostnímu poměru by nesměla býti na újmu. V tomto případě není výjimky ze zásady § 30 zák. a je lhostejno, zda ve scelování jest jak panující, tak i služebnostní pozemek nebo jen jeden z nich. Případy, kde by služebnostní pozemek byl dán scelovacím plánem jako náhradní pozemek jinému vlastníku, budou řídkými a ovšem jsou výjimkou ze zásady § 30 zák., a tu se musíme ptáti, nenastala-li po prozatímním převzetí náhradního pozemku neshoda mezi stavem zaknihovaným a skutečným. Tvrdím, že nikoli. Za rozhodující důvod té shody považuji jednak vzhledem k § 27 zák. (viz bod 1.) okolnost, dostal-li nový vlastník služebnostního pozemku náhradní pozemky podle hodnoty svých starých pozemků, a jednak okolnost, zda i každý jeho právní nástupce v onen pozemek jest zatížen touže služebností. Oba tyto předpoklady jsou v našem případě dány. Neboť přímý účastník scelování, jemuž byl jako náhradní pozemek nebo jako jeden z náhradních pozemků přidělen pozemek, pozemkovou služebností zatížený, dostal plnou náhradu podle hodnoty svých starých pozemků ve smyslu § 27 zák. (viz bod 1.), neboť služebností zatížený náhradní pozemek se mu započítává do jeho náhradních pozemků v příslušné zmenšené hodnotě podle § 84 zák. (viz bod h). Služebnostní náhradní pozemek je náhradou za korespondentní hodnotu starých pozemků svého nynějšího vlastníka, hodnotou mu odpovídá určitá plocha starých pozemků tohoto, je tedy hodnota toho služebnostního pozemku obsažena (representována, symbolisována) v knihovním stavu, representujícím náhradní pozemky nynějšího vlastníka služebnostního pozemku včetně tento. Nezměnil se ani obsah ani panující subjekt služebnosti, ani služebnostní pozemek. Nový vlastník, jenž jej dostal přidělen jako náhradní pozemek, je tedy již zaknihován jako jeho vlastník svými starými, hodnotou mu odpovídajícími plochami právě tak, jako kterýkoli jiný přímý účastník scelování jest jako vlastník náhradních pozemků zaknihován svými starými, hodnotou jim odpovídajícími. Chtěl-li by nový vlastník postoupit služebnostní pozemek dále, může tak učiniti (viz bod 7.), ale jen knihovně (§ 4 kn. z.). Poněvadž náhradní pozemky před opravou pozemkové knihy podle potvrzeného scel. plánu jsou representovány v pozemkové knize starými pozemky, hodnotou jim odpovídajícími, může tak učiniti jen »na podkladě starého stavu«, t. j. skutečný předmět postupní smlouvy vyjádřiti symboly, jimiž jest v knize a mapě vyjádřena hodnota postupovaného náhradního pozemku. Majíc »na podkladě starého stavu« strana vyhotoviti postupní smlouvu, musí pomocí agrárního úřadu předem zjistit, která plocha starého stavu odpovídala hodnotou postupovanému pozemku, ovšem branému v oné redukované (viz bod h) hodnotě. Služebnost, váznoucí na postupovaném pozemku, je knihovně vyjádřena plochou, odpovídající hodnotě, na kterou bylo scelovacím odhadním řízením podle § 84 zák. oceněno služebnostní břemeno. Nabyvatel nabývá ten náhradní pozemek zatížený služebností, poněvadž důvěra ve veřejnou knihu platí již jen pro nový (prozatímním převzetím povstalý) stav, an podle § 41 (viz bod 8.) nabyvatel nemůže se vymlouvati, že nevěděl, že jde o v komasaci jsoucí prozatímně převzatý náhradní pozemek, zatížený služebností.
Kdyby nebylo správným hořejší tvrzení, že pro shodu knihovního stavu se skutečným, po prozatímním převzetí náhradního pozemku vzniklým stavem, jest rozhodující okolnost, že převzetí pozemkové služebnosti novým vlastníkem je vyjádřeno hodnotou jeho náhradních pozemků a že i každý jeho právní nástupce ve vlastnictví toho pozemku je vázán právní situací, prozatímním převzetím vzniklou, pak bychom důsledně musili tvrditi, že po prozatímním převzetí náhradních pozemků přestala vůbec všechna knihovní vlastnictví a knihovní držba scelovaných pozemků, také že přestala všechna knihovní oprávnění třetích osob a že právní obchod s náhradními prozatímně převzatými pozemky je bezvýjimečně vyloučen, poněvadž není jinak možný než knihovně (§ 4 knih. zák.), tedy »na podkladě starého stavu«, což praxe soudů i agrárních úřadů právě dělá.
Stejně se má věc, když scelovací plán zruší pozemkovou služebnost jako zbytečnou. Příklad: Podle knihy a ve skutečnosti vázla na parcelách p, r, s, pozemková služebnost pro parcely b, c. Scelovacím plánem jest jako zbytečná zrušena. Scelovací plán bere tedy bývalé služebnostní parcely jako toho břemene zbavené, a v této hodnotě přidělí jich vlastníku náhradní parcelu P. Za bývalé panující parcely přidělí jich vlastníku náhr. parcelu B. Pro knihoprávní obchod jest parcela P, služebnosti prostá, representována zaknihovanými parcelami p, r, s, na listu závad, je vyznačena bývalá služebnost. Ale význam symbolů, jimiž jest zaknihována a který platil pro nescelený stav, se nařízením prozatímního převzetí náhradních pozemků změnil tak, že se stal bezobsažný. Proto také návrh na výmaz této služebnosti byl by netoliko zbytečný, ale přímo nesmyslný: zrušení té služebnosti jest knihovně representováno plochou, která hodnotou odpovídá náhradní parcele P, tedy starými parcelami p, r, s, bez služebnosti.
ad b) Konkrétní situace může býti taková, že jsou dány podmínky pro vyloučení takového pozemku ze scelování podle § 4 zák. Zůstane-li ve scelování a ukáže-li se, že jest účelno, aby služebnost (§ 479 obč. z.) na něm zůstala, má úřad volbu: buď dá týž pozemek (případně vhodně upravený) témuž vlastníku zpět jako náhradní pozemek ; anebo — zřídka — dá jej jinému přímému účastníku scelování, zatížený tou služebností. V druhém případě je tu výjimka ze zásady § 30 zák., ale zase nenastane změna poměru mezi stavem zaknihovaným a skutečným, jak tento vznikl prozatímním převzetím náhradních pozemků. Neboť tento náhradní pozemek se novému svému vlastníku scelovacím plánem započítává do náhrady, kterou má dostati za hodnotu svých starých pozemků ze scelovací masy, sníženou hodnotou podle § 84 zák. Ono snížení hodnoty jde na účet scelovacího nároku starého vlastníka služebnostního pozemku. Je tedy hodnota náhradních pozemků — v tom i toho služebností zatíženého — knihovně representována jeho starými pozemky. Knihoprávní obchod s tímto služebnostním pozemkem mohl by se provést zase jen »na podkladě starého stavu« a platí tu totéž, co shora ad a.
ad c) Zákon tu má na mysli zřejmě takový případ, kde výměnkář má právo užívat určitého pozemku. Zde je agrární úřad vázán dohodou stran, trvají-li na tom, aby výměnek zůstal dále na tomtéž pozemku. Proto, nelze-li týž pozemek jako náhradní pozemek vrátit původnímu (zaknihovanému) vlastníku a výměnkář nesvolí k tomu, aby bylo právě na jiný náhradní pozemek tohoto vlastníka převedeno, je nutno pozemek ze zcelení vyloučiti dle § 4 zák. Není-li však dohoda stran proti převedení, pak tu nemáme výjimky ze zásady § 30 zák.
ad d) Je tu výjimka ze zásady § 30 zák., protože úřad je především vázán dohodou stran ohledně vyvazení a jeho modalit; v druhé řadě ustanovením regulační listiny a teprve v třetí řadě může scelovacím plánem a generál. zprávou nařídit změnu reálního břemene dle svého volného uvážení, tedy vyměřiti za to náhradní pozemek nebo vyvazovací obnos. Vyvazení, provedené přikázáním náhradné plochy znamená, že scelovací plán zrušil regulované oprávnění, tím zrušil »nepřímé účastnictví« (§ 32 zák.) oprávněného na scelovacím řízení. Zato ho učinil přímým účastníkem a tedy po prozatímném převzetí n. p. prozatímným vlastníkem plochy, kterou dostal podle hodnoty svého zrušeného práva. O tutéž hodnotu se zase zvýšila pro scelovací řízení hodnota pozemku, ve starém stavu obtíženého. Výjimka ze zásady § 30 zák. je v tom, že bývalé zaknihované oprávnění k pozemku jiného vlastníka nepřešlo prostě na náhradní pozemek tohoto vlastníka, nýbrž že, v hodnotě tohoto oprávnění, bývalý oprávněný k cizí věci dostal do (prozatímného) vlastnictví náhradní plochu a stal se tak z nepřímého účastníka přímým účastníkem scelování. Jestliže, jak jsme seznali, náhradní plochy přímých účastníků scelování, prozatímně převzaté, jsou knihovně representovány starými, za něž jsou dle hodnotу náhradou, není důvodu, abychom důsledně neuznali, že to platí i v případě, kde přímý účastník obdržel náhradní plochu za své zaknihované regulované oprávnění. Jisté jest, že i taková plocha může býti z různých titulů postupována, postup je možný jen knihovně, tedy až do opravy pozemk. knihy, provedené po potvrzení scel. plánu, může se díti jen »na podkladě starého stavu«: postupuje se zaknihované oprávnění, ve skutečnosti se postupuje vlastnictví k náhradní ploše. Nedošlo tedy ke změně poměru knihovního stavu ke skutečnému. Poněvadž vyvazení i jeho modality jsou tu dohodnuté (mezi agrár. úřadem a stranami), jest vázán i úřad (veřejnopr. dohoda). Že vyvazení je možno i plochou a netoliko penězi arg. § 9 pat. č. 130 z r. 1853.
Je-li vyvazení provedeno nikoli přikázáním náhradní plochy, nýbrž přikázáním peněžité náhrady, tu aby bylo dosaženo hospodářského účelu, vyvazovací dohodou intentovaného, musí obnos býti splatný aspoň současně s prozatímným převzetím, n. p., jinak by bývalý oprávněný neměl ani užívacího práva ani peněz. Dohoda, kterou se býv. oprávněný vzdává svého práva za vyplacení peněžitého obnosu, jest veřejnoprávní, pravoplatná, je součástkou scel. plánu a gener. zprávy, které v tomto bodě nejsou změnitelny opravnými prostředky. Knihovně se dohoda »na podkladě starého stavu« provede tak, že oprávněný vydá výmaznou kvitanci, že se svého oprávnění vzdává, poněvadž obdržel vyvazovací obnos dle § 34 odst. 2 zák. hotově vyplacený. Agrár. úřad, dotázán dle § 41—43 nařízení (viz bod 7.) knihovním soudem, se vyjádří, že proti vydání navrhovaného usnesení výmazného nic nenamítá. Vkladem výmazu je zachován soulad mezi knihou a skutečným stavem.
Nebylo-li dosaženo dohody o vyvážení a jeho modalitách, má agr. úřad scelovacím plánem a generál. zprávou upraviti regulované oprávnění především dle regulační listiny, což ovšem předpokládá, že se ona nepříčí ani scelovacímu zákonu. Pojetím dotyčného obsahu regulační listiny do scel. plánu, resp. do generální zprávy a nařízením prozatímného převzetí n. p. representuje knih. zápis regulovaného práva již nový, prozatímným převzetím vzniklý stav. Neshoda mezi knihovním a skutečným stavem tedy není možnou.
Nemá-li regulační listina pro případ komasace ustanovení o osudu regulovaného oprávnění, rozhodne-li tedy úřad dle volného uvážení, stane se ovšem tato úprava součástkou scelovacího plánu a generál. zprávy a platí o poměru knih. stavu ke skutečnému, prozatímným převzetím vzniklého stavu totéž, co v tom ohledu bylo shora řečeno o vyváženém právu.
ad e), §§ 36—39 jsou výjimkou ze zásady § 30 zák., poněvadž úřad je především vázán ustanovením pachtovní smlouvy. Obsahu je-li ustanovení, že komasace ruší pacht, může někdy býti situace taková, aby dotyčná plocha byla ze scelování vyloučena, ať již dle § 4 nebo dle § 3 zák. (jako nenahraditelná), a tak trvání smlouvy zachráněno. Nelze-li však pozemek vyloučiti a nelze-li stranám vyhověti aspoň tím způsobem, že tutéž plochu dostane tentýž vlastník jako náhradní pozemek zase zpátky, nastupuje pachtýř na jiný náhradní pozemek téhož vlastníka; i tu se mnohdy dosáhne se stranami dohoda, že i pachtýř je spokojen a nepoužije tedy práva předčasné výpovědi. Obsahuje-li smlouva ustanovení, že komasace ruší pacht, a není-li žádným z právě popsaných způsobů možno dosáhnouti se stranami dohodu, pak ovšem se pacht, smlouva zruší ještě před vyhotovením scel. plánu, tedy před prozatímným odevzdáním, kterýžto případ se naší otázky netýká. Druhá kategorie případů, že se totiž úřad se stranami dohodne o náhradním pozemku propachtovatele, není výjimkou ze zásady § 30. Třetí kategorie, v praxi řídká, kde k takové dohodě nedošlo a pachtýř má tedy vyhrazeno právo předčasné výpovědi, jest výjimkou ze zásady § 30 zák. Je tím porušena shoda mezi stavem knihovním a skutečným ? Dle § 39 zák. musí pachtýř použíti svého práva k předčasné výpovědi »do 90 dnů počítajíc ode dne, kdy mu bylo místním komisařem pro agrár. operace oznámeno, že zemská komise pro agr. op. scelovací plán potvrdila.« Především je tu mezera zákona, nedávajícího odpovědi na otázku, od kdy se počítá výpovědní doba, jestliže bylo nařízeno prozatímně převzetí n. p., když se náhradní pozemky tedy přebírají ještě před potvrzením scel. plánu. Mezera se vysvětluje ovšem tím, že v r. 1884, kdy byl uzákoněn původní zemský scel. zákon, nebyla jím ještě zavedena instituce prozatímného převzetí n. p.; byla doň »po způsobu mosaiky« vložena teprve v r. 1910. Ale jakékoli vysvětlování není odstraněním mezery. Praxe agr. úřadů musí ji vyplňovati dle maximy § 7 obč. z. Vzhledem na hospodářský motiv, jenž zákonodárce zřejmě vedl k uzákonění možnosti předčasné výpovědi dle § 39 zák. přizná praxe právo toto pachtýři, náhradním pozemkem neuspokojenému, i v případě prozatímného převzetí náhr. pozemků a bude počítat onu 90-denní lhůtu ode dne, kdy místní komisař pachtýři oznámil pravoplatné rozhodnutí své, resp. zemské komise (viz odst. I.), že se povoluje, resp. nařizuje prozatímně převzetí n. p. Postavme se tedy na stanovisko, že i pachtýři prozatímně převzatého n. p. přísluší právo předčasné výpovědi. Je tu nesouhlas mezi knihovním a skutečným stavem? Propachtovatel (vlastník) obdržel plnou náhradu podle hodnoty svých starých pozemků; pacht přešel na náhradní pozemek, ale přece se pachtovní poměr změnil tím, že zákon a dle něho i scel. plán a generál. zpráva dává pachtýři právo předčasné výpovědi, třebaže bez nároku na náhradu škody, tím event. vzniklé. Zapsáno jest n. př. trvání pachtu xleté, prozatímným převzetím n. p. se změnilo na předčasně vypověditelné. Leč uvažme: Vlastník (propachtovatel) smí propachtovaný prozatímně převzatý n. p. postoupiti dále, postup se může státi jen knihovně, tedy jen »na podkladu starého stavu«. Poněvadž ochrana důvěry v pozemkovou knihu platí již jen pro nový, prozatímným převzetím n. p. vzniklý stav, není poctivý nabyvatel chráněn zápisem knihy, který zní na xletou výpovědní lhůtu, nýbrž platí proň vzhledem k § 41. zák. (viz bod 8.) výpovědní lhůta a vyklizovací termín tak, jak jest mu toto právo přiznáno na základě § 39 zák. scelovacím plánem a gen. zprávou. To vše by nebylo možné, kdybychom neuznali, že knihovní stav representuje po prozatímném převzetí n. p. i pachtovní poměr tak, jak se změnil, tedy i předčasnou vypověditelnost xleté pacht. doby. Když se pacht podle toho skončí, navrhne vlastník »na podkladě starého stavu« výmaz pacht. smlouvy a soud po slyšení agr. úřadu (viz bod 7.) mu vyhoví. Tím soulad mezi knihou a skutečným stavem je zachován. (Důkaz, jak a pokud je možné, aby týž knihovní symbol representoval po prozatímném převzetí n. p. změněný obsah, podávám doleji.)
Totéž co o pachtu, platí i o nájmu, až na úchylky pro
předmět tohoto pojednání nepodstatné (§ 39 odst. 4. zák.).
ad f) Má-li užívací nebo požívací právo z příčin v bodě tom uvedených zůstati na původním pozemku, musí býti buď ze scelování vyloučen (§ 3 nebo 4 zák.), anebo vrácen jako náhradní pozemek původnímu vlastníku. Ani v prvém ani v druhém případu nenastala výjimka ze zásady § 30 zák.
Má-li služebnost bytu zůstati na služebnostním domě, pak se tato plocha do scelování nezabere (§ 4 zák.), anebo se do něho zabere dohodou úřadu se stranami, podle níž se úřad zaváže, že jako náhradní pozemek dá vlastníkovi plochu, která jest dohodou určena. Ani v prvém ani v druhém případě není tu výjimka ze zásady § 30 zák.
ad g) Scelovací plán pravidelně rozdělí zemědělský singularistický pozemek (společenství zruší) mezi singularisty tak, že hodnotu podílu každého z nich přirazí k jeho náhradním plochám, jež mu dává za jeho staré pozemky do výhradného vlastnictví. Máme tu tedy zase doplnění § 27 zák. v tom smyslu, že singularista má dostati náhradní plochu podle svého singularistického podílu a proto zase nepovstane nesoulad s knihovním stavem. Nám však na tomto místě pojednání běží o to, jak má scelovací plán a generální správa upraviti práva třetích osob, zaknihovaná na bývalé singularistické ploše, speciálně o zjištění, zda a jak se tou úpravou mění poměr knih. stavu ke skutečnému, prozatímným převzetím n. p. vzniklému.
Výjimka ze zásady § 30 zák. je v tom, že
α) číselně určené pohledávky se nepřevádějí na náhradní pozemky všech singularistů, nýbrž jen na zákonem stanovené kategorie singularistů a že takto případně nekrytá 1/3 pohledávky má býti vyplacena hotově a hned;
ß) není-li mezi singularisty takové kategorie, musí podle
svých podílů celou pohledávku hned splatit;
γ) jde-li o čísleně neurčitou pohledávku, má se úřad pokusit o její číselné určení dohodou, a nedojde-li k ní, má založiti pro pohledávku simultánní zást. právo na náhradní plochy, přikázané singularistům za jejich podíly.
ad α—β) Má-li býti pohledávka knihovně zajištěna na náhradním pozemku, jejž prozatímně převzala dotyčná kategorie singularistů (na př. obec), vyjádří se toto zatížení plně snížením jeho odhadu podle § 84 zák. a započítá se obci do její scelovací náhrady menší hodnotou o to, kolik činí zatížení dotyčného jejího náhradního pozemku; o totéž se na druhé straně sníží odhad původního singularistického pozemku a tím eo ipso se sníží i scelovací nároky jednotlivých singularistů (t. j. dostanou do prozatímného vlastnictví menší náhradné plochy, než kdyby singularistický pozemek nebyl býval zatížen). Obec tedy dostane za zatížení onoho svého náhradného pozemku plné plošné relutum na účet bývalých singularistů. Knihovní právo třetí osoby trvá dále, scelovacím plánem nebylo zrušeno, nýbrž přeneseno s býv. singularistického pozemku na náhradní pozemek toho z nich, jenž obdržel za to plnou náhradu na účet ostatních. Že však přenosem knihovního práva třetí osoby na náhradní pozemek jiného přímého účastníka scelování se na poměru knihovního stavu ke skutečnému, prozatímným převzetím vzniklému, ničeho nemění, ukázali jsme již na sub ad a). Kdyby byla taková pohledávka postoupena dále, mohlo by se tak státi zase jen na podkladě starého stavu.
V případě, že se knihovně oprávněnému věřiteli vyplatí
hotově obnos, který již nemohl býti kryt zaknihováním právě v předchozím odstavci popsaným, zruší se knihovní oprávnění výmazem na základě výmazné kvitance oprávněného, potvrzující, že ve smyslu § 40 zák. obdržel vyplacen vyvazovací obnos. Tím jest zachován soulad knihovního stavu se skutečným.
ad γ) Nedojde-li k dohodě o číselném určení pohledávky a má-li se tedy zajistiti simultánně na náhradních pozemcích, jež singularisté dostali za své singul. podíly, není tu výjimky ze zásady § 30 zák.
Scelovací moravský zákon a jeho novely č. 52. a 53. z r. 1910 a č. 65. z r. 1892 byly vydány dříve než ř. z. č. 86. z r. 1912 o stavebním právu, § 364 obč. zák. zavedený novelou z r. 1916 a elektrisační zákon č. 438/19 a jeho novely.
Stavební právo podle cit. zákona se uděluje na 30—40 roků, vzniká knihovním zápisem, je děditelné a zcizitelné, oprávněný má k stavbě právo vlastníka, a na pozemku, pokud smlouvou není stanoveno jinak, právo usufruktnáře. Taková skutková podstata bude úřad asi obyčejně nutit k vyloučení z komasace ať podle § 4 nebo 3 zák. Pro případ, že přece by bylo možno takový pozemek ponechati v komasaci je zde zase právní mezera, jak se má scelovacím plánem upraviti věcné stavební právo. Ale jedinečné přizpůsobovací možnosti, jež scelovací řízení stranám poskytuje co do formy, polohy i velkosti náhradních pozemků, obyčejně povede k dohodě o náhradním pozemku. Nedosáhne-li se jí, bude nutno pozemek vyloučiti ze scelování. Ať tak nebo onak — v žádném z možných oněch případů nejde o výjimku ze zásady § 30 zák.
V zákazu zcizení podle § 364 c. obč. zák. samém o sobě nelze shledávat dostatečného důvodu k vyloučení dotyčného pozemku ze scelování, jdeť o zákaz soukromoprávní, a agrární úřady musí z povinnosti úřední zkoumati, jsou-li tu podmínky § 3 nebo 4 scelovacího zákona pro vyloučení ze scelování. Nevyloučí-li jej, máme tu mezeru v zákoně, jak upravit toto věcné právo scelovacím plánem, resp. generální správou. Dík zmíněné již přizpůsobivosti scelovacího plánu vůči potřebám a, přání stran, dosahuje se obyčejně i tu dohoda, neboť komasace bývá jedinečnou příležitostí, aby získali náhradní pozemek co do formy, polohy a velkosti pro ně, resp. jejich speciální účel ještě výhodnější než byl starý; nedosáhne-li se dohody, přenese scelovací plán zatížení příkazem na ten náhradní pozemek téhož vlastníka, jejž určí úřad. V žádném z těchto případů nejde o výjimku ze zásady
§ 30 zák.
Tam, kde elektrisace časově předešla komasaci, zastihne zahájená komasace zemědělské pozemky zatížené užívacími právy podle §§ 7 a 8 nebo služebnostmi podle § 12 elektrisačního zákona. Jsou-li podle konkrétní situace dány podmínky pro vyloučení takového pozemku z komasace, vyloučí jej. Zůstane-li však ve scelování, máme tu mezeru zákona jak co do kompetence agrárních úřadů v záležitostech elektrisace, prováděné ve scelovacím obvodu (srov. §§ 14 a 15 zák.), tak co do úpravy práv, jež pro elektrisační podnik byla zřízena podle §§ 7, 8 a 12 elektrisačního zákona. Praxe agrárních úřadů neosobuje si ve scelovacím obvodu kompetenci v záležitostech elektrisace, a to právem, poněvadž všeužitečný význam elektrisace je širší než význam komasace a tedy nemůže býti rozhodování o elektrisaci svěřeno agrárním úřadům, majícím úkol přece jen speciálnější (§ 1 zák.), jehož řešení musí zapadat do onoho širšího. Ale zase adaptační možnosti, které skýtá komasace pro nejúčelnější řešení technických zásahů, prováděných třeba i na podkladě jiných právních norem než komasačních, vede elektrisační úřady a agrární úřady k úzké součinnosti а k dohodám (analogie § 102 prováděcího nařízení z r. 1912) o přizpůsobení komasačního plánu elektrisačnímu vedení, a vice versa (analogie § 9, odst. 2. cit. elektrisačního zákona) tak, že scelovací plán dbá toho, aby elektrické vedení se dostalo pokud možno do »společných zařízení« (podél cest, příkopů), nebo do hranic (mezních brázd) náhradních pozemků. Tím se mnoho užívacích práv přenese na veřejný statek, na neproduktivní plochu nebo na místa, kde tolik netíží. Jinak leží v povaze věci, že i po prozatímném odevzdání náhradních pozemků elektrisační užívací právo nebo služebnost zůstane na ploše, na které byla zřízena. Dostane-li tu plochu jako náhradní plochu dosavadní vlastník, není tu výjimky ze zásady § 30 zák. Dostane-li ji jiný přímý účastník scelování, jest právní situace táž, jak jsme ji zjistili v bodě ad a).
Označili jsme jako jádro problému v tomto odstavci projednávaného zjistit, zda a pokud výjimečná úprava práv třetích osob, na niž (v protivě k zásadní úpravě) § 30 zák. poukazuje, znamená změnu poměru knihovního stavu ke skutečnému, prozatimným převzetím n. p. povstalému. Proto jsme provedli právní rozbor těch výjimek; museli jsme však se stanoviska tohoto problému analysovat i právní předpisy, vydané po uzákonění komasačních norem. Celá analysa ukázala, že změna poměru toho nenastává. Na tomto zjištění učinili jsme závislou odpověď na otázku, jíž počíná II. odstavec tohoto pojednání; odpověď tedy zní: Skutečný, prozatimným převzetím náhradních pozemků vzniklý stav jest zaknihován symboly starého stavu až do opravy pozemkové knihy, provedené po potvrzení scel. plánu podle § 12 zák. Přímí účastníci scelování (vlastníci pozemků do komasace daných) nepozbývají prozatimným převzetím náhradních pozemků ani knihovního vlastnictví, ani knihovní držby; nepřímý účastník scelování (třetí věcně oprávněná osoba) nepozbývá svého zaknihovacího práva, nýbrž ono se přenese v některých, a to pravidelných, případech na náhradní pozemek a vyrovnání penězi téhož vlastníka; v jiných případech, a to výjimečných, na náhradní pozemek a vyrovnání penězi jiného vlastníka, který je rovněž účastníkem scelování; v jiných, a to rovněž výjimečných případech obdrží věcně oprávněná třetí osoba v hodnotě svého oprávnění do vlastnictví náhradní plochu nebo nárok na vyvazovací obnos. Pachtýř, nespokojený s prozatimně přikázaným náhradním pozemkem, má právo předčasné výpovědi. Praxe soudů a agrárních úřadů připouští knih. právní obchod náhradními pozemky prozatimně převzatými, i věcnými právy na ně podle scel. plánu a generální správy přešlými »na podkladě starého stavu«. Pokoušíme se o teoretické vysvětlení této slovní zkratky. Domnívám se, že jediné možným je toto vysvětlení: prozatimným převzetím n. p. nastala změna nejen ve skutečném stavu, nýbrž — a to změna zcela adaequatní — i v obsahu knihovního stavu. Zevně se ovšem v knize a v mapě pozemkové nezměnilo nic. Ale změna nastala ve významu symbolů knihy a mapy, representujících skutečný stav, a sice změna právně normovaná. Nařízení prozatimného převzetí n. p. involvuje právní normu, že zaknihovaný stav má representovati skutečný, t. j. nový prozatimním převzetím vzniklý stav. Je to nutný závěr z nesporných praemis:
že prozatimným převzetím n. p. povstala ve skutečném
stavu změna, nařízená scel. plánem a generální zprávou;
že podle těchto správních aktů dostává vlastník a všechny třetí oprávněné osoby náhradu za svá práva podle jejich odhadnuté hodnoty, a nespokojený náhradním pozemkem pachtýř dostává právo předčasné výpovědi;
že právní obchod prozatimně převzatými n. p. a právy
na nich pro třetí osoby zaknihovanými (pokud jsou podle
obč. zákona postupitelna) jest přípustný;
že právní obchod ten nelze prováděti jinak než knihovně;
že v případě držebnostních změn jest každý právní nástupce vázán právní situací, vytvořenou scelovacím řízením;
že oprava pozemkové knihy na podkladě scelovacího plánu a gener. zprávy smí se státi až po potvrzení jejich;
že změna významu symbolu může býti dána (stanovena)
i právní normou, třebas i jen implicite.
Zaráží-li snad, jak je možno, aby změna významu symbolů byla právně normována, stačí poukaz na známé případy, kdy právní norma stanoví změnu významu symbolu, jehož zevní tvar se ponechává. A nemůže býti sporu, že právě tak musíme uznat i možnost implicite právní normou nařízené změny významu symbolu, resp. jejich soustavy, což jest právě náš případ. V tomto poznatku jest klíč k vysvětlení knihovně právního obchodu »na podkladě starého stavu«.
Pokud tvrdím soulad mezi knih. stavem a skutečným po prozatimném převzetí vzniklým, popírám fikci, jako by knihovně existovaly staré pozemky. Fikce není vědeckým postupem, protože tvrdí vědomě něco, co není pravda a chce se přes problém přenést. Pro vysvětlení souladu, o nějž nám jde, nepotřebujeme fikce, ta by byla přímo škodlivá, svádějíc — jak jsme na praktickém příkladu (bod ad a) viděli — k nemožným knihovním návrhům. Vysvětlujeme ten soulad výše popsanou oboustrannou změnou. Situace je tu táž, jako když tytéž symboly čteme podle dvou různých klíčů: Knihovní stav má jiný smysl, jinak se čte, když jej pozorujeme se stanoviska historického, totiž jako soustavu symbolů, representovavší skutečný stav, jak byl před scelováním; tu bereme symboly v jich významu konvenčním. A má jiný smysl, když jej chápeme jako soustavu symbolů nového (sceleného) stavu, který podle scel. plánu a generál. zprávy má býti náhradou za starý stav; k tomuto chápání jsme zavázáni normou, obsaženou implicite v nařízení prozatimného převzetí náhrad, pozemků, že zaknihovaný stav má representovati nový stav, nařízený scelovacím plánem a generální zprávou. Poněvadž zaknihovaný stav dostal tento změněný význam právní normou, jest jí prostředkován, musíme říci, že skutečný stav jest dosavadním knihovním stavem representován symbolisován prostředečně, nepřímo. Přímým symbolisováním nového stavu jest po potvrzení scelovacího plánu a generální zprávy na jich základě opravená, po případě nově založená (§ 147 cit. prováděcího nařízení) pozemková mapa (viz bod 10.). Oprava takto provedená znamená, že se vyjádří soustavou přímých, t. j. konvenčních symbolů obsah, jenž dosavadním knihovním stavem byl po prozatimném převzetí n. p. vyjádřen nepřímo = soustavou symbolů s významem, právní normou stanoveným (prostředkovaným); tedy neznamená, že by teprve jí byly knihovně provedeny změny, prozatimným převzetím n. p. povstalé a že by tyto posléz uvedené byly bývaly provedeny neknihovně. Zcela ostře se od přikázání náhradních pozemků, od převodu, resp. úpravy práv třetích osob k nim a od dalšího knihovně prováděného postupu náhradních pozemků, jak to bylo shora popsáno, odlišuje faktický, ustanovení § 4 knih. zákona nedbající obchod. Tento faktický obchod, jest ovšem protiprávný a způsobí protiprávný stav s následky, jež právo na tuto skutkovou podstatu stanoví.
Dospěvše ke konci své úvahy musíme však uznati, že problém možnosti právního obchodu prozatimně převzatými náhr. poz. a věcnými právy třetích osob na nich nezačíná teprve u případů výjimečné úpravy ve smyslu § 30 zák., nýbrž že problematickým jest vůbec všechen právní obchod prozatimně převzatými náhr. poz. až do zaknihování nového (sceleného) stavu, provedeného na základě potvrzeného scelovacího plánu a potvrzené gener. zprávy. Podle mínění tohoto článku jest problém řešitelný jen, uznáme-li, že v povolení resp. nařízení prozatimného převzetí náhrad. pozemků je implicite obsažena právní norma, měnící význam symbolů knihovního stavu podle scelovacího plánu a generál. zprávy, řešitelný ovšem bez fikcí.

Pro býv. Slezsko a pro Slovensko s P. R. platí odlišné scelov. zákony, pro Čechy scelov. zákona není.

Citace:

Vodovod. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 27, s. 328-328.