NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8616 —
Č. 8616.

Samospráva obecní. — Úřední názvy: Není zákonem předepsáno, aby úřední seznam míst, který ministr vnitra na základě matriky vydal tiskem, byl vyhlášen ve Sbírce zák. a nař.
(Nález ze dne 17. května 1930 č. 8119.)
Věc: Město B. proti ministerstvu vnitra o označení místních tabulek.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Osp v České Lípě vydala městskému úřadu v B. tento výměr z 10. května 1924: »Při revisi názvů obcí dle zák. č. 266/20 byl min.-em vnitra dle výn. z 29. září 1923 pro obec zvanou dosud úředně »Bor u české Lípy« nebo »Hajda« stanoven jediný český název »Bor u České Lípy«, jenž byl pojat do úředního seznamu míst. Obec se proto vyzývá, aby český název »Hajda« na místních tabulkách přeměnila v český název obce »Bor u České Lípy«.
K odvolání obce potvrdila zsp v Praze rozhodnutím ze 16. září 1924 nař. výměr z těchto důvodů: »Dle § 11 zák. č. 266/20 jsou obce — Č. 8616 —
povinny opatřiti a udržovati místní tabulky, které kromě jiného obsahují úřední jméno obce. Výnosem min. vnitra z 23. června 1923 byl jako český úřední název pro obec dosud zvanou Bor u České Lípy nebo Hajda (něm. Haida) stanoven pouze název Bor u České Lípy a je tedy ve smyslu §§ 4 a 11 cit. zák. povinností obce, aby užívala jedině tohoto názvu při českém označení obce na místních tabulkách.
Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. vnitra stížnosti měst. obce B. a potvrdilo rozhodnutí zsp-é ze správných jeho důvodů. K námitce, že ustanovení názvu »Bor u České Lípy« nebylo pro obec závazné, ježto úřední seznam míst nebyl prý uveden podle § 3 zák. č. 266/20 ve všeobecnou známost, min. konstatovalo, že vydání seznamu toho s názvy obcí okresu českolipského bylo vyhlášeno v Úředním listu osp-é a okr. škol. úřadu v České Lípě, částka 5. z 1. dubna 1924 a kromě toho pak také publikováno vyhláškou min. vnitra z 23. ledna 1925 č. 22 Sb. a obec zvlášť vyrozuměna o názvu ve výnosu osp-é z 10. května 1924.
O stížnosti nss uvážil: — — — —
St-lka namítá v podstatě, že nenastala pro obec dosud zákonná povinnost užívati úředního českého názvu »Bor u České Lípy«, poněvadž tento výhradný český úřední název nebyl dosud uveden ve všeobecnou známost, jak to předpisuje § 3 cit. zák. Podle názoru stížnosti vzniká zákonná povinnost obce užívati úředního názvu teprve tehdá, když nové úřední jméno bylo vyhlášeno ve Sbírce zákonů a nařízení. To se v daném případě nestalo a nelze za takové vyhlášení pokládati ani uveřejnění vyhlášky min. vnitra č. 22/25, které se stalo teprve dne 13. února 1925 a obsahuje pouze vyhlášku, že byl ministrem vnitra vydán seznam úředních míst, aniž zároveň byl publikován obsah tohoto úředního seznamu. Názoru stížnosti, že požadavku § 3 cit. zák., aby úřední seznam míst v republice čsl. byl také uveden ve všeobecnou známost, jest vyhověno pouze tenkráte, byl-li seznam tento vyhlášen ve Sbírce zákonů a nařízení, nemohl však nss přisvědčiti.
Podle § 2 zák. ze 13. března 1919 č. 139 Sb., jímž se upravuje vyhlašování zákonů a nařízení, zařaďují se do Sbírky zákonů a nařízení a) zákony, b) státní smlouvy, c) nařízení, vydávaná ústředními úřady státními, pokud obsahují obecně závazná pravidla právní, nebo pokud takovéto vyhlášení jich zákon nařizuje, d) nařízení zemských úřadů za stejných podmínek. Rozhodným je v konkrétním sporu jen odstavec c) a to vzhledem k tomu, že neběží o vydání obecně závazných pravidel právních, jen otázka, zda zákon nařizuje takové vyhlášení.
Z předpisu § 3 zák. č. 266/20 nelze však důsledek takový vyvoditi. Ustanovení toto mluví všeobecně jen o tom, že se úřední seznam míst »uvede ve všeobecnou známost«, nepředpisuje však konkrétní formu publikační, pročež nelze ze znění jeho konstruovati nutnost publikace seznamu toho ve Sbírce zák. a nař.
Stížnost usuzuje na požadavek takový z předpisu § 5 cit. zák., který ustanovuje, že změny úředních názvů povolené v uplynulém roce vyhlašuje ministr vnitra počátkem každého roku ve Sbírce zák. a nař. St-lka míní po této stránce, že když změny úředních názvů mají zapotřebí — Č. 8617 —
vyhlášky ve Sbírce zák. a nař., musí to platiti i při ustanovení nových úředních názvů míst. Nss neshledává však tento úsudek odůvodněným.
Předpis § 5 má na zřeteli pouze změny nastalé v úředním seznamu míst. V daném případě však neběží o změnu takovou, nýbrž o prvé vydání úředního seznamu míst podle shora cit. zák., takže směrodatným není tu předpis § 5, nýbrž § 3. Poslednější však předpis nenařizuje vyhlášku úředního seznamu míst ve Sbírce zák. a nař. Ostatně, jak k tomu správně poukazuje i odv. spis žal. úřadu, nelze ani z § 5 vyvoditi pro výklad § 3 důsledek takový, jak činí stížnost. Vždyť ustanovení § 5 v odstavci 2 výslovně dále nařizuje, že kromě toho je každou povolenou změnu ihned vyhlásiti v úředních listech tam blíže vyjmenovaných, takže odstavec prvý, nařizující souhrnnou publikaci změn úředních názvů povolených v uplynulém roce, sleduje patrně jen účel evidenční. Kdyby směrodatnou pro užívání změn úředních názvů byla jedině skutečnost publikace seznamu na počátku příštího roku ve Sbírce zák. a nař., bylo by stěží lze vysvětiliti, proč zákon hned v odst. 2 nařizuje okamžitou zvláštní formu publikační v úředních listech, a musilo by se dospěti k nežádoucímu jistě důsledku, že v časovém intervalu mezi okamžitou publikací dle odstavce 2. a pozdější publikací dle odstavce 1. by ani soudy, státní úřady etc. ani strany nebyly vázány užívati změněných úředních názvů.
Z úvah těchto dospěl nss k závěru, že není zákonem předepsáno, aby úřední seznam míst, který ministr vnitra na základě matriky vydal tiskem, byl uveden ve všeobecnou známost ve formě publikace ve Sbírce zák. a nař. Ovšem pravdu má stížnost v tom, že by vyhláška min. vnitra z 23. ledna 1925, uvedená ve Sb. pod č. 22/25, nemohla nahraditi udánlivý požadavek, poněvadž neobsahuje vyhláška ta obsah úředního seznamu, nýbrž pouhý odkaz na zvlášť vydaný tiskem úřední seznam zvaný »Statistický lexikon obcí v republice Čsl. díl I. a II.« Ostatně ani žal. úřad nepohlíží na zmíněnou vyhlášku jako na jedině přípustný způsob vyhlášky dle § 3, nýbrž jen jako na jeden z prostředků umožňujících publikaci, která se stanoviska žal. úřadu dostatečnou měrou se stala způsoby v nař. rozhodnutí vytčenými.
Poněvadž tudíž předpoklad formy publikace ve Sbírce zák. a nař., na němž stížnost je zbudována, neshledán v zákoně odůvodněným a stížnost jiných zvláštních výtek neformuluje, zejména ne v tom směru, že by v případě, že by předpoklad stížnosti se objevil mylným, způsoby vyhlášení v nař. rozhodnutí uvedené nestačily, nezbylo než stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 8616. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 792-794.