Čís. 6734.

Úmluvou, že sporná věc má býti rozhodnuta rozhodčím soudem, není vyloučen pořad práva. Byla-li taková sporná věc vznesena na řádném soudě, jde o nepříslušnost řádných soudů, k níž, nebyla-li včas namítána, nelze hleděti z úřadu.
(Rozh. ze dne 25. ledna 1927, R II 432/26.) — Čís. 6735 —
150
Proti žalobě ze smlouvy namítl žalovaný u jednoho z pozdějších roků, že není pořad práva přípustným, ježto se strany ve smlouvě dohodly, že spory z ní mají býti urovnány rozhodčím soudem. Soud prvé stolice odmítl žalobu pro nepřípustnost pořadu práva, rekursní soud zamítl námitku nepřípustnosti pořadu práva, správně nepříslušnosti soudu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stěžovatel míní, že námitka ze smlouvy rozhodčí, podle níž se strany dohodly, že sporná věc má býti rozhodnuta soudem rozhodčím, jest námitkou nepřípustnosti pořadu práva, nikoliv námitkou nepříslušnosti soudu. Názoru jeho nelze však přisvědčiti. Sporná věc může ovšem býti (§ 577 c. ř. s.) smlouvou svěřena ku projednání a rozhodnutí osobám soukromým. Úmluvou takovou nebyla však věc odňata vůbec řádným soudům, jak to má na mysli § 42 j. n., nýbrž jen potud, pokud smlouva trvá, kdyžtě je stranám volno zříci se kdykoli smluvního práva, by jejich věc byla rozhodnuta rozhodčím soudem. Nelze proto také tvrditi, že takovou smlouvou jest pořad práva pro spornou věc pro vždy a bezpodmínečně vyloučen. Má tudíž smlouva taková pro strany za následek povinnost, by daly spor vyříditi rozhodčím, a jsou tedy pro takový spor řádné soudy nepříslušny. Obrana nepříslušnosti musí však býti včas uplatňována (§ 239 a 240, prvý odstavec c. ř. s.) a nelze k ní přihlížeti z úřední moci. Názor tento sdílí nejen literatura (Neumann, Kom. I. str. 137, II. 1012, Hora Československé civilní právo procesní III. str. 212), nýbrž i judikatura a to jak vídeňského nejvyššího soudu (Gl. U. N. F. 709, 839 a 4758) tak i československého nejvyššího soudu (č. 2145, 2811 sb. n. s.). Opačným názorem vysloveným v rozhodnutí vídeňského nejvyššího soudu (Gl. U. N. F. č. 4136), jehož se dovolává i stěžovatel, nebyl dle toho, co bylo shora řečeno, vyložen zákon správně po stránce právní. Раk-li žalobce, ač uzavřel smlouvu rozhodčí, podal žalobu u řádného soudu a žalovaný námitky nepříslušnosti soudu při prvém roku nevznesl a pustil se naopak do sporu, jest miti za to, že strany od smlouvy rozhodčí mlčky upustily (§ 104 třetí odstavec j. n.).

Citace:

Čís. 6734. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 177-178.