NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Č. 6958.

Živnostenské právo: Majitel živnosti provozované po továrensku není zproštěn členství v příslušném živn. společenstvu co do obchodní živnosti jiné, současně provozované, i když obch. živnost tu, související s prodejem jeho továrenských výrobků, provozuje v místnostech sloužících k prodeji jeho výrobků továrenských.
(Nález ze dne 12. prosince 1927 č. 19641.)
Věc:Akc. společnost .... v B. proti ministerstvu obchodu o členství v obchodním grémiu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím bylo pořadem instančním rozhodnuto, že stěž. si společnost jest členem obch. grémia v B., ježto má živn. list na obchod s obuvnickými přípravami a je protokolována.
O stížnosti uvážil nss toto:
Mezi stranami není o tom sporu, že st-lka provozuje na základě opovědi u městské rady v B. z r. 1921 po továrensku výrobu obuvi, a kromě toho na základě živn. listu z 18. června 1925 obchod s obuvnickými přípravami, jakož i že je zapsána v obch. rejstříku zem. soudu v Brně. Žal. úřad právě tak jako živn. úřady nižší stolice stojí na stanovisku, že st-lka na základě svého živn. oprávnění k obchodu s obuvn. přípravami je členem obch. grémia v B. To však st-lka popírá, poukazujíc k tomu, že provozuje po továrensku výrobu obuvi, že zřídila si v B. podružný závod za účelem prodeje vlastních výrobků a že drobný prodej vyžaduje, aby určité zboží, jako tkanice, krémy na obuv a pod. jako vedlejší zboží bylo na skladě chováno a prodáváno odběratelům obuvi. Stížnost usuzuje, že — není-li dle § 108 živn. ř. majitel podniku po továrensku provozovaného, pokud jde o prodejní sklad, povinen přistoupiti ke společenstvu pro obch. živnosti, nemůže býti nucen tak učiniti ani, když prodejní sklad prodává mimo obuv jako vedlejší zboží takové potřeby, které se obyčejně ve skladě obuvi prodávají, neboť prodejnu dlužno považovati za jednotný podnik, a to i tenkráte, když majitel továrenského skladu u živn. úřadu zvláště opověděl obchod se zbožím, jež se prodává v prodejním skladě továrny obuvi jako zboží vedlejší.
Po stránce právní je tedy stížnost založena na tvrzení, že majitel obchodní živnosti, je-li zároveň majitelem podniku po továrensku provozovaného, je nejen ohledně tohoto podniku, nýbrž také ohledně své zvlášť ohlášené obch. živnosti zproštěn členství ve společenstvu zřízeném pro příslušný druh obch. živnosti. Tento právní názor je mylný.
Podle 1. odst. § 107 živn. ř. je členem společenstva, kdo provozuje v obvodu společenstva živnost do tohoto společenstva zařazenou. V 3. odst. jest pak obsažen předpis, že ten, kdo provozuje na základě více než jednoho živn. listu, po případě koncese živností několik, které nejsou sloučeny v jediné společenstvo, musí býti členem všech společenstev pro tyto živnosti zřízených. Dle toho je zásadou, že živnostník je ohledně každé jím na základě živn. oprávnění provozované živnosti členem společenstva pro dotyčnou živnost zřízeného. Rozsah, v jakém se jednotlivé živnosti provozují a vzájemný jejich vztah je pro otázku členství v živn. společenstvu bez významu.
Z této zásady je v § 108 živn. ř. stanovena výjimka. Majitelé živn. podniků po továrensku provozovaných nestávají se totiž nastoupením živnosti po továrensku provozované členy společenstva pro dotyčný druh živnosti zřízeného, resp. nejsou povinni k takovému společenstvu za členy přistoupiti, nýbrž jest jim vyhrazeno právo se svolením společenstva přistoupiti k němu za členy. Mají-li sklady k prodeji svých výrobků, jsou oprávněni vzhledem k těmto prodejním skladům přistoupiti ke společenstvu pro obch. živnost v místě zřízenému, svolí-li k tomu toto společenstvo. Toto výjimečné ustanovení nelze vykládati extensivně. I když majitel živnosti po továrensku provozované není ohledně skladu určeného pro prodej zboží jím po továrensku vyráběného povinen přistoupiti za člena společenstva pro obch. živnost v místě prodejního skladu zřízeného, není zproštěn členství v živn. společenstvu ohledně současně provozované obch. živnosti jiné a to ani tenkráte, provozuje-li ji v prodejním skladě zboží jím po továrensku vyráběného.
V daném případě vyslovil úřad, že stěžující si společnost stala se členem obch. grémia vydáním živn. listu na obchod s obuvnickými přípravami. Pro tento svůj předpoklad měl žal. úřad dostatečný podklad v nesporné skutečnosti, že stěžující si společnost opověděla u živn. úřadu obchod s obuvnickými přípravami, a že byl ji na tuto obch. živnost vydán živn. list. Dle stanov obch. grémia náležejí k němu jako členové mimo jiné také akc. společnosti, které provozují obch živnost. Jest tedy výrok, že stěžující si akc. společnost stala se nuceným členem obch. grémia ve shodě s ustanovením §§ 106 a 107 živn. ř. Na tom nemůže nic měniti, že rozsah této obch. živnosti úplně ustupuje do pozadí proti rozsahu současně s ní a v těchže místnostech provozovaného prodeje obuvi stěžující si firmou po továrensku vyráběné.
Pokud st-lka tvrdí, že drobný prodej obuvi vyžaduje, aby přípravy potřebné pro konservování a nošení obuvi jako vedlejší zboží byly na skladě chovány a prodávány, jakož i že prodej obuvi a zmíněných příprav dlužno považovati za jediný podnik, má snad na mysli, že nebyla povinna odpověděti u živn. úřadu obchod s obuvnickými přípravami, nýbrž že byla již na základě ohlášení prodejního skladu obuvi oprávněna zároveň prodávati obuvnické přípravy. O tuto otázku však v daném případě nejde, neboť st-lka obchod s obuvnickými přípravami u živn. úřadu ohlásila. Jde o otázku, zda touto opovědí obchodu s obuvnickými přípravami se stala členem obch. grémia. Tato otázka byla zodpověděna kladně, a to — jak bylo dovozeno — právem.
Důsledkem členství ve společenstvu jest ovšem povinnost zaplatiti poplatek inkorporační ve výši ve stanovách předepsané (§ 126, odst. 2, lit. m) živn. ř.) a přispívati na potřeby společenstva (§ 115, odst. 6 živn. ř.) Okolnost, že tyto příspěvky zatěžují podnik, jest bez významu pro zodpovědění otázky, jež jest jedině spornou, totiž otázky, zda st-lka nastoupením obchodu s obuvnickými přípravami stala se členem obch. grémia.

Citace:

č. 6958. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 610-612.