NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 2

Čís. 13157.

Ručení za škodu z provozu automobilů (zákon ze dne 9. srpna 1908, čís. 162 ř. zák.).
I když jest věc posuzovati podle občanského zákona, ručí vlastník silostroje za zavinění osob používaných při provozu, pokud jde o jejich služební výkon při provozu silostroje a pokud jsou splněny předpoklady § 1, odstavec prvý, zákona, za nichž by jinak vlastník silostroje ručil již ze zákona. Vlastník silostroje ručí tu za zavinění řidiče bezvýhradně, nikoliv jen za předpokladu § 1315 obč. zák.
Jde-li o náhradu škody podle občanského zákona, nedopadá ustanovení § 6, druhý odstavec, zákona aut. o propadné lhůtě.
(Rozh. ze dne 29. prosince 1933, Rv I 1157/32.)
Žalobce jel v motorové tříkolce, náležející žalované firmě a řízené jejím šoférem Eduardem H-em. Při srážce tříkolky s motorovým vozem byl žalobce těžce poraněn. Žalobě o náhradu škody proti žalované firmě bylo oběma nižšími soudy vyhověno, odvolacím z těchto důvodů: Žaloba opírá se o vinu řidičů vozidel a v dalším tvrdí nezdatnost Eduarda H-a a vyvozuje z toho ručení žalované strany ve smyslu § 1315 obč. zák. Jest tedy případ posuzovati podle občanského zákona a jde tudíž jen o to, zda-li šofér žalované strany Eduard H. má vinu na srážce a na žalobcově úraze. Vina Eduarda H-a na žalobcově úraze byla prvým soudem zjištěna a žalovaná strana proti tomu nebrojí. Ručení žalované strany za škodu jest odůvodněno ustanovením § 8 aut. zák., podle něhož vlastník silostroje ručí za zavinění šoféra i tenkráte, když'jest náhradní nároky posuzovat! podle občanského zákona. Není tedy třeba zabývati se tím, že Eduard H. byl nezdatný a zda-li tudíž ručí žalovaná strana podle 1315 obč. zák., a nebylo třeba zjišťovati, zda-li lhůty § 6 aut. zák. byly dodrženy, neboť žalobní nárok byl opřen o ustanovení občanského zákona a rozhodným jest jen, že neuplynula tříletá promlčecí lhůta ve smyslu § 1489 obč. zák.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolatelka zastává nesprávný názor, že se § 8 zákona o provozu silostrojů na souzený případ nehodí proto, že prý § 4 zákona vylučuje ručení při dopravě osob, jež se nedělá po živnostensku nebo za úplatu, jakž tomu bylo v souzeném případě. Neboť § 4 zákona vypočítává jen případy, kde nenastává ručení ze zákona o provozu automobily podle §§ 1 a 2 zákona, avšak nepraví, že v těchto případech neplatí § 8 zákona. Podle tohoto ustanovení ručí vlastník silostroje, i když věc jest posuzovati podle občanského zákona, za zavinění osob, používaných při provozu, pokud jde o jejich služební výkon při provozu silostrojem a pokud jsou splněny předpoklady § 1 odstavce (1) zákona, za nichž by jinak vlastník silostroje ručil již ze zákona. Všechny tyto předpoklady jsou splněny, poněvadž Eduard H., jenž škodnou událost zavinil, jest řidičem žalované vlastnice silostroje, že v době škodné příhody nebyl ve výkonu služby nebylo ani tvrzeno, a že by jinak, při úplatnosti nebo při dopravě po živnostensku nebo ve službě nebo z příkazu vlastníka silostroje, ručil vlastník ze zákona podle § 1 odst. (1) zákona jest nepochybno, an silostroj nebyl v době škodné příhody protiprávním postupem vlastníku odňat, neboť tím se rozumí objektivně (absolutně) bezprávný čin příčící se předpisu všeobecného právního řádu, a nikoliv pouhé porušení smluvního zákazu dopravy osob, a jest proto tento zákaz bezpodstatný pro souzený případ (srovnej čís. 12145 sb. n. s.). Vlastník silostroje ručí za zavinění řidiče v takovém případě podle § 8 odstavec (1) zákona o provozu silostrojů bezvýhradně, nikoliv jen za předpokladu § 1315 obč. zák., neboť jinak by nemělo ustanovení § 8 odstavec (1) zákona o provozu silostrojů účelu, a je proto i bezpodstatným, zda je řidič nezdatným čili nic. Poněvadž jde o náhradu škody podle občanského zákona, právem vyslovil odvolací soud, že nedopadá ustanovení § 6 odstavec (2) zákona o provozu silostrojů o propadné lhůtě, a vytýká-li dovolatelka pod dovolacím důvodem § 503 č. 2 c. ř. s. (správně § 503 č. 3 c. ř. s.), že odvolací soud se touto otázkou nezabýval, je sama v rozporu s napadeným rozsudkem.

Citace:

—ŽIL.. Dr. iur. Wilhelm Jöckel: Hans Kelsens rechtstheoretische Methode.. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1931, svazek/ročník 12, číslo/sešit 7, s. 222-222.