Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní, 65 (1926). Praha: Právnická jednota v Praze, 704 s.
Authors:
= Právník, 65 (1926)
PDF

Jak zníti má žalobní prosba zápůrčí žaloby?


Žalobce žaloval žalovaného proto, že týž počal používati jemu příslušejícího práva služebnosti cesty po žalobcově pozemku v posledním čase tím způsobem, že po cestě té počal vyvážeti písek bud sám nebo kupujícími písek z písečníku, ač písečník ten zřízen byl teprve nyní a žalovaný dříve cesty žalobcovy používal jen k ryze zemědělským účelům, užívaje pozemku žalujícího pouze jako pole.
Petit žalobní zněl: I. Žalované straně jako dočasné držitelce pozemku čk. ... role jako statku panujícího nepřísluší právo služebnosti vozové cesty vedoucí přes pozemky čk. ... jako statek služebný potud, pokud žalovaná strana právo cesty rozšiřuje na odvážení písku z písečníku zřízeného na statku panujícím a tím zřízené cesty užívá k jiným účelům než zemědělským, ježto cesta zřízena byla pro role a nikoli pro písečník. II. Žalovaná strana jest povinna to uznati a zaplatiti žalobci útraty sporu, vše do 14 dnů pod exekucí.
Obě prvé instance uznaly podle žaloby. K dovolání žalovaného, v němž týž teprve uplatnil námitku, že jde vlastně o žalobu určovací, nepřípustnou, rozhodl nejvyšší soud, vyhověv dovolání, že žaloba se zamítá a v důvodech svých uvedl:
Žalobce se domáhá toho, by žalované bylo oduznáno právo rozšiřovati služebnost jízdy přes žalobcův pozemek na odvážení písku z písečníku zřízeného na panujícím statku žalované. Jedině vhodnou a právně přípustnou žalobou pro nárok ten byla však toliko zápůrčí žaloba, čelící k tomu, by se žalovaná budoucně svých bezprávných zásahů do žalobcova vlastnictví, totiž užívání cesty k odvážení písku ze svého písečníku, zdržela. Podle všeobecné prakse mohl by s touto žalobou býti spojen i nárok na určení, že žalované právo, které si osobuje, nepřísluší. Žalobce podal však žalobu jen na toto určení. Naproti tomu se v žalobním návrhu nedomáhal toho, co jest vlastním předmětem žaloby zápůrčí, totiž, aby žalovaná byla odsouzena zdržeti se pro příště těchto neoprávněných zásahů do jeho vlastnictví. Podle § 228 c. ř. s. jest žaloba o zjištění vyloučena zásadně všude tam, kde lze ihned žalovati o plnění, pod nímž dlužno rozuměti též opomenutí, k němuž ta která strana druhé podle zákona povinna jest, neboť nemůže míti právního zájmu na brzkém soudním zjištění určitého práva, nebo právního poměru ten, kdo si toto právo nebo nároky z právního poměru může ihned pořadem práva vymáhati. Projednávaná žaloba, jsouc podle svého konečného návrhu žalobou toliko o zjištění, jest podle § 228 c. ř. s. zřejmě nepřípustná a měla proto býti zamítnuta.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 11.
května 1926 č. j. Rv I 1856/25. Šindler.
Citace:
Jak zníti má žalobní prosba zápůrčí žaloby?. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1926, svazek/ročník 65, číslo/sešit 13, s. 442-443.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).