NPD documents search: Boh. adm., 16 (1934), sv. 1

Č. 11007.

Pozemková reforma: Svolení stpú-u podle § 7 záb. zák. a poplatku podle § 61 příd. zák. podléhá zcizení části zabraného majetku dlouhodobým pachtýřům, které se stane smlouvou mezí vlastníkem a pachtýři.
(Nález ze dne 20. ledna 1934 č. 640.)
Věc: Štěpán Z. v D. (adv. Dr. Ant. Kapr z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu o svolení podle § 7 záb. zák.
Výrok: Stížnost zamítá se pro bezdůvodnost.
Důvody: Podle protokolu sepsaného dne 28. května 1926 u okr. soudu v Lučenci koupilo 168 obyvatelů v H. od velkostatku Z. společně pozemky zapsané ve vl. č....obce H. pod č. ř. 1—20 za cenu trhovou 335000 Kč. Přípisem z 2. června 1926 předložil soud tuto dohodu stpú-u ke schválení s tím, že dohoda ta byla uzavřena s obyvateli h.-ckými bez ohledu na to, kdo je dlouhodobým pachtýřem a kdo ne, a bez ohledu na to, byl-li prodávaný pozemek v dlouhodobém pachtu či nikoliv.
Nař. výměrem udělil stpú souhlas k tomuto prodeji podle § 7 záb. zák. mezi jiným s podmínkou, že prodávající zaplatí: a) podle § 61 příď. zák. 10% poplatek z celkové kupní ceny, t. j. 33500 Kč, a b) jménem náhrady nákladů vzniklých stpú-u při sdělávání pracovního plánu a z připravovaného již přídělu na odprodávané části velkostatku 5025 Kč.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Stížnost namítá, že žal. úřad neměl práva v daném případě rozhodovati o svolení podle § 7 záb. zák., a nemohl proto ani uložiti st-li 10% poplatek podle § 61 příd. zák. a placení náhrady nákladů 5025 Kč, ježto na výkup pozemků o výměře 1009 kat. j. 600 sáhů měli kupci nárok jako dlouhodobí pachtýři podle zák. č. 318/19, prodej pak ostatních 252 kat. j. 1481 sáhů půdy za 67000 Kč rovněž nepodléhá svolení podle § 7 záb. zák. jako součást výkupu nemovitostí podle zák. č. 318/19, ježto byli k němu soud i st-l donucení následkem nespokojenosti celé obce s prováděním cit. zák. Tomuto názoru nelze přisvědčiti.
Podle odst. 1 § 17 zák. č. 318/19 rozhoduje a nárocích uchazečů na postoupení požadovaných pozemků soud usnesením, jež po zaplacení určené ceny přejímací způsobem uvedeným v §§ 22 a 23 cit. zák. knihovně provede. Stanoví-li poslední věta § 23, že ke zmíněným zápisům není třeba svolení stpú-u, pak vztahuje se ustanovení to jen na zápisy knihovní, jež se staly na základě usnesení soudního, vydaného podle § 17 cit. zák., a nelze předpis ten rozšiřovati i na smlouvy trhové, jimiž vlastník nemovitosti sice podle zák. č. 318/19 reklamované, avšak uchazečům soudním usnesením podle § 17 nepřiznané, prodal osobám, jež se o ně v řízení soudním ucházely, z volné ruky v důsledku dohody třeba i za ingerence soudu sjednané. V takovém případě běží o zcizení půdy vybočující z rámce zák. č. 318/19, k jehož platnosti, jde-li o půdu státem zabranou, je třeba svolení stpú-u podle § 7 záb. zák.
Byla by tedy tato námitka důvodná jen tehdy, kdyby stížnost mohla tvrditi, že žal. úřad rozhodoval podle § 7 záb. zák., ačkoliv šlo o převod práva vlastnického na základě soudního usnesení ve smyslu § 17 zák. č. 318/19 provedený ve smyslu §§ 22 a 23 cit. zák. To však stížnost netvrdí a ani by právem tvrditi nemohla, když podle spisů správních okr. soud v Lučenci, předkládaje stpú-u soudní protokol z 28. května 1926, obsahující smlouvu trhovou o prodeji pozemků v H., mu sdělil, že smlouva byla uzavřena bez ohledu na to, kdo je dlouhodobým pachtýřem a kdo ne, a bez ohledu na to, byl-li pozemek v dlouhodobém pachtu, čili nic, st-l pak opětovně u stpú-u prohlásil, že tento protokol je jediným základem převodu práva vlastnického na kupující. Mohl tedy žal. úřad tuto smlouvu podrobiti své kognici podle § 7 záb. zák. a mohl předepsati poplatek podle § 61 příď. zák.
Tím spíše podléhá ovšem svolení podle § 7 záb. zák. a poplatku podle § 61 př. zák. prodej půdy osobám jiným než dlouhodobým pach- týřům podle zák. č. 318/19, aniž záleželo na tom, byla-li důvodem prodeje půdy i těmto osobám nespokojenost v obci při provádění zák. č. 318/19.
Byl-li stpú oprávněn v daném případě rozhodovati podle § 7 záb. zák., mohl podle jeho 2. odst. ve znění zák. č. 108/21, uděluje svolení, uložiti i podmínky a učiniti výhrady. Že by pod b) uložená podmínka, totiž zaplacení dalších 5025 Kč z titulu náhrady nákladů vzniklých stpú-u, vybočovala z rámce tohoto § 7 záb. zák., stížnost nenamítá a nemohl tedy nss zkoumati, zda žal. úřad byl oprávněn i zaplacení tohoto obnosu uložiti.

Citace:

Č. 11007. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 301-303.