Obchody differenční.


Differenční obchody jsou na určitou lhůtu uzavřené smlouvy o dodání cenných papírů, předmětů obchodu bursovního a zboží, které mají tržní nebo bursovní hodnotu, při čemž úmysl kontrahentů a srovnalé jich vůle pouze a výhradně k tomu se nese, aby rozdíl mezi smluvenou cenou zboží tvořícího předmět této smlouvy a mezi cenou tržní a bursovní v den dodání vyplacen byl tou stranou, která při tom prodělá; tedy při klesnutí ceny bude rozdíl vyplacen kupcem, při stoupnutí prodatelem. Ku podstatě obchodu differenčního v právním smyslu náleží tedy mlčky neb výslovně učiněná úmluva stran, že skutečné dodání resp. odebrání zboží tvořícího předmět smlouvy nesmí být žádáno, nýbrž právo resp. povinnost každého kontrahenta obmezuje se na pohledávání resp. vyplacení rozdílu vypočteného dle zásady svrchu uvedené. Takovýto differenční obchod spadá pod pojem sázky v § 1271 o. o. z. vyměřený, ježto základem smlouvy dle pravé jeho povahy (§ 916 o. o. z.) posuzované jest pouze rozdílné mínění obou kontrahcntů; kupec za to má, že cena zboží stoupne, kdežto prodatel očekává jeho klesnutí. Sázka pak určena jest co do obnosu úmluvou stran. Žalovatelnými nároky z obchodů differenčních dle § 1271 o. o. z. nejsou, vyjímaje ten případ, jestli a pokud obnos rozdíl kryjící soudně nebo mimosoudně byl uložen nebo vzniknou-li z obchodů bursovních t. j. z obchodů uzavřených ve veřejné místnosti bursovní ve stanoveném čase bursovním o takových předmětech, které na dotyčné burse prodávány a znamenány býti smějí« (§ 12. zákona ze dne 1. dubna 1875 č. 67 ř. z.), pro kterýžto případ námitka, že tu jde o sázku neb hru, podle § 13. zák. ze dne 1. dubna 1875 č. 67. ř. z. výslovně jest vyloučena. Zaplatí-li se rozdíl, nemůže nikterak dle § 1271 o. o. z. býti nazpět požadován. Z řečeného plyne, že podle úmyslu stran každá smlouva dodávací mající ráz některé z různých forem obchodů bursovních může býti posuzována jako obchod differenční; rozhodnou vždy jest mlčky neb výslovně učiněná úmluva stran, aby místo skutečného (hmotného) dodání resp. odebrání zboží nastoupilo vyrovnání zisku resp. ztráty rozdílem počítaným dle obsahu smlouvy. Pro případ sporu bude ovšem míti zhusta nemalý význam okolnost, jinak při pojmové známce differenčního obchodu nepodstatná, zda-li totiž strany výslovné navzájem se zřekly skutečného dodání resp. odebrání zboží, či má-li se předpokládati dle okolností jednoduchá, mlčky projevená shoda jejich. Kdyby platil princip volného uvažování důkazů, měl by ohled na četné individuální momenty a životní poměry stran, které se dokazování dle řádu soudního platnému vymykají, za následek nežalovatelnost mnohých takových nároků, jak o tom svědčí praxe říšského soudu a vrchního obchodního soudu říšského v Německu. Nelzeť nežalovatelnost obchodů differenčních v případech zhusta se opětujících dovoditi tvrzením, že bankovní obchod obstarává kommissionářsky koupi nebo prodej zboží nebo cenných papírů proti složení jistého obnosu; neboť tomu odporuje u nás kromě principu formálneho důkazu a kromě předpisu § 887 o. o. z. i názor naší judikatury, dle kterého nezrušuje se obchod kommissionářský (čl. 376 obch. zák.), změnou jeho v obchod dodávací tehdy, vstoupí-li kommissionář v koupi nebo prodej svého kommittenta jako samokontrahent. (Sb. »Adler a C1.« 1128 a 1187). Nejsou tedy právnickými zvláštnostmi ony smlouvy kupní nebo dodávací o cenných papírech nebo zboží s časem plnění zcela přesně ustanoveným, při kterých jedna nebo obě strany již z předu nemají úmyslu ani s to nejsou, aby zboží odebraly resp. dodaly, nýbrž vůle jejich k tomu se nese, by vzájemným plněním jedna strana získala a druhá prodělala, event. aby obchodem stravným (report) spekulace se prodloužila; není zde však předchozího srozumění, kterým by sproštěna byla každá strana od faktického plnění zaplacením rozdílu. Hospodářský ráz takovýchto po právu nenaříkatelných obchodů differenčních jest ovšem týž jako u pravého obchodu differenčního, schází však jim podstatná známka smlouvy o sázku. Přenesitelnost závazku k dodání resp. k odebrání, kteráž podmíněna jest požadavky obchodu bursovního a kteráž ve všech statutech bursovních se předpokládá, nevyhledává toho, aby strany na vzájem výslovně se zřekly faktického plnění, třeba by obchod takový obě uzavřely za účelem hry differenční. (Viz. čl. Bursa, VIII.).
Citace:
VESELÝ, František Xaver. Kupec. Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 180-183.