NPD documents search: Váž. civ., 13 (1931), sv. 1

Čís. 10642.

Pokud neručí místní dráha za úraz na přejezdu trati. Jest povinností každého, kdo chce na přecestí místní dráhy překročiti trať, by se napřed přesvědčil, zda se neblíží vlak.
(Rozh. ze dne 26. března 1931, Rv I 545/30.)
Manžel žalobkyně byl, přecházeje trať místní dráhy, usmrcen vlakem. Žaloba proti dráze na náhradu škody byla zamítnuta oběma nižšími soudy, odvolacím soudem z těchto důvodů: Jde o místní dráhu, při níž zřízení zábran na přejezdu není předepsáno. Ani osvětlení přejezdů není předepsáno nebo zavedeno. Přejezd byl opatřen předepsanými výstražnými tabulkami. Vlak byl osvětlen, jel přípustnou rychlostí, dával včas a opětovně předepsaná výstražná znamení. Názor, že strojvůdce měl povinnost dáti znamení k zastavení vlaku hned, jak spatřil, že se chodec blíží k trati, není správný. Není takového předpisu, jenž by ostatně pravidelný provoz téměř znemožňoval. I v tom směru je souhlasiti se znaleckým posudkem, že strojvůdce může právem míti za to, že chodec je člověkem normálních smyslů a že, byv upozorněn na blížící se vlak, zůstane včas státi před kolejemi. Strojvůdce nemůže předpokládati, že chodec je hluchý nebo tak nahluchlý jako byl M., a při tom tak neopatrný, že se, přecházeje přejezd dráhy opatřený výstražnými tabulkami, ani nerozhlédne, než vstoupí na koleje. V souzeném případě strojvůdce, seznav, ze M. nedbá výstražného znamení, dal signál k zastavení vlaku, jež však již nemohlo, jak dolíčil znalec, před přecestím býti provedeno. V tom, že první soud podle výsledků průvodního řízení dospěl k závěru, že ke smrtelnému úrazu M-ovu došlo jen jeho vlastním zaviněním, nelze shledati ani nesprávné ocenění důkazů ani nesprávné posouzení právní. František M. měl si, věda, že jest příliš nahluchlý a že se nemůže na sluch spolehnouti, počínati tím opatrněji a měl se, než vstoupil na koleje, alespoň rozhlédnouti. Kdyby byl dbal této obyčejné opatrnosti, nebylo by k nehodě došlo.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolací důvod nesprávného právního posouzení neobstojí. Správně uznaly nižší soudy, že žalobní nárok není důvodem po právu. Žalobkyně opírá žalobu o zákon ze dne 5. března 1869, čís. 27 ř. zák. o ručení železnic. Bylo tedy na ní, aby prokázala, že smrt Františka M-a způsobena byla příhodou v dopravě podle § 1 cit. zák., t. j. událostí v dopravě, jež se odchyluje od pravidelného železničního provozu, jež by sama o sobě byla způsobilá poškoditi nebo usmrtiti člověka a udála se mimo osobu poškozeného. To žalobkyně podle skutkového zjištění nižších soudů neprokázala. Ani netvrdila, že podle místní situace bylo třeba na osudném přejezdu zříditi závory přes to, že podle zákona ze dne 31. prosince 1894, čís. 2 ř. zák. na rok 1895 a min. výnosu ze dne 15. května 1913, čís. 11381 u místních drahách lze od oplocování dráhy a od postavení zábran na přecestích upustiti. Jest proto míti za to, že se na osudném přecestí nezměnily místní a bezpečnostní poměry od doby, co byla povolena stavba dráhy Strakonice-Vimperk jako místní dráha se všemi úlevami podle zákona o místních drahách a že tedy nevyžadují zábran, jinak byla však podle skutkového zjištění doprava nákladního vlaku čís. 4850, kterým František M. byl přejet, provedena normálním způsobem; strojvůdce dal předepsanou návěsť u pískacího kolíku 200 m od přecestí vzdáleného, pozoroval trať a spatřiv Františka M-a blížiti se ke trati, dal po druhé návěsť »pozor« a hned pak, an M. na pískání vůbec nereagoval, dal povel k brzdění a zastavil vlak, jenž jel přípustnou rychlostí, na přiměřenou vzdálenost; bylo zjištěno, že strojvůdce vlak na kratší vzdálenost zastaviti ani nemohl než skutečně zastavil, že M. byl v době, kdy strojvůdce na něho pískal, od středu přecestí vzdálen 10-3 m, že vlak byl podle předpisu osvětlen a že po obou stranách přecestí jsou umístěny kovové tabulky s čitelným nápisem »Pozor na vlak«. Nebyla-li však smrt Františka M-a způsobena příhodou v dopravě, není dráha za škodu zodpovědná a není třeba vyviňovacího důkazu podle § 2 citovaného zákona, jelikož tento důkaz přece předpokládá, že poškození bylo způsobeno příhodou v dopravě a že tato příhoda v dopravě (nikoli úraz, následek příhody v dopravě) byla zaviněna jednáním třetí osoby nebo poškozeného. Správně rozpoznaly nižší soudy, že smrt Františka M-a byla způsobena jeho vlastní neopatrností, neboť bylo zjištěno, že chodec, přiblíží-li se na 100 m ku přecestí, má úplně volný výhled na obě strany trati, že v době úrazu nebyla zvláštní mlha, že František M. na výstražné pískání vlaku nereagoval, patrně, poněvadž byl silně nahluchlý a že dokonce, blíže se po cestě ke trati,, nehleděl ani před sebe k trati, nýbrž na opačnou stranu, že často přes týž přejezd přes trať jezdil a znal poměry tohoto místa, konečně, že byl od středu přecestí vzdálen 10-3 m, když na něho strojvůdce zapískal, a měl tedy času dost, by úrazu zabránil. Podle § 1 druhý odstavec min. nař. ze dne 30. srpna 1890, čís. 169 ř. zák. jest zakázáno překročiti místní dráhu na přecestích, kde jsou umístněny výstražné tabulky »Pozor na vlak«, když se blíží vlak. Z toho plyne, že jest povinností každého, kdo chce na takovém přecestí překročiti koleje, by se napřed přesvědčil, zda se neblíží vlak. Této povinnosti František M. podle skutkového zjištění nedbal. Že nahluchlost Františka M-a nejde na úkor strojvedoucího, správně zdůraznil odvolací soud.

Citace:

Čís. 10642. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 427-429.