NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8564 —
Č. 8564.

Živnostenské právo: Za jakých okolností stává se vyvarování a podávání pokrmů ve vlastní domácnosti hostům za plat živnostenským podnikáním podle ustanovení živn. řádu?
(Nález ze dne 25. dubna 1930 č. 34305/28.) — Č. 8564 —
Věc: Marie T. v B. proti zemské správě politické v Praze o přestupky pro neoprávněné provozování živnosti.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušují pro nezákonnost.
Důvody: Osp v B. uznala st-lku vinnou přestupkem § 22 živn. řádu, jehož se dopustila tím, že po dva roky podávala po živnostensku pokrmy strávníkům, nemajíc potřebné k tomu koncese, a odsoudila ji dle § 132 živn. řádu k pokutě v částce 500 Kč případně k vězení v trvání 50 dní.
Žal. úřad zamítl nař. rozhodnutím z 18. dubna 1928 odvolání st-lky, a poznamenal, že skutková podstata přestupku st-lce za vinu kladeného je zjištěna seznáním stráže, z něhož je patrno, že st-lka provozovala podávání pokrmů za účelem trvalého výdělku. To vyplývá jednak z toho, že platila posluhovačce nikoliv týdně, nýbrž denně dle odpracovaného mytí nádobí, jednak z toho, že st-lka sama uznávala, že provozuje činnost tuto po živnostensku, t. j. za účelem výtěžku, a že platila také výdělkovou daň ve výši 180 Kč. Tuto výdělkovou činnost prokázal i rotmistr D., který prohlásil, že dokud se u st-lky stravoval, stravovalo se s ním až 15 osob, z nichž některé trvale, jiné přechodně. Z toho patrno, že nejde o vedlejší zaměstnání.
To jest prvé rozhodnutí, proti němuž stížnost směřuje.
Druhým rozhodnutím téhož data zamítla zsp odvolání st-lky z nálezu osp-é v B. z 30. listopadu 1926, jímž st-lka byla odsouzena pro přestupek neoprávněného provozování živnosti hostinské, jehož se dopustila tím, že ve své domácnosti vyvažovala a podávala pokrmy strávníkům, k pokutě 800 Kč případně k vězení v trvání 80 dnů. V důvodech tohoto rozhodnutí uvedla zsp, že skutková podstata přestupku kladeného st-lce za vinu je zjištěna seznáním stráže a vlastním jejím doznáním, z něhož vyplývá, že st-lka podává pokrmy nejen svým podnájemníkům, nýbrž i osobám u ní nebydlícím. Počet osob je tak značný, že umožňuje zcela po živnostensku t. j. za účelem výdělku vykonávati tuto činnost. Kromě toho bylo zjištěno, že st-lka zaměstnává pro hrubší práce zvláštní posluhovačku, jíž platí denně. K námitce st-lky, že místnost její není veřejně přístupná, podotkl úřad, že živností rozumí se každá činnost provozovaná za účelem docílení trvalého výdělku, pokud nejedná se o poměr služební. Činnost st-lky nelze pokládati za vedlejší zaměstnání, poněvadž nutno ji kvalifikovati jako činnost samostatnou, sloužící k trvalému výdělku.
Také toto rozhodnutí naříkáno jest stížností. Rozhodnutí o ní založeno je na této úvaze: — — —
Na sporu je otázka, zda vyvažováním a podáváním pokrmů tak, jak st-lkou je prováděno, podléhá ustanovení živn. řádu, či je-li z předpisu jeho vyloučeno dle čl. V lit. e) úvoz. patentu k živn. řádu, dle něhož nepodléhají živn. řádu taková výdělečná odvětví, která spadají do skupiny vedlejších domácích zaměstnání a jsou prováděna obyčejnými členy vlastní domácnosti. Žal. úřad zodpověděl tuto otázku v obou svých rozhodnutích ve smyslu eventuality první, prohlásiv, že v daném případě — Č. 8565 —
jde o činnost podléhající živn. řádu, ježto činnost ta děje se za účelem docílení trvalého výdělku, a každou takovou činnost nutno pokládati za živnost, pokud nejedná se o pouhý poměr služební.
Žal. úřadu jest sice dáti za pravdu v tom, že k pojmu živnosti ve smyslu živn. řádu arci náleží, aby šlo o činnost směřující k docílení trvalého výdělku, ale ne každá činnost vykazující tento znak je živností dle živn. řádu. Vylučuje totiž uvozovací patent k živn. řádu z platnosti tohoto řádu určité činnosti, které přes to, že provozovány jsou po živnostensku, t. j. s úmyslem docílení trvalého výdělku, přece ustanovením jeho nepodléhají, ježto mají, jak v odst. 1 čl. V se praví, býti posuzovány nadále dle zvláštních předpisů pro ně platných. Že tyto z platnosti živn. řádu vyňaté činnosti jsou vesměs činnosti výdělečné, je patrno již z jejich výpočtu, a nelze proto již z toho, že jde o činnost směřující k dosažení trvalého výdělku, usuzovati, že činnost ona není dle uvozovacího patentu z platnosti živn. řádu vyloučena. To platí i o činnosti uvedené sub lit. e) čl. V tohoto patentu, kteréhožto ustanovení právě dovolává se st-lka, a které vyjímá z platnosti živn. řádu výdělečná odvětví spadající do kategorie domácích vedlejších zaměstnání prováděných obyčejnými členy vlastní domácnosti.
Dle tohoto ustanovení je tedy i výdělečné podnikání vyňato z platnosti živn. řádu, jestliže výdělečná činnost a) omezuje se na domácnost podnikatele, b) provozuje se jako zaměstnání vedlejší, c) provádí se bez zvláštních sil pomocných pouze členy vlastní domácnosti.
Nestačí tedy pro otázku zde na sporu jsoucí konstatovati jen, že dle počtu osob stravujících se v domácnosti st-lky jde o podnikání výdělečné, nýbrž nutno zjistiti, zda počet ten je takový, že nelze již mluviti o zaměstnání prováděném pouze v rámci domácnosti st-lky, případně o zaměstnání jejím vedlejším. Rovněž okolnost, že st-lka k mytí nádobí používá pomocné síly, nevylučuje ještě charakter podnikání jejího dle čl. V. lit. c) cit. pat., dokud není zároveň zjištěno, že jde o sílu zvlášť k tomu účelu najatou, což právě st-lka popírá, uvádějíc, že posluhovačku onu ve své domácností musila by zaměstnávati, i kdyby neměla strávníků, ježto je již stará a kromě toho je zaměstnána v živnosti obuvnické. Konečně ani fakt, že určití strávníci u st-lky nebydlí, nýbrž k ní do její domácnosti na stravu docházejí, sám o sobě neodnímá její činnosti charakter podnikání uvedeného v čl. V. lit. e) cit. uv. pat., neboť přes to může činnost její vykazovati znaky sub a), b) a c) uvedené.
Jsou tedy naříkaná rozhodnutí založena na mylných právních názorech a bylo je proto zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 8564. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 679-681.