Čís. 8968.Nejde o zřejmou nezákonnost podle § 16 nesp. říz., poukázaly-li nižší soudy na pořad práva dědice ze závěti, podepsané jen zůstavitelovou šifrou. (Rozh. ze dne 16. května 1929, R I 284/29.) Soud prvé stolice poukázal dědičku, přihlásivší se ze závětí, na pořad práva, ježto vlastnoruční závěť byla podepsána jen šifrou, nikoliv jménem zůstavitelovým. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody: Vytýkanou v dovolacím rekursu zřejmou nezákonnost (§ 16 nesp. říz.) nelze spatřovati v tom, že nižší soudy poukázali dovolací rekurentku s její dědickou přihláškou, opírající se o závěť, na pořad práva, protože závěť jest podepsána jen šifrou, nikoli jménem zůstavitelovým. V § 578 obč. zák. vyžaduje se u vlastnoručně psaných posledních vůlí, by byly podepsány jménem pořizovatelovým. Shledaly-li nižší soudy, že tomu požadavku připojením šifry zůstavitelovy není vyhověno, a poukázaly, vycházejíce z toho, že závěť nemá formálních náležitostí (§ 126 nesp. říz.) dovolací rekurentku proti přihlásivším se dědicům ze zákona na pořad práva, nelze mluviti o zřejmé nezákonnosti a dovolacímu rekursu jen z tohoto důvodu podanému nebylo lze vyhověti. (§ 16 nesp. říz.). Zdali šifra na závěti připojená jako šifra obvykle prý zůstavitelem místo podpisu užívaná, ve spojení s úvodními slovy závěti: »Já podepsaný Jan N.« nahrazuje, jak dovolací rekurentka tvrdila, požadovaný v § 578 obč. zák. podpis jménem, o tom rozhodne soud procesní, rozhodnouti o tom v řízení nesporném však nelze.