Č. 6428.

Vojenské věci. — Jazykové právo. — Administrativní řízení: * Domáhá-li se záložní vojín ve formě sporu o užití jazyka (§ 7 jaz. zák.) rozhodnutí o otázce, v jakém jazyku má mu být vydána vojenská knížka, nejsou politické úřady kompetentní o tom rozhodovati.
(Nález ze dne 25. března 1927 č. 5746).
Věc: Arnošt M. v B. proti ministerstvu vnitra o příslušnost ve sporu jazykovém.
Výrok: Stížnost zamítá se jako bezdůvodná.
Důvody: St-li byla jako vojínu v záloze dělostřel. pluku č. ... dnem 3. února 1924 velitelstvím tohoto pluku vyhotovena a prostřednictvím osp-é, resp. měst. rady v B. doručena voj. knížka, jejíž veškery rubriky i poučení jsou tištěny v jazyku českém i německém, jejíž rubriky na str. 1—3 (služ. a osobní údaje) jsou však vyplněny pouze v jazyku českém. V soudním okrese b-ském jest dle výsledku sčítání lidu více než 20% obyvatelů jaz. něm.
Podáním ze 6. února 1924 vrátil st-l řečenou knížku osp-é v B., poněvadž jest vyplněna v jazyku jemu nesrozumitelném, poukázal na ustanovení § 2 jaz. zák., dle něhož musí býti knížka vyplněna též v jeho mateřském jazyku něm. a žádal pro případ, nebude-li jeho žádosti vyhověno, aby toto podání bylo považováno dle § 7 cit. zák. za stížnost.
Výměrem z 19. července 1924 zamítla osp v B. tuto stížnost jako neodůvodněnou a uvedla ve věci bližší důvody. Stížnost, kterou st-l do tohoto rozhodnutí podal, zamítla zsp v Opavě výnosem z 30. září 1924 z důvodů rozhodnutí v odpor vzatého. K další stížnosti zrušilo min. vnitra nař. rozhodnutím oba právě uvedené výnosy z moci úřední pro nepříslušnost, poněvadž voj. knížka, proti jejíž jaz. úpravě zamítnutá stížnost směřovala, byla vyhotovena velitelstvím dělostřeleckého pluku č. ... a k řešení jaz. sporu, o nějž jde, jsou podle § 7 jaz. zák. povolány příslušné dohlédací orgány vojenské a nikoli úřady politické.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto: — — — —
§ 7 jaz. zák. stanoví, že spory o užití jazyka při soudech, úřadech, ústavech, podnicích a orgánech státních, jakož i při úřadech samosprávných a korporacích veř. vyřizují příslušné stát. orgány dohlédací jako věci státní správy odděleně od věci, ve které vzešly.
Stížnost vytýká nař. rozhodnutí nezákonnost, namítajíc, že příslušnými stát. orgány dohlédacími, jež dle § 7 jaz. zák. spory o užití jazyka vyřizují, jsou v tomto případě úřady politické, poněvadž k dělostřeleckému pluku, jehož velitelství voj. knížku vyhotovilo, nepřináleží st-l jako akt. vojín, nýbrž jako záložník, jenž dle § 137 bran. předpisů č. 269/1921 podléhá v občanských jakož i trestních a policejních věcech, — vyjímaje určité ryze vojenské záležitosti — občanským zákonům a úřadům a jeho poměr k voj. útvaru jest, dokud jako záložník nebyl k činné službě voj. povolán, povahy čistě občanské. Stížnost zastává tedy právní názor, že dohlédacími stát. orgány, příslušnými k vyřízení jaz. sporu, jsou v záležitostech voj. buď úřady voj. anebo úřady polit. a že se tato různá příslušnost dohlédacích orgánů řídí podle toho, je-li voj. osoba, o jejíž věc jde, v činné službě voj. anebo mimo činnou službu. Tento názor není správný.
Předpis § 7 zák. č. 122/1920 stanoví, pokud jde o otázku, který státní orgán jest v záležitostech určitého druhu orgánem dohlédacím, jen, že jaz. spory vyřizují příslušné státní orgány dohlédací. Předmětem dohledu jsou úkony orgánů veř. správy, jsou tedy příslušnými stát. orgány dohlédacími orgány, které podle platných předpisů — a není-li jich, podle poměru nadřízenosti a podřízenosti — jsou povolány k tomu, aby vykonávaly dozor nad orgánem, jehož vyřízení (§ 2 cit. zák.) má býti s hlediska tohoto zákona přezkoumáno. Že by otázku, který státní orgán jest orgánem dohlédacím, bylo možno řešiti s hlediska stížností zastávaného, totiž podle právních poměrů osoby, o jejíž věc jde, ze zákona dovoditi nelze; zejména to nijak neplyne, jak stížnost míní, z ustanovení, že se jaz. spory vyřizují odděleně od věci, ve které vzešly, neboť toto ustanovení, pokud jde o příslušnost, má význam jiný, že totiž jaz. spory vyřizují dohlédací úřady samostatně, i když o meritu věci rozhodují v cestě instanční orgány jiné.
V daném případě jde o voj. knížku, tedy o legitimaci o voj. poměru, kterou st-li jako záložnímu vojínovi vydalo velitelství dělostřel. pluku, tedy orgán vojenský, povolaný k tomu dle ustanovení §§ 88 a 89, odst. 2 branných předpisů (nař. vl. z 28. července 1921 č. 269 Sb.), a kterou st-li ve smyslu § 88, odst. 4 doručila osp prostřednictvím měst. úřadu.
Přezkoumávati s hlediska jaz. práva vyřízení, jež vydaly orgány vojenské, jsou dle toho, co bylo výše řečeno, povolány výlučně jen voj. orgány, které vykonávají dle platných předpisů dozor nad orgány, vyřízení vydavšími, resp. nad orgány jim podřízenými. Dohlédacími voj. orgány, nadanými mocí vyřizovati stížnost, jsou dle platných předpisů zem. voj. velitelství a v poslední instanci mno. To stanoví o kmenové a evidenční agendě voj. útvarů (kmenových těles) výslovně §§ 11 a 10 organisačního předpisu pro početní službu Org. XIX a o agendě okr. doplňovacích velitelstev čl. XIII. a XVI. organis. předpisů pro tato velitelství Org. XVIII-1.
Dovozuje-li stížnost, že v daném případě jsou dohlédacími orgány úřady politické proto, že těmto úřadům přísluší dle §§ 151 a 146 bran. předpisů evidence a trestání neaktivního mužstva a dle § 88 odst. 4 i doručování voj. knížek, jest na omylu. Dle § 151 bran. předpisů přísluší ovšem osp-é vedení voj. evidence a to vedle okr. doplňovacích velitelstev a vedle kmenových těles, ale nepřísluší jí v tomto směru nic více, než branné předpisy stanoví, totiž právě jen vedení evidence na základě dokladů, jež jí okr. doplňovací velitelství zašle (§ 152 odst. 2), nikoliv však vydávání voj. knížek nebo dokonce jakékoliv dozorčí právo, ať ve věci voj. knížek anebo všeobecně. Naopak stanoví § 88 bran. předpisů v posledním odstavci, že vojenské úřady, velitelství neb útvary, k nimž při úředním jednání voj. knížky dojdou, jsou povinny je přezkoušeti a, shledají-li nějaké nepřístojnosti, další zaříditi.
Z toho, že polit. úřadům I. stolice náleží dle § 88 odst. 4 doručování voj. knížek, nelze dovozovati jejich dozorčí moc a z toho, že § 146 přikazuje politickým úřadům I. stolice trestání některých trestních činů, uvedených v §§ 40—52 bran. zák. z 19. března 1920 č. 193 Sb., že tedy tato agenda jest voj. úřadům odňata, lze dovoditi jen, že v těchto trestních případech, přikázaných právě úřadům politickým, jsou dohlédacími orgány nadřízené politické úřady, nikoli že politické úřady jsou v jakémkoli směru úřadem dohlédacím nad orgány vojenskými, zejména nelze z toho dovoditi, že k rozhodování o otázce, v jakém jazyku má býti záložnímu vojínovi vydána voj. knížka, jsou kompetentními úřady politické, ať již otázka tato byla vznesena na spor ve formě sporu o použití jazyka dle zák. č. 122/20 nebo ve formě jiné.

Citace:

č. 6428. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 604-606.