NPD documents search: Všeobecný slovník právní, sv. 1

Společenstva živnostenská.

I. Historický přehled.
Společenstva živnostenská jsou původu německého a nemají ničeho společného s římskými »collegia«, byť i Římané, zejména v pozdější době, kdy počali se řemeslem zabývati též občané svobodní, spojili jisté třídy řemeslníků v »Collegia«. Tato měla však pouze ráz politický, a náboženský a nevztahovala se na vyučení se a provozování živnosti. Vlastní cechy jsou původu germánského a souvisejí s rozvojem měst. Obyvatelé venkova opatřovali stále rostoucí potřeby své jen vždy ve městech a byli tím nuceni vejíti ve spojení s městy. Živnostníkům bylo však dokonce zakazováno provozovati živnosti na venkově, čímž dostalo se městským řemeslníkům jistých výhod, takže po dlouhou dobu bylo provozování řemesel přirozeným, výhradným právem měst. Nutnost zabezpečiti se proti přehmatům patricijských rodin ve městech vládnoucích, zavdala příčinu ku spolčování řemeslníků (»pořádkům, cechům«). Toto mělo tudíž původně směr spíše politický a sice demokratický a neslučovalo toliko občany, již provozovali tutéž živnost neb vůbec určitou živnost, nýbrž mělo místo všude tam, kde občané města musili se vůbec spojiti v cech bez ohledu na řemeslo, najmě ke konání společných služeb válečných, dále k ochraně proti přehmatům šlechty. Nejstarší živnostenské cechy tvořili rybáři Wormští (1106), obuvníci Würzburští (1128), obuvníci Magdeburští (1158). Cechy se stále a stále rozšiřovaly a domohly se značného vlivu na záležitosti městské; od 14. století dosáhly po tuhých často bojích též účastenství v městské vládě, zejména ve městech říšských. Ježto se však cechy dopouštěly později četných výstředností a přehmatů, byly zrušeny říšskými sněmy v Goslaru (za Bedřicha II. 1219), dále Wormsu (1231 a 1233) a v Raveně (1232); přes to byly v tutéž dobu uděleny jednotlivým městům (na př. městům marky braniborské) listy cechovní a po celá století střídala se rozhodnutí pro cechy a proti cechům až zase v polovici 14. století dosáhly cechy veliké vážnosti. 14. století bylo vůbec dobou rozkvětu německého cechovnictví. Ráz starších cechů byl výhradně hospodářským. Řemeslníci spojovali se za příčinou zachování svých zájmů výdělkových, ač vedle toho sledovali též i jiné cíle; též vzájemné styky cechy pěstovaly. I v Rakousku dopouštěly se cechy zlořádů, pročež vydal Karel VI. řemeslnické generální listy předkem pro země dědičné a později též pro ostatní země korunní, chtěje zabrániti četným zlořádům cechovním; zejména byly zakázány cechy pokoutní, tedy cechy, jež nebyly schváleny. R. 1739 byly vydány generální články cechovní pro Čechy a země k nim náležející, dle nichž lze zřizovati cechy jen ve větších místech; mimo to upravovaly články ty dobu učení, povinnost k cestování, sprostředkovaní práce, dosažení práva mistrovského a j. v. Marie Terezie se snažila ještě více potlačiti cechy, obmeziti jich práva a oprávnění; právo mistrovské udělovaly úřady státní, od uzavřenosti cechů bylo upuštěno a sice četnými osvobozeními a ochrannými dekrety, jimiž zejména se napomáhalo továrnictví; továrnám bylo dovoleno, byť i šlo o výrobky živností cechovních, potřebné pomocníky držeti a právo mistrovské udíleti, tudíž tovaryše osvoboditi; posléz byla prohlášena všechna umění za necechovní; r. 1765 bylo již více necechovních živností.
Vznik zcela nových druhů živností, jež nebyly cechovními, mělo v zápětí rozvoj továrnictví a styk řemeslníků s obchodníky a továrníky a v praxi mnohá zmírnění přísného nucení cechovního. Dělba práce stále vzrůstající vedla k založení nových svazků a od 16. století zaniká cechovnictví se všemi svými staršími zvláštnostmi; k tomu přistupuje ještě, že vlády nepřály autonom i cechů a státy snažily se uchovati své právo zákonodárství oproti cechům a hleděly obmeziti cechy v jich právech. V době nové pronikala však čím dále tím více zásada svobody živnostenské a jest v povaze věci a v celém směru doby, že volná soutěž musila konečně zvítěziti, takže staré cechovnictví porážky doznalo, ježto musilo býti vyhověno stoupajícím požadavkům svobodného obchodu živnostenského. Rak. řád živn. z r. 1859 přijal rovněž ústav společenstev a zařadil k nim to-ární živnosti; pomocní dělníci jsou příslušníky společenstev, nemají však žádného vlivu na vedení záležitostí. Společenstva měla jen nepatrný vliv na otázku mzdy; mnohem větší obor působnosti přikázal společenstvům živ. ř. z r. 1883, jehož hlavním cílem jest podporovati řemeslníky v jich boji s velkoprůmyslníky.
II. Pojem.
Význam pojmu »cech« je sporným; někteří jsou toho náhledu, že cech značí tolik co schůzka, jiní, že značí tolik co řád, zákon. Pořádek (Innung) je totožným se spojením (jednotou, Einigung); cech vztahoval se dle pozdějšího vývoje tohoto ústavu jen na řemeslníky, kdežto označení »pořádek« bylo všeobecnějším a vztahovalo se i na kupce; gildami rozuměla se bratrstva, jež měla jistá práva a povinnosti a odbývala v určitou dobu slavnostní pitky; nejznámějšími jsou gildy starofranské, jež byly v 8. a 9. století zákonodárstvím světským i církevním zakazovány, ježto se dopouštěly následkem častějších pitek z dob pohanských pocházejících hrubých výstředností. Později objevily se opět gildy, jež měly za účel vzájemné podporování svých členů v čas nouze, odbývání mší zádušních, účastenství při pohřbech a pod.; členové náleželi všem stavům a povoláním. Dle rak. živ. ř. (VII. hlava §§ 106 — 130) jsou živnostenská společenstva korporativními svazky (spolky), jež zahrnují všechny osoby, jež provozují v téže (neb též sousední) obci stejné nebo příbuzné živnosti, se všemi pomocníky, snažíce se pěstovati společného ducha, zachovati a zvýšiti česť stavovskou a zvelebiti zájmy živnostenské. Výjimečně může společenstvo zahrnovati též živnostníky a pomocníky různorodých živností. O tom, jakož i o zjištění territoriálního obvodu společenstva rozhoduje úřad živnostenský volně, takže je vyloučena stížnost’ k správnímu dvoru soudnímu (rozh. spr. s. ze dne 13. října 1884 č. 2129).
R. 1891 čítalo se v Rakousku 722 společenstev pro jednotlivé živnosti, 2252 společenstev pro příbuzné živnosti; 2139 kolektivních (territorialních) společenstev. Společenstva značně se vyvinula od zavedení novely živn., byť i daleko ještě nebylo dosaženo cílů zákonem zamýšlených, jak dokazují stížnosti kruhů živnostenských; důvod toho hledati sluší spíše v poměrech hospodářských, sociálních a politických, než v organisaci a působnosti společenstev. Členy společenstva jsou majitelé živností; pomocní pracovníci jsou příslušníky těchto společenstev. Rozdíl je ten, že pouze členům přísluší aktivní i passivní právo volební ve společenstvu a pouze z nich sestává valná hromada, kdežto pomocníci jsou v ní zastoupeni jen několika zástupci, jimž přísluší hlas pouze poradní. Společenstva, jež dříve, totiž dle živ. řádu z r. 1859 byla jen fakultativní, jsou dnes dle novely živn. z r. 1883 obligatorní. Majitelé stejných nebo příbuzných živností musí býti spojeni ve společenstva, pokud to poměry místní připouštějí a každý živnostník stává se již nastoupením živnosti členem příslušného společenstva. Spojení živnostníků různých okresů politických zákon sice nevylučuje, avšak státi se tak má jen, vyžaduje-li to praktická potřeba (rozh. min. ze dne 4. listopadu 1883 č. 39476). Kdo provozuje více různých živností, je členem více společenstev. Je-li živnost pronajata neb náměstkem vykonávána, zůstává sice ten, kdo živnost ohlásil neb na jehož jméno zní koncesse, členem společenstva, práva a povinnosti vykonává však pachtýř nebo náměstek, ke společenstvu nepřistupujíce; tak zejmena vykonává právo volební, platí přirážky společenstevní (výn. min. ze dne 19. července 1885 č. 20228). Majitelé továrních podniků živnostenských nejsou povinni býti členy společenstva.
III. Organisace a obor působnosti.
Každé společenstvo má své stanovy, jež schváliti musí politický úřad zemský a jichž předpisy musí odpovídati zásadám vytčeným v zákoně o společenstvech. Protivou ku starému cechovnictví nesmí býti ústavou společenstev nikdo více obmezen v nastoupení nebo provozování živnosti, než pokud to stanoví zákon. Tak nesmí dle rozh. spr. s. (ze dne 13. května 1885 č. 1028) býti stanovami zakázáno zaměstnávání dělníků mimo dílnu.
1. Podporování společných zájmů živnostenských členů a příslušníků společenstva děje se (dle podnětu, který dal v Německu pro cechy Schulze-Delitsch, chtěje dopřáti malovýrobě výhod velkokapitálu) zřizováním záložen, skladů surovin, tržnic, zaváděním společných strojů a jinakých method výrobních. K takovým podnikům živnostenským (výdělková a hospodářská společenstva) nelze však z pravidla nikoho nutiti, ježto by to bylo vsáháním do práv soukromých.
2. Zvláštní závazky společenstva jsou: péče o zachování uspořádaných poměrů mezi majiteli živností a jich pomocníky, o sprostředkování práce (ke kterémužto účelu buďtež záznamy vedeny a vyloženy), péče o učně předpisy úřadně schválenými o výcviku učňů, době učební při živnostech neřemeslných, o zkouškách učňů, vysvědčeních a pod.; dále utvoření rozhodčího výboru pro spory členů společenstva mezi sebou a těchto s jich pomocníky, založení a podporování živnostenských ústavů odborných, péče o onemocnělé pomocníky zakládáním pokladen nemocenských neb přistoupením k pokladnám již zřízeným, péče o onemocnělé učně, roční zprávy za účelem statistiky živnostenské, podávání vysvětlení úřadům a obchodním a živnostenským komorám, jakož i dovolávání se těchto, by podporovaly účely společenstva.
3. Společenstva téhož okresu mohou se spojiti k lepšímu hájení svých zájmů ve svazky.
4. Prostředky peněžně potřebné k dosažení účelů společenstva, kryjí se — vyjmouc příspěvky pro pokladnu nemocenskou — úroky ze jmění a, pokud tyto nestačí, přirážkami na členy společenstva a lze je vybírati řízením správním. Úřad živnostenský nemůže povoliti přirážky společenstevní, nýbrž může pouze schváliti přirážky, na kterých se usneslo zastupitelstvo společenstva (rozh. spr. s. dv. ze dne 11. května 1883 č. 1011).
IV. Obstarávati záležitosti společenstva přináleží valné hromadě a představenstvu společenstva. Záležitosti nemocenské pokladny obstarávají orgány zvláštní. Spory shora uvedené vyřizuje výbor rozhodčí. Aktivní a pasivní právo volební přísluší zpravidla všem členům společenstva, též ženám (výn. m. o. ze dne 15. února 1885 č. 4464). Zvláštní důvody zbavují těchto práv, tak zejména ztráta volitelnosti v obci následkem odsouzení trestním soudem, rovněž vyhlášení konkursu, po dobu trvání konkursu, odnětí živnosti, uvalení opatrovnictví. Pomocníci musí býti, mají-li právo volební vykonávati, starší aspoň 18 roků; k volitelnosti do rozhodčího výboru žádá se jak při majitelích živnosti, tak též i při pomocnících dokonaný 24. rok.
V. Představenstvo společenstva (§ 119 с — § 119 f, § 125 živ. ř.). Představenstvo volené hromadou společenstva sestává z představeného, jeho náměstka a výboru. Jemu jsou přikázány všechny záležitosti, jež nejsou vyhrazeny hromadě společenstva aneb přikázány výboru rozhodčímu nebo funkcionářům pokladny nemocenské. Mimo to přísluší představenstvu moc disciplinární; toto může udíleti členům neb příslušníkům společenstva, porušili-li předpisy společenstva (případy dlužno uvésti ve stanovách) důtku a ukládati pokuty peněžné do 10 zl. co tresty pořádkové. Doba úřadování 3 roky; jsou opět volitelní. Volba představeného společenstva musí býti úředně potvrzena. Představený (a, je-li zaneprázdněn, jeho náměstek) zastupuje společenstvo na venek, radí a dohlíží nad vedením záležitostí. Stanovy mohou mu kromě toho přikázati ještě další záležitosti. Výbor společenstva (členové výboru a náhradníci) svolává se k schůzím za předsednictví představeného. Sestává z pravidla z majitelů živností. Stanovy mohou dopřáti pomocníkům zastoupení ve výboru.
VI. Hromada (shromáždění) společenstva (§§ 119, 119 a a 119 b živ. ř.). Hromadou společenstva je shromáždění členů společenstva oprávněných k hlasování. Jen tito mají hlas rozhodující ve hromadě; zástupcové shromáždění pomocníků, pokud jsou připuštěni, předneste své žádosti a stížnosti s hlasem poradním. Svolání hromady společenstva děje se představeným aspoň jednou do roka, komisař zřízený úřadem živnostenským pečuj, by jednání dělo se ve shromáždění zákonným způsobem. Hromadu řídí představený společenstva. Do oboru působnosti shromáždění společenstva spadá: usnášení se v podporování zájmů členů společenstva, pokud takové podporování zájmů náleží k účelům společenstva, dále volba představenstva společenstva a jinakých funkcionářů, schválení závěrky účetní a stanovení obnosu, jenž kryt má býti přirážkami, systemisování placeného personálu pomocného, usnášení se ohledně živnostenských ústavů odborných, o době učení a způsobu zkoušek učňovských (které jsou obligatorními jen při živnostech řemeslných, avšak též při živnostech neřemeslných na základě usnesení shromáždění společenstva, do stanov přijatého — výn. m. o. ze dne 13. února 1886 č. 150), zásadní usnesení o zřízení, přeměně společenstevních ústavů k účelům učebním, pracovním, podporovacím a hospodářským, usnášení se o stanovách společenstva a jich změnách, jakož i o jinakých důležitých záležitostech ve stanovách blíže označených, opatření ohledně jmění společenstevního a o upotřebení jeho výnosů k účelům společenstevním. Předlohy ve všech těchto případech potřebné činí představenstvo
VII. Dohled státní.
Společenstva jsou pod dohledem politických úřadů, jež rozhodují, vyslechnuvše obě strany, o stížnostech proti usnesením shromáždění nebo představenstva a jež mimo to o to pečují, by bylo šetřeno zákonného postupu. Spory o vnitřní záležitosti náleží výhradně před úřady správní. Usnesení hromady společenstva, jež stala se řádně a dle stanov provádí k žádosti představenstva úřad živnostenský (§ 127 živ. ř.).
VIII. Poplatky.
Všechna podání, jež se týkají účelů společenstva naznačených v § 114 živ. ř., jsou poplatku prosta (výn. min. fin. ze dne 13. ledna 1885 č. 54838); společenstva požívají téže svobody kolkové a poplatkové, jako svého času společenstva zřízená na základě nař. ze dne 20. prosince 1859 i výn. min. fin. ze dne 7. listopadu 1884 č. 35104). Společenstva, zřizují-li záložny, sklady surovin a tržnice ve smyslu p. s. 756 popl. z., nepožívají osobní svobody od poplatku. Knihy, jež společenstva vedou o záležitostech společenstevních, jsou prosta poplatku kolkového, podléhají mu však, vedou-li se v obchodech jmenovaných záložen, skladu surovin a tržnic. Stanovy společenstev jsou kolku prosty (výn. min. o. ze dne 23. listopadu 1884 č. 411181).
IX. Živnostenskou novelou ze dne 23. února 1897 č. 63 ř. z. změněna, pokud se týká, doplněna byla ustanovení řádu živnostenského ve příčině společenstev živnostenských v těchto směrech: 1. Trvání a zřízení společenstev: Mezi těmi, kdož samostatně nebo jako pachtéři provozují stejné nebo příbuzné živnosti v téže obci nebo v obcích sousedních, počítaje v to i jejich pomocníky, má zachován býti společný svazek dosud stávající; jestliže by svazku takovéhoto ještě nebylo a nemůže-li k tomu pro místní poměry dojíti, má býti zřízen úřadem živnostenským ve srozumění se stávající snad jednotou společenstevní, jakož i ve shodě s komorou obchodní a živnostenskou, kteráž má u věci té slyšeti účastníky. Společenstvo může též podle okolností zahrnovati v sobě živnostníky a pomocníky několika obcí neb okresu a různorodých živností. Je-li mezi příslušníky společenstva větší počet dělníků zaměstnávajících se podřízenými pomocnými službami při živnosti, lze pro tyto dělníky zříditi zvláštní společenstevní instituce (jako: rozhodčí výbory, hromady pomocnictva, nemocenské pokladny).
2. Povinnosť přístupu ke společenstvu.
a) Kdo v obvodu společenstva provozuje samostatně nebo jako pachtéř živnost nějakou, pro niž společenstvo zřízeno jest, stává se tím dnem, kdy v živnost se uvázal, členem společenstva a povinen jest plniti závazky s tím spojené.
b) Zvláště má každý člen společenstva zaplatiti stanovený snad poplatek inkorporační a již při opovědění živnosti nebo v žádosti o koncessovanou živnost prokázati, že poplatek ten již složil. Nenabude-li oprávnění živnostenského, jest společenstvo povinno vrátiti jemu zapravený poplatek. Kdož pak na základě několika živnostenských listů nebo na základě několika listin koncesních provozuje samostatné nebo jako pachtéř živností několik a ty nejsou sloučeny ve společenstvo jediné, musí býti členem všech společenstev pro tyto živnosti zřízených.
3. Účelem společenstva jest netoliko všímati si záležitostí naznačených v § 114 ř. živn., nýbrž zejména též:
a) podporovati společné humanitní zájmy svého členstva a příslušníků svých zakládáním pokladen nemocenských a podpůrných resp. podpůrného fondu;
b) prostředkovati práce;
c) vyhotovovati vysvědčení za vyučenou;
d) každoročně podávati zprávy o všech událostech závažných pro obor statistiky živnostenské;
e) jmenovitě povinna jsou společenstva dávati úřadu živnostenskému k jeho žádosti svá dobrozdání v tom případu, má-li úřad živnostenský vyhotoviti živnostenský list na živnost řemeslnou nebo propůjčiti živnost koncessovanou, již nastoupiti může jen osoba zvlášť způsobilá, a není-li předložený průkaz způsobilosti naprosto přesvědčivým.
f) Společenstva jedné nebo více obcí nebo okresů mohou sestoupiti se v jednotu k zdatnějšímu hájení zájmů svých, kterážto jednota může býti utvořena ze společenstev stejných nebo příbuzných nebo i různorodých. Jsou-li v některém politickém okresu v takovéto jednotě sloučena veškera společenstva, jest výbor jednoty živnostenskou radou politického úřadu okresního; příslušnost rady této vytčena býti má cestou nařizovací.
4. Příspěvky společenstevní.
Společenstva oprávněna jsou v duchu stanov předpisovati a vybírati od členů svých poplatky za přijetí (pop. inkorporační), od učňů pak poplatky za přípověď a za vyučenou. Výši těchto poplatků stanoví politický úřad zemský ve srozumění se společenstvem, kteréž povinno jest zjednati si o tom rozhodnutí hromady společenstevní.
5 O tom, mají-li být zřízeny podniky obchodní dotčené v § 114 odst. 1 (totiž: záložny, tržnice, sklady surovin atd.) a to ve smyslu zákona o družstev hospodářských a výdělkových, dále pak mistrovské pokladny podpůrné a nemocenské podle zákona o registrovaných pokladnách výpomocných, jakož i o tom, má li se společenstvo podniků takovýchto súčastniti nebo je hmotně podporovati z prostředků společenstva: usnésti se může hromada společenstevní toliko většinou tří čtvrtin všech přítomných hlasů; věc sama musí však býti dříve dopodrobna udána na denním pořádku hromady a zároveň s denním pořádkem dříve náležitě vyhlášena. Usnesení toto podléhá schválení úřadu živnostenského. Takováto platná usnesení může hromada tato činiti, lze-li protokolem o hlasování zjistiti, že hlasování přítomen byl takový počet členů, jaký jest pro společenstva určen v tomto poměru: pro společenstva s počtem až 100 členů — 50%, od 100—500 členů 40%, alespoň však 50 členů; od 500 — 1000 členů 30%, alespoň však 200 členů; nad 1000 členů 20%, alespoň však 300 členů. Pro předchozí ustanovení rozhodným jest onen počet členů, jaký čítá společenstvo v den, kdy hromada svolána byla. Nesejde-li se k takové hromadě počet členů způsobilý k usnášení, svolati jest k poradě o těchže předmětech denního pořádku hromadu novou, která se může platně usnášeti bez rozdílu, kolik členů se dostavilo. K ustanovením těmto dlužno při tomto novém svolání výslovně poukázati. Za zmíněných právě modalit a se schválením úřadu živnostenského může se též společenstvo usnésti na tom, že všichni členové společenstva náležeti mají k mistrovské pokladně podpůrné nebo nemocenské, kterouž společenstvo samo pro své členy zřídilo nebo k níž přistoupilo. V případu tomto mohou být jen jednotliví členové sproštěni povinnosti pojistiti se u této pokladny a to jen z důvodů vytčených ve stanovách, které došly úředního schválení. Stanovami pokladny může býti též stanoveno, že smějí na dále zůstati členy pokladny živnostníci, kteří se živnosti vzdali. Nižádný člen společenstva ani příslušník jeho nemůže proti vůli své býti nucen súčastniti shora naznačených závodů, leda by podniky takové zřízeny nebo nařízeny byly z důvodů veřejných.
6. Hlasovací právo mají a volitelnými jsou ve společenstvu všichni členové; práva hlasovacího nemají a volitelnými nejsou:
a) živnostníci, kteří byvše soudem trestním odsouzeni pozbyli volitelnosti do zastupitelstva obecního;
b) živnostníci, na jichž jmění uvalen byl konkurs, pokud řízení konkursní trvá;
c) živnostníci, jimž byla živnost úředně odňata, potud, pokud trvá lhůta k odnětí stanovená;
d) živnostníci, kteří byli dáni pro slabost duševní neb pro marnotratnictví pod kuratelu. Pokud jde o hlasovací právo a volitelnost pomocníků, šetřiti dlužno obdobou předcházejících předpisů. O tom, kdo zvolen byl za starostu společenstva a kdo za jeho náměstka, nutno učiniti oznámení úřadu živnostenskému. Úřad živnostenský může volbu prohlásiti za neplatnou jen tehdy, byla-li vykonána nezákonným způsobem, nebo je-li zvolený zákonem z passivního práva volebního vyloučen (§ 118); i jest pak vykonati volbu novou. X. Statistika.
Dle nejnovějších úředních zpráv jest v Rakousku společenstev živnostenských na 5317; z toho připadá na Čechy 37,9%, Moravu 8,8%, Slezsko 3,8%,v na Dolní Rakousy 11%, Horní Rakousy 12,4%, Solnohrady 21%, Štýrsko 6,5%, Tyroly 4,1% a na Halič 8,6%. Na ostatní země vypadají podíly menší než 2%. Členů všech společenstev jest: 554335 a příslušníků všech 692753, z toho bylo 518348 pomocníků a 174405 učňů. Jen při 14% všech společenstev není více než 10 členů, při 32% 10 — 50 členů, při 34% 50 — 100 členů, při 226% 100 — 200 členů, při 7,8% 200 — 500 členů.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Školy babické. Všeobecný slovník právní. Díl čtvrtý. Rabat - Švakrovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 4, s. 956-958.