NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Č. 7572.

Samospráva obecní: O preliminování výnosu zvláštních příspěvků podle § 27 obec. fin. novely a o odstupňování obecních přirážek podle druhu daní.
(Nález ze dne 22. listopadu 1928 č. 30907.)
Prejudikatura: Boh. A 7570, 7571/28.
Věc: Firmy »Poldina huť« (adv. Dr. Jiří Hever z Prahy) a »Pražská železářská společnost« v Praze proti zemskému správnímu výboru v Praze o obecní rozpočet a odstupňování obecních přirážek.
Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné.
Důvody: Měst. zastupitelstvo v K. usneslo se dne 19. srpna 1926, aby schodek obecního rozpočtu na rok 1925 byl hrazen 100% obecní přirážkou k dani domovní, 1000% přirážkou k dani pozemkové a důchodové, 807% přirážkou k dani výdělkové dle hlavy 1. a 2289% přirážkou k dani výdělkové dle hlavy 2., zvláštními příspěvky dle § 27 v částce 800 000 Kč a pokladniční hotovostí. Odvolání st-lek, obracející se jednak proti úhradové položce 800 000 Kč jako příspěvku velkých podniků dle § 27 ob. fin. nov., jednak proti odstupňování přirážek u všeobecné a zvláštní daně výdělkové, byla usnesením osk z 15. října 1926, další odvolání nař. rozhodnutím zamítnuto.
O stížnostech uvážil nss takto:
Na sporu jest, mohlo-li v rozpočtové úvaze býti počítáno s výtěžkem příspěvku podle § 27 ob. fin. nov. v částce 800 000 Kč, jakožto prostředkem úhrady schodku obecního rozpočtu, a dále byla-li obec oprávněna podrobiti daně výdělkové podle hlavy 1. a 2. zák. o daních přímých různým přirážkovým procentům.
Pokud jde o otázku prvou, uplatňuje stížnost Poldiny hutě, že do rozpočtu byl vložen celkový výtěžek příspěvku, aniž bylo udáno, kolik připadne na jednotlivé velké podniky a že nebylo vůbec zjištěno, zdali podniky stěžovatelčiny způsobily nějaký vyšší náklad. Stížnost Pražské železářské společnosti vytýká rovněž, že do rozpočtu byl zařazen pouze celkový obnos a dále, že nebyly příspěvky dosud předepsány ani vybírány.
Nss neuznal tyto námitky důvodnými.
Obecní fin. novela rozeznává při preliminování dávek dva druhy příjmů založených na berní výsosti obce, totiž příjmy vlastního rozpočtu, t. j. vše, co na obecních dávkách pravděpodobně na základě právních titulů v době sdělání rozpočtu již existujících v dotyčném správním roce plyne do obecní pokladny a pak ony veř. dávky, jež obec v tomto roce bude vybírati, aby uhradila schodek vyplývající z porovnání očekávaných příjmů s jedné strany a očekávaných vydání s druhé strany. O prvém druhu příjmu jedná zákon v §§ 2 a 3, o druhém v § 24. V prvním případě jde o zařazení určitých očekávaných výtěžků z dávek již povolených, v případě druhém o zavedení dávek nových za účelem uhrazení rozpočtového schodku. Je tedy již podstatou věci vyloučeno, že by veř. dávky, jichž má býti použito k úhradě schodku ve smyslu § 24 a na jichž zavedení se obec právě při schválení rozpočtu usnáší, mohly již v této době býti pravoplatně předepsány a vyšším úřadem schváleny. Proti zásadnímu usnesení, podle něhož má býti příspěvek podle § 27 požadován a řízení ve smyslu tohoto § za účelem předpisu tohoto příspěvku zavedeno a po té za jeho schválení zažádáno, mohli by zajisté poplatníci (voliči) obce namítati, že vybírání takového příspěvku odporuje zákonu neb že není pro obec hospodářsky účelno. Zdali však k pravoplatnému vyměření příspěvku a k jeho schválení vyšším úřadem skutečně dojde, není v době, kdy se takové zásadní rozhodnutí činí, vůbec ještě jisto.
Poplatníci, od nichž příspěvek má býti požadován, nejsou jako takoví zásadním rozhodnutím o vybírání příspěvku vůbec dotčeni, neboť usnesení toto jim nebrání, aby v řízení, jež bude zavedeno za účelem předpisu dotyčného příspěvku, svých práv hájili. Při řečeném zásadním usnesení neběží ještě o stanovení, kolik z oné částky, kterou obec z předpisu příspěvku očekává, připadne na ten který velký podnik, ani není třeba, aby dříve bylo zjištěno, jakou účast má určitý velký podnik na vyšších nákladech obecních ve smyslu § 27. Že by peníz 800 000 Kč, který obec jako celkovou částku očekávaného výtěžku příspěvku do rozpočtu vložila, nebyl správný, stížnost nevytýká.
Nemohl tedy nss shledati, že by nař. rozhodnutí, pokud zamítlo odvolání st-lky ohledně úhrady schodku obecního rozpočtu příspěvky podle § 27 ob. fin. nov., neodpovídalo zákonu nebo že by bylo ztíženo vadou řízení.
Pokud jde o odstupňování přirážek k všeobecné a zvláštní dani výdělkové, poukázal žal. úřad nejdříve na své rozhodnutí z 12. března 1926, jímž tato otázka pro r. 1925 byla zásadně řešena a vydal ve věci nové rozhodnutí opatřené dalšími důvody. V cit. svém dřívějším rozhodnutí vyslovil žal. úřad, že usnesené odstupňování přirážky nestalo se na úkor poplatníků zvláštní daně výdělkové, ježto tito jsou chráněni ustanovením § 32 ob. fin. nov. Žal. úřad, poukázav na své dřívější rozhodnutí a připojiv další odůvodnění, převzal tedy i zmíněný důvod do rozhodnutí nyní naříkaného.
Stížnost Poldiny huti proti tomu uplatňuje pouze, že úřad měl dříve zjistiti, zdali již při stejnoměrné přirážce nebylo vyčerpáno nejvýše přípustné zatížení podniku podléhajícího zvláštní dani výdělkové a že měl od odstupňování přirážek vůbec upustiti. V tomto směru nelze stížnosti přisvědčiti, neboť třeba snad přes odstupňování přirážek k oběma druhům této daně nemohla ve skutečnosti od podniků veřejně účtujících býti vzhledem k ustanovení § 32 ob. fin. nov. vyšší přirážka požadována, není usnesení o odstupňování bez praktického významu pro obecní hospodářství, a to vzhledem k ustanovení odst. 2 § 32, podle něhož má se jak předepsaná státní daň, tak i přirážky samosprávných svazků poměrně snížiti, takže podíl na obec připadající jest tím větší, čím vyšší jsou obcí usnesené přirážky ke zvláštní dani výdělkové.
Ani stížnost Pražské železářské společnosti nic nenamítá proti názoru žal. úřadu, že usnesením o odstupňování nenastane žádný přesun v přirážkové povinnosti poplatníků podléhajících všeobecné a zvláštní dani výdělkové, a uplatňuje pouze, že odstupňování děje se na úkor státu a jiných korporací samosprávných přirážky vybírajících a že podíl, který skutečně obci připadne, bude menší než se kterým obec podle rozpočtu počítá.
Pokud jde o námitku poslednější, nevyslovila st-lka v řízení správním žádnou pochybnost o tom, že výnos přirážky, jak byl preliminován, ve skutečnosti ve správním roce nebude docílen a že k úhradě nekrytého schodku měla býti přirážka k všeobecné dani výdělkové zvýšena na míru přirážky k zvláštní dani výdělkové. Žal. úřad o této otázce, zdali usnesená přirážka stačí k uhrazení schodku, nerozhodoval a nemůže proto ani nss námitku tuto vžiti v úvahu.
K námitce, že se odstupňování stalo vlastně na úkor státu a jiných samosprávných korporací, není však st-lka oprávněna, neboť netvrdí, že jako poplatnice státu nebo oněch korporací bude ve svých právech dotčena, kdežto hájiti práva osob cizích neb zájem veřejný, není její věcí (§ 2 zák. o ss.)
Ježto jinak není sporno, že odstupňování přirážek k dani výdělkové ve svém praktickém výsledku nic na stejnoměrnosti přirážek k této dani nezmění, nemohl nss uznati, že by st-lky byly odstupňováním, jak bylo obecním zastupitelstvem usneseno a nař. rozhodnutím potvrzeno, ve svých právech zkráceny a bylo tedy stížnosti, i pokud směřují proti odstupňování přirážek, zamítnouti jako bezdůvodné.

Citace:

č. 2030. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 1077-1079.