NPD documents search: Všehrd, 13 (1932) - Půl století od t. zv. rozdělení pražské university.

Zprávy

Půl století od t. zv. rozdělení pražské university.
Dne 28. února tohoto roku bude tomu padesát let, co sankcionován byl zákon č. 24 ex 1882, známý pod jménem zákon o rozdělení pražské university. Měl jím býti k všestranné spokojenosti ukončen velký boj, vedený probuzeným českým národem již od r. 1848 proti poněmčení starobylého vysokého učení českého státu.
Zákon tento jest již svým zněním dílem velmi šalamounským. Praví prostě, že od počátku zimního půlletí 1882/88 budou (bestehen) v Praze dvě university, německá a česká. Zákon vyhnul se tedy výslovnému řešení ožehavé otázky, co se vlastně po právní stránce stalo, zda snad vznikly dvě nové university, či jen jedna nová vedle existující staré a která z obou jest v tomto případě institucí novou. Obratu »rozdělení« v této souvislosti zákon č. 24 ex 1882 nepoužívá zejména nikoli v nadpisu. Z některých míst kontextu zákona, na př. pokud mluví o »uvedení ve skutek« českých fakult (opět slovo velmi kulaté), vyvozovaly ovšem vládní kruhy německé nepokrytě, že starobylý charakter přísluší universitě německé. Stejným právem mohl však popřevratový zákonodárce československý chápati zmíněný zákon tak, že nově jím byla zřízena právě favorisovaná universita německá.
Z politických bojů, které předcházely zmíněnému zákonu z r. 1882, vysvítá jasně historická skutečnost, že české kruhy stály proti jakémukoli rozdělení universitу, i když snad ojediněle se vyskytl i požadavek rozdělení. Snahou tehdejší politiky českého národa bylo dosáhnouti, aby na poněmčené universitě nabyla čeština rovnoprávného postavení s němčinou. Naopak kruhy německé nepřestávaly zdůrazňovati, že pražská universita jest institucí německou. Německý návrh, učiněný r. 1864 na českém zemském sněmu, aby totiž byla zřízena nová universita česká, nebyl ojedinělým projevem německé náročnosti. Za této situace možno plným právem tvrditi, že zákon č. 24 ex 1882 byl úspěchem politiky německé (srovn. Goll: Rozdělení praž. univ. str. 25, nebo Novotný: Universita Karlova v minulosti str. 77), což zejména výstižně charakterisoval Stieber (Prohlášení ak. senátu Karlovy univ. 1930, str. 15): »Změna, ke které došlo zákonem z r. 1882. může se označiti jako neblahá. Rozdělení Karlo-Ferdinandovy university na českou a německou bylo štěstím pro Němce. Kdyby byla zůstala universita utrakvistická, den 28. října 1918 byl by ji všeho utrakvismu zbavil.« Tuto okolnost jest dobře si uvědomiti i v době dnešní, kdy čas od času obnovují se z nejrůznějších stran úvahy o dědictví starobylé university českého krále Karla.
J. Kliment.

Citace:

Půl století od t. zv. rozdělení pražské university.. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1932, svazek/ročník 13, číslo/sešit 5, s. 162-163.