NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 1

Č. 7117.

Pozemková reforma: * Bylo-li po úplném vyřešení nároku dle § 11 zák. záb. oznámeno vlastníku zamýšlené převzetí jiných nemovitostí, než které byly předmětem rozhodnutí dle § 11 zák. záb., pak okolnost, že se vlastníku dostalo vyzvání dle § 3 zák. náhr., nezakládá právo vlastníka na nové řešení jeho nároku dle § 11 zák. záb.
(Nález ze dne 1. března 1928 č. 4855.)
Věc: Mikuláš a Gábor Z. (adv. Dr. Adolf Reumann z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu stran propuštění nemovitostí ze záboru.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem z 22. září 1926 oznámil stpú prostřednictvím okr. soudu v D. Zoltánu Z., jako tutorovi Mikuláše a Gábora Z., spoluvlastníků velkostatku G., že se rozhodl převzíti všecky nemovitosti, pokud po vyřešení nároku dle § 11 záb. zák. (rozhodnutí z 29. července 1925) zůstaly v záboru, a navrhl soudu, aby oznámení to Zoltánu Z. doručil a jej vyzval, aby se u soudu do 30 dnů od doručení tohoto oznámení písemně vyjádřil, zda uplatňuje u nemovitostí k převzetí určených své právo podle § 11 záb. zák., jinak že se bude míti za to, že souhlasí se zamýšleným převzetím. Podáním, jež došlo k soudu dne 18. listopadu 1926, oznámil Zoltán Z., že reklamuje jménem svých nezletilých dětí mladé lesy, zapsané ve vložce č. ... obce L., č. .. obce S. a č. ... obce O. Nař. rozhodnutím nevyhověl stpú žádosti té. —
O stížnosti nss uvážil:
Podle § 5 záb. zák. a § 7 zák. o poz. úřadě jest stpú oprávněn jménem státu zabrané nemovitosti přejímati a přidělovati. Výkon tohoto práva vázán jest na řízení upravené zákonem náhradovým, jehož cílem s hlediska ochrany zájmů vlastníka zabraného majetku jest, aby jednak byl vlastník způsobem každou pochybnost vylučujícím zpraven o tom, které právě nemovitosti jeho zamýšlí stpú převzíti, jednak, aby mu byla poskytnuta i poslední příležitost a možnost u těchto nemovitosti uplatniti nárok dle § 11 záb. zák. (§§ 2 a 3 náhr. zák.). Proto soud doručuje mu oznámení o zamýšleném převzetí a vyzývá ho, aby se vyjádřil, uplatňuje-li u nemovitostí k převzetí určených své právo podle § 11 záb. zák., jinak že se bude míti za to, že souhlasí se zamýšleným převzetím. Vyzvání to učiniti musí soud bez výjimky a v každém případě, nehledě k tomu, zda stpú návrh takový učinil čili nic, a nehledě ani k tomu, v jakém stadiu je řízení o nároku vlastníků podle § 11 záb. zák. Uplatnil-li vlastník již před tímto vyzváním své právo podle § 11 záb. zák. a stpú před tím také již nárok ten vyřešil, pak jest tím toto právo vlastníkovo konsumováno, a okolnost, že soud doručil vlastníku oznámení o zamýšleném převzetí s výzvou dle § 3 náhr. zák., nemá v zápětí zrušení rozhodnutí o propuštění nemovitostí dle § 11 záb. zák., ani nezakládá nárok vlastníkův na to, aby bylo s ním o propuštění nemovitostí podle § 11 záb. zák. znovu a podle jeho nových návrhů jednáno. Tomu odpovídá právo stpú-u v takovém případě zamítnouti žádost za nové řešení nároku dle § 11 záb. zák., když o nároku tom bylo pravoplatně rozhodnuto a nároku tomu v plné míře bylo vyhověno. Opačný názor stížnosti nemá opory v zákoně.
St-lé tvrdí ovšem také, že prý nebyli se svými nároky dle § 11 záb. zák. uspokojeni, opírají toto své tvrzení o darovací smlouvu z 3. června 1919, knihovně vtělenou, jíž zemřelý Zoltán Z. rozdělil svůj nemovitý majetek a daroval jej svým čtyřem vnukům, jimiž jsou i oba st-lé a dovozují z toho, že v důsledku tohoto darování přísluší každému z nich samostatný nárok na propuštění nejméně 250 ha půdy. Avšak otázku, tvoří-li nemovitý majetek původně Zoltánu Z. patřivší i po darovací smlouvě ze 3. června 1919 jediný soubor, či souborů více a mohou-li nynější jeho vlastníci z majetku toho uplatniti více nároků dle § 11 záb. zák., či jen nárok jediný, vyřešil stpú již ve svém rozhodnutí z 29. srpna 1925, v němž dospěl k závěru, že všem vlastníkům tohoto majetku přísluší dohromady jen jediný nárok dle § 11 záb. zák. Že by si byli proti tomuto rozhodnutí s úspěchem k nss-u stěžovali, st-lé netvrdí. Byla tedy otázka ta pravoplatně rozřešena ještě před tím, než žal. úřad vydal nař. rozhodnutí. Ale pak není ani nezákonným, ani vadným, když žal. úřad položil za základ nař. rozhodnutí právní a skutkový stav, jaký nastal v důsledku jeho nenaříkatelného již rozhodnutí z 20. srpna 1925.

Citace:

č. 7117. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 361-362.