NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8369 —
Č. 8369.

Samospráva obecní: I. Právo obce předepisovati obecní přirážku k státnímu reálnímu poplatku z převodu vlastnictví k nemovitosti
mortis causa jest posuzovati podle právního stavu platného v den úmrtí
dosavadního vlastníka. — II. O předpisech stran vybírání zmíněné obecní
přirážky v Praze.
(Nález ze dne 20. ledna 1930 č. 4983/29.) — Č. 8369 —
Prejudikatura: Boh. A 5716/26.
Věc: Dědicové po Viktoru D. v Praze proti zemskému správnímu výboru v Praze o 10% obecní přirážku k poplatku z převodu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Úřad pro vyměřování poplatků v Praze sdělil přípisem z 20. listopadu 1925 magistrátu hl. m. Prahy, že úmrtím Viktora. D. dne 21. května 1921 přešlo právo vlastnické k realitě na Jakuba D., Dra Bedřicha D., Hedviku H., Gertrudu W. a Ottu D. Zpoplatněná hodnota reální činí 154 000 Kč, na 3% reálním poplatku bylo předepsáno 2 430 Kč, na 3,1% reálním poplatku 2 511 Kč.
Na to předepsal magistrát hl. m. Prahy plat. rozkazem z 5. prosince 1925 dědicům po Viktoru D. k poplatku shora uvedenému na základě výnosu zsv-u v Praze 10. září 1921 a na základě ustanovení § 33 zák. č. 329/21 10% obecní přirážku per 494,10 Kč.
Proti plat. rozkazu podanou stížnost, v níž namítáno, že § 33 ob. fin. nov. dává obci právo vybírat přirážku toliko k poplatku z převodu nemovitostí mezi živými, zamítl sbor hl. m. Prahy pro vyřizování stížností ve schůzi, konané dne 28. dubna 1926, a stížnost do tohoto usnesení vznesenou zsv v Praze nař. rozhodnutím. — — — —
O stížnosti nss uvážil:
Stížnost namítá, že nebyl magistrát Prahy oprávněn předepsati přirážku v době po 30. září 1921, kdy zák. č. 117/20 již vůbec neplatil, zrušen byv zákonem č. 334/21, ježto úmrtí osoby samo o sobě nemá účinek převodu práva vlastnického, a převod ten nastane až teprve odevzdací listinou. Naproti tomu zastává žal. úřad názor, že rozhodným jest den úmrtí zůstavitele.
Nss uznal právní názor žal. úřadu správným.
Oprávnění obce, vybírati nějakou dávku, není nežli rubem povinnosti určitých subjektů, tuto dávku platiti. Primérní jest tato povinnost; teprve z ní vyplývá pak právo obce, dávku požadovati. Norma, že obec v určitém období jest oprávněna určitou dávku vybírati, neznačí tedy nic jiného, nežli že jest oprávněna požadovati dávku od těch subjektů, jimž v uvedeném období vznikla dávková povinnost. Přirážka obecní podle své podstaty není dávkou samostatnou, nýbrž pouhým adnexem oné státní dávky, k níž se vybírá. Povinnost přirážková připíná se na touž skutkovou podstatu, která je rozhodna pro vznik povinnosti k placení základní dávky státní, a — virtuelně aspoň — vzniká současně s povinností posléze uvedenou. Vznikne tedy, jakmile nastane skutková podstata, která tvoří důvod zavazující k placení základní dávky státní, a nikoli předpisem přirážky, kterýžto akt toliko povinnost již existentní konstatuje a formalisuje. Dává-li se proto obci oprávnění, aby v určitém období vybírala obecní přirážku k nějaké dávce státní, má to — pokud není výslovně stanoveno nic jiného — především ten smysl a účinek, že všem těm subjektům, u nichž podle příslušných předpisů v tomto období uskuteční se důvod zavazující je k placení oné dávky státní, vzniká současně virtuelně také povinnost k placení příslušné přirážky obecní. (Srov. nál. Boh. A 5716/26.) — Č. 8370 —
Povinnost k placení státního reálního poplatku vzchází podle §§ 8 a 40 cís. nař. z 15. září 1915 č. 278 ř. z. — mimo výjimečné případy tam uvedené, jakých tu není, — smrtí zůstavitelovou. Názor stížnosti, jakoby rozhodoval den vydání odevzdací listiny, nemá tedy v zákoně opory. Podle toho, co shora řečeno, je tento moment rozhodným také pro vznik povinnosti k placení eventuelní obecní přirážky k onomu státnímu poplatku. Ježto v daném případě byl předepsán státní reální poplatek z převodu nemovitostí z titulu úmrtí Viktora D. dne 21. května 1921, bude pro rozřešení sporné otázky zákonitosti nař. předpisu obecní přirážky rozhodným, zda obec Pražská byla v den 21. května 1921, v den úmrtí zůstavitele Viktora D., oprávněna vybírati přirážku k státnímu reálnímu poplatku z převodu nemovitostí i pro případ smrti. Na tuto otázku musil nss dáti odpověď kladnou.
Zákon z 8. února 1920 č. 117 Sb. ustanovením čl. I § 1 bodu 15 ve spojení se zák. z 5. května 1908 č. 32 z. z. česk. dovolil, aby v obci hl. m. Prahy zavedena byla obecní přirážka nejvýše 10%ní k poplatkům z převodu nemovitostí, ležících na území obce, a to z převodů mezi živými i pro případ smrti. Podle § 2 cit. zák. č. 117/20 je k zavedení takové přirážky potřebí — mimo usnesení měst. zastupitelstva — schválení zsv-u v dohodě se zsp-ou, resp. — pokud by k dohodě nedošlo — schválení vlády.
Na základě tohoto zákona povolil pak zsv výnosem z 9. července 1920 v dohodě se zsp-ou obci Pražské, vybírati počínajíc dnem 1. srpna 1920 bez omezení časového 10%ní přirážku k státním poplatkům reálním, které předepsány budou z převodu vlastnictví k nemovitostem ležícím v obvodu hl. m. Prahy mezi živými i pro případ smrti. Ustanovení čl. I § 1 bodu 15 zák. č. 117/20 pozbylo platnosti dnem 30. září 1921, a to vzhledem na § 7 bod. 1 a čl. III zák. z 12. srpna 1921 č. 334 Sb. a § 59 zák. z 12. srpna 1921 č. 329 Sb. Tímto dnem pozbylo poto také účinnosti povolení udělené Pražské obci cit. výnosem zsv-u z 9. července 1920 na zák. č. 117/20 se zakládající, což mezi stranami není ostatně sporno.
Skutková podstata zavazující k placení základní státní dávky a tím poplatková povinnost vznikla podle shora uvedeného dnem úmrtí Viktora D., t. j. dnem 21. května 1921, tudíž v době, kdy obec Pražská byla ještě oprávněna vybírati přirážku k státním poplatkům reálním z převodů nemovitostí mezi živými i pro případ smrti, a vznikla tudíž oním dnem st-lům také povinnost zaplatiti ze sporného převodu obci Pražské 10% ní přirážku k státním poplatkům. Ale pak mohl býti vydán plat. rozkaz na tuto přirážku v období pozdějším, to jest po 30. září 1921, kdyžtě není předpisu zákonného, který by bránil obci přirážkovou povinnosti před tímto dnem vzniklou, později uplatňovati.

Citace:

č. 8369. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 255-257.