Č. 10026.

Zaměstnanci veřejní. — Řízení před nss-em: I. * Článek XI. prováděcích předpisů k zákonu o obecních úřednících, vydaných zsv-em v Praze na základě § 43 cit. zák. a publikovaných vyhláškou presidenta zsp-é pro Čechy z 20. září 1920 v č. XV. z. z. pro Čechy, není objektivní normou, zakládající subjektivní práva obecních úředníků. — II. Opatření, kterými se disc. řízení proti obecním úředníkům pouze připravuje (jako na př. volba disc. komise), nemohou býti předmětem samostatných opravných prostředků. — III. Rozhodl-li však nadřízený úřad přec meritorně o podaném odvolání z takovéhoto preparatorního aktu, je postižený úředník legitimován k stížnosti na nss do takového rozhodnutí.
(Nález ze dne 24. září 1932 č. 12292/30.)
Prejudikatura: ad II: Boh. A 3770/24.
Věc: Jindřich H. v Č. proti zemskému úřadu v Praze ve věci disciplinární.
Výrok: Stížnost se dílem odmítá pro nepřípustnost, dílem se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Ve schůzi zastupitelstva města Č., konané dne 4. ledna 1927, bylo usneseno, zavésti proti st-li, městskému tajemníku v Č., disciplinární řízení, ihned jej ze služby suspendovati a po dobu disc. řízení omeziti jej na alimentaci v zákonné výměře. V téže schůzi provedena volba 5 členů disc. komise a vyhraženo obecnímu úřednictvu, aby do disc. komise jmenovalo 4 zástupce. Z tohoto usnesení podal st-l odvolání k osk v Č.
Ve schůzi obecního zastupitelstva z 1. února 1927 byli členové disc. komise, zvolení ve schůzi obecního zastupitelstva dne 4. ledna 1927, zvoleni za trvalé členy disc. komise na funkční období tehdejšího obecního zastupitelstva, a ve schůzi konané dne 1. července 1927 zvoleni další tři členové disc. komise. Výměrem z 11. července 1927 oznámil starosta města st-li jména členů disc. komise, zvolených ve schůzích měst. zastupitelstva dne 4. ledna a dne 1. července 1927 s tím, že podle § 15 zák. o obecních úřednících je mu volno, dva členy ve lhůtě 8 dnů odmítnouti. Z tohoto výměru podal st-l odvolání, v němž navrhl, aby osk v Č. rozhodla, že výměr z 11. července 1927 se pro nesprávně stanovenou lhůtu a pro nesprávné sdělení usnesení obecního zastupitelstva zrušuje a že doplňovací volba členů disc. komise, provedená dne 1. července 1927 je neplatná, poněvadž usnesení ze 4. ledna 1927, které bylo podkladem usnesení z 1. července 1927, nebylo ještě pravoplatné a že volba ta nebyla provedena podle ustanovení čl. XI. prov. předpisu k zák. o obecních úřednících. — Č. 10026 —
Osk v Č. usnesením ze 6. září 1927 odvolání nevyhověla. Z tohoto usnesení podal st-l další odvolání. Tímto odvoláním vzal v odpor také rozhodnutí osk z 29. září 1927 o suspensi a snížení služebních požitků.
Než bylo o tomto odvolání rozhodnuto, nově zvolené zastupitelstvo města Č. ve své první schůzi konané dne 31. ledna 1928 zvolilo novou disc. komisi, ve schůzi dne 8. března 1928 provedlo pak ještě volbu zástupců úřednictva v disc. komisi. Výměrem z 9. března 1928 byla jména členů disc. komise oznámena st-li s podotčením, že podle § 15 odst. 2 zák. o obecních úřednících může ve lhůtě 14 dnů odmítnouti 2 členy komise. St-l podal také proti volbě této disc. komise stížnost k osk a žádal, aby osk vyhověním stížnosti volbu disc. komise prohlásila nezákonnou a z moci dozorčí ji zrušila. Současně st-l in eventum odmítl celou disc. komisi, zejména pak dva jménem uvedené členy.
Osk v Č. usnesením z 21. června 1928 stížnost zamítla. Také z tohoto usnesení podal st-l odvolání.
Zemský úřad v Praze výměrem z 24. listopadu 1929 zamítl odvolání z rozhodnutí osk ze 6. září 1927 jako bezdůvodné v podstatě proto, že usnesení obecního zastupitelstva ze 4. ledna 1927, 1. února 1927 a 1. července 1927 stala se usnesením nového obecního zastupitelstva z 31. ledna 1928, kterým byla nově zvolena disc. komise pro obecní úředníky, bezpředmětnými a jelikož disc. komise původně zvolená zmíněnými usneseními po svém ustavení dne 18. srpna 1927 odročila celé řízení disc. do doby, až skončí řízení trestní, neprovedla do doby zvolení disc. komise dne 31. ledna 1928 žádného vyšetřovacího aktu a nezasáhla nijak do práv st-lových. Zánikem působnosti dřívějšího obecního zastupitelstva a zvolením nového obecního zastupitelstva zanikla pak působnost dřívější komise disciplinární, jak dovoženo v dalším výměru zemského úřadu z téhož dne, na jehož důvody odkázáno. Pokud odvolání směřovalo proti rozhodnutí osk z 29. září 1927 o suspensi a snížení služebních požitků st-lových, poukázal zemský úřad na svůj výměr z 23. dubna 1929 v této věci vydaný, který nabyl právní moci.
Dalším výměrem z téhož dne zamítl zemský úřad jako bezdůvodné také odvolání z rozhodnutí osk z 21. června 1928. K odůvodnění tohoto výroku uvedl v podstatě, že osk ve svém rozhodnutí právem uznala, že volba disc. komise stala se pravoplatnou, neboť nebyla vzata v odpor námitkami podle § 67 voleb. ř. do obcí, dále že není důvodnou námitka, že proti st-li fungují dvě disc. komise, poněvadž působnost disc. komise, zvolené v r. 1927, zanikla uplynutím funkčního období obecního zastupitelstva ,že není porušením subj. práv st-lových, nebyl-li st-l vyzván k účasti na podání návrhu úřednictva na 4 osoby, z nichž má obecní zastupitelstvo zvoliti 2 členy disc. komise, a že účast st-le nemohla ani míti rozhodný vliv na návrh většinou úřednictva přijatý, že pro vyloučení obecního tajemníka Dra Bernarda R. z volby do disc. komise není zákonného důvodu a že je bezdůvodnou námitka, že disc. komise je proti st-li zaujata proto, že je vlastně užším výborem obecního zastupitelstva. — Č. 10026 —
O stížnosti na tato rozhodnutí podané uvážil nss. toto:
Především bylo nss-u zaujmouti stanovisko k námitce odvodního spisu zúčastněné strany obce města Č., že st-l nemá legitimace ke stížnosti proti sestavení disc. komise. Touto námitkou zúčastněná strana upírá st-li oprávnění, bráti před nss v odpor výrok žal. úřadu ve věci sestavení disc. komise, která měla provésti disc. řízení proti st-li, a odůvodňuje námitku tu tím, že podle ustanovení zákona o obecních úřednících lze podati odvolání jediné z disc. nálezu, v němž mohou býti vytýkány i nedostatky při sestavení disc. komise, že není však přípustno samostatnými opravnými prostředky bráti v odpor pouhé sestavení disc. komise. Opravné prostředky podané st-lem proti sestavení disc. komise a rozhodnutí o nich neměly proto podle názoru odvodního spisu vůbec právního významu, a nemůže tudíž ani výrok žal. úřadu ve věci složení disc. komise býti před nss-em st-lem naříkán.
Názoru tomu nemohl nss přisvědčiti. Je sice pravda, že podle § 16 zák. o obecních úřednících z 29. května 1908 č. 35 z. z. čes. je v disc. řízení proti obecnímu úředníku přípustno odvolání jediné z disc. nálezu, tedy z onoho aktu, který je konečným výsledkem disc. procesu. Naproti tomu opatření, kterými se disc. řízení pouze připravuje — k takovým pouze přípravným aktům patří i volba disc. komise — nemohou býti předmětem samostatných opravných prostředků (srov. Boh. A 3770/24). Leč rozhodl-li úřad přece o samostatném opravném prostředku, podaném proti takovému preparatornímu aktu, meritorně, jest rozhodnutí takové zásadně způsobilé zasáhnouti v práva strany, a jde-li o rozhodnutí konečné ve smyslu ustanovení § 5 zák. o ss, nelze straně upírati legitimaci, aby proti takovému rozhodnutí se bránila stížností k nss-u.
Poněvadž jest tedy předpoklad judikující činnosti nss-u, stanovený v § 2 zák. o ss, splněn, přistoupil nss k přezkoumání nař. rozhodnutí v rámci námitek stížnosti po stránce jejich meritorní zákonitosti a formální správnosti. — — — —
St-l se obrací proti stanovisku žal. úřadu v otázce volby zástupců úřednictva v disc. komisi, namítaje jednak, že městské úřednictvo pod nátlakem orgánů obce navrhlo zástupce úřednictva bez přizvání a spolupůsobení st-le, jednak, že Dr. Bernard R. byl protizákonně pojat do návrhu, jímž městské úřednictvo označilo osoby, z nichž měli býti zvoleni členové disc. komise z řad úřednictva, a že byl pak protizákonně do disc. komise také zvolen, ačkoli u něho byl vylučovací důvod, ježto byl určen za nástupce st-le v úřadě měst. tajemníka.
Námitky tyto neuznal nss důvodnými. Ani v § 15 ani jinde v zákoně o obecních úřednících se nestanoví, že v disc. komisi má býti zastoupeno též obecní úřednictvo. V cit. zákonném předpisu je obsaženo pouze ustanovení, že vydati předpisy o složení disc. komise ponechává se zem. výboru. Může se tudíž řečená námitka ve věci volby zástupců úřednictva za členy disc. komise opírati jedině o ustanovení čl. XI. prováděcích předpisů k zák. o obecních úřednících, vydaných zsv-em na základě ustanovení § 43 zák. o obec. úřed. a publikovaných vyhláškou presidenta zsp-é pro Čechy z 20. září 1920 v č. XV. zem. zákoníku pro Čechy. V tomto čl. XI. se stanoví, že do disc. komise jest zvoliti dva úředníky samosprávné jako její — Č. 10026 —
členy ze čtyř osob, jež obecní úřednictvo si k tomu navrhne. Leč cit. prováděcí předpisy nebyly publikovány ve Sbírce zák. a nař., která je podle § 1 zák. ze 13. března 1919 č. 139 Sb. určena k veřejnému vyhlášení nově vydávaných právních ustanovení v čsl. státě, nelze je proto považovati za závaznou právní normu, zakládající subjektivní práva obecních úředníků. Jsou proto jen pouhou instrukcí, danou zsv-em na základě zmocnění, obsaženého v § 43 posl. odst. zák. o ob. úř., a závaznou pouze pro obce. I kdyby tudíž vůbec bylo lze mluviti o tom, že v daném případě nebylo šetřeno cit. ustanovení čl. XI. prov. předpisů, nemohl by to st-l vytýkati jako nezákonné porušení svých subj. práv.
Taktéž námitka proti volbě Dra R. do disc. komise nemá opory v zákonných předpisech, neboť zákon o obecních úřednících neobsahuje ustanovení, které by z volitelnosti do disc. komise vylučovalo osoby, mající přímý zájem v té které disc. věci, ovšem jest tato okolnost důvodem odmítnutí dotčených členů komise podle § 15 odst. 2 zák. o obec. úřednících.
Další námitkou, že volba disc. komise, která se skládá převážně z členů obecního zastupitelstva, jež proti úředníku vzneslo žalobu a jež má také vydati disc. nález, příčí se právům úřednictva a že celé řízení prováděné takovou disc. komisí je nezákonné, brojí st-l proti zákonné úpravě disc. řízení proti obecním úředníkům, jak je normována v § 15 a násl. zák. o ob. úř.; rozhodovati však o tom, zda tato zákonná úprava disc. řízení je vhodnou a zda poskytuje dostatečnou záruku objektivního rozhodování ve věcech disc., nespadá v rámec kogniční činnosti nss-u. Nemůže se proto nss řečenou námitkou věcně obírati. — — —

Citace:

č. 10026. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 297-300.