Č. 846.

Okresní samospráva (Čechy): Jaké podniky podporovati přísluší okresním zastupitelstvům dle §§ 50 a 51 zák. o okr. zast. (turistika, stavby sokoloven?).
(Nález ze dne 8. května 1921 č. 6040.)
Věc: Josef A. a spol. v Náchodě (adv. Dr. Alfr. Meissner z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o věnování 98000 Kč.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Okresní zastupitelstvo v Náchodě usneslo se ve schůzi dne 2. května 1919, aby z okresního fondu věnováno bylo: Místnímu odboru Klubu československých turistů v Náchodě na stavbu »Jiráskovy chaty« v Dob rosově 20000 Kč, a na stavbu památníku českých legionářů na Turově 6000 Kč, pak na stavbu tělocvičen sokolským jednotám (v usnesení podrobně vyjmenovaným) 72000 Kč. Usnesení to bylo vyhláškou ze dne 18. října 1919 uvedeno u veřejnou známost a doloženo, že případné námitky lze podati do dne 3. listopadu 1919 u okresního výboru v Náchodě. Stěžovatelé podali do tohoto usnesení jednak stížnost, jednak ještě v ustanovené lhůtě námitky, se stížností obsahem totožné, ve kterých poukazovali k tomu, že odhlasovaný peníz 98000 Kč dán byl účelu, který se netýká společného prospěchu okresu a všech jeho příslušníků a že tím překročilo okresní zastupitelstvo meze své působnosti v § 50 zák. o okr. zast. vytčené.
Zemský správný výbor naříkaným rozhodnutím stížnost Josefa A. a spol. zamítl a usnesení v odpor vzaté schválil. Učinil tak v podstatě z důvodů, že usnesení o věnování z okresních prostředků k účelům dobročinným a vlasteneckým nemůže býti za všech okolností pokládáno za překročení působnosti okresních zastupitelstev ve smyslu § 50 zák. o okr. zast. Pokud se týče účelu věnování, jest podpoření stavby »Jiráskovy chaty« a památníku českých legionářů jako rozhledny ku prospěchu okresu, neboť podporováním turistiky roste příliv peněz do okresu. Jednoty sokolské získaly si nespornou zásluhu o tělesnou i mravní zdatnost národa, přístupny jsou každému bez rozdílu společenského postavení a politického přesvědčení, pročež zasluhují, aby byly podporovány. Námitka, že peněz věnovaných mělo býti spíše užito k pracem nouzovým, na které okres peněz neměl, není oprávněna, neboť na tyto práce vynaložil okres za dobu od 1. ledna 1919 do 1. listopadu 1919 celkem 350000 Kč. tedy peníz značný a postačující.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvažoval nejvyšší správní soud takto: — — — — — — — — — — — — — — — —
Pro posouzení, zdali předmět usnesení okresního zastupitelstva ze dne 2. května 1919 spadá do rámce záležitostí kompetenci jeho svěřených, byly směrodatný tyto úvahy:
Jak z čl. XVIII. říšského zákona o obcích ze dne 5. března 1862 č. 18 ř. z. a z ustanovení zákona o okresních zastupitelstvech ze dne 25. července 1864 č. 27 z. z. plyne, jsou okresní zastupitelstva orgány veřejné správy, které jsou povolány řešiti určité úkoly správy a k řešení těchto úkolů mohou použíti moci jim v tomto zákoně propůjčené a Vymezené. Třeba že nejsou v zákoně ze dne 25. července 1864 č. 27 z. z. záležitosti spadající do kompetence okresních zastupitelstev specielně uvedeny, jest přece předpisy §§ 50 a 51 tohoto zákona jasně vyjádřeno, že obor působnosti okresních zastupitelstev ve shodě s jejich postavením v obecném organismu správy, v němž jsou zastupitelským tělesem okresu, obmezuje se na záležitosti okresní, anebo podle slov zákona, že do oboru působnosti okresních zastupitelstev náležejí všechny vnitřní záležitosti, které se dotýkají společných zájmů okresu a jeho příslušníků.
V mezích těchto předpisů zákonných může zastupitelstvo podporovati ústavy a podniky sloužící ať přímo či nepřímo jeho příslušníkům, pokud jde o zájmy zemědělské, zdravotní, chudinské a jiné dobročinné účely (odst. 3 § 51 zákona o okr. zast.). Řada těchto účelů není v § 5 uvedena taxativně, nýbrž pouze příkladmo, a není tím vyčerpána. Mohou dojista i jiné všeužitečné účely dojíti podpory zastupitelských okresů v mezích § 50 cit. zákona.
V daném případě má se rozřešiti otázka, zdali do těchto záležitostí kompetenci okresních zastupitelstev přikázaných patří také podpoření turistiky (Jiráskova chata a rozhledna jako památník legionářů) a stavby vlastních tělocvičen jednot sokolských. Není o tom sporu, že obmyšlené korporace i podniky, pro něž jsou subvence určeny, nalézají se v hranicích zastupitelského okresu. Není tudíž pochyby o místní kompetenci okresního zastupitelstva a jde jenom o přezkoumání věcné kompetence: totiž jsou-li účely, pro které se věnování stalo, na prospěch společných zájmů okresu a jeho příslušníků. Na tomto místě budiž připamatováno, že pod prospěchem společných zájmů okresu nelze rozuměti prospěch veškerého obyvatelstva okresu do jednoho, nýbrž stačí prospěch jisté části; nebo zájmové skupiny jeho, ježto při opačném náhledu by se ve skutečném životě stěží nalezl zájem okresu, který by z jeho prostředku směl býti podporován. Nelze také žádati, aby podpora okresu jen tehdy po zákonu byla oprávněnou, když z udělené podpory hned a nezávisle odjinud může býti vybudován ústav nebo podnik pro zájmy okresu užitečný. Nebylo by dojista proti zákonu, kdyby okres jako účastník spolučinné akce několika faktorů poskytl svoji podporu, jež by sama k dosažení účelu nestačila, nebo kdyby k dovršení díla subvencí nadaného bylo zapotřebí, aby se podpora okresu po několik správních let opakovala.
Není tedy pochyby, že jako takové cíle všeužitečné dlužno pokládati účely turistické a snahy i cíle tělesné a mravní výchovy, a podporování jich není vyloučeno z rámce § 50 zák. o okr. zast. Zdali tyto účely sledují a ve skutek uvádějí »Sokol« a »Klub československých turistů«, jest otázka skutková, jejíž zodpovídání žalovaným úřadem nepodléhá přezkoumání tímto soudem. Shledal-li tedy zemský správní výbor, že účely ty jest pokládati za záležitosti okresu po rozumu §§ 50 a násl., nelze názor ten míti za protizákonný.
Pokud stížnost míní, že podpory okresu se mělo dostati jiným po jejím náhledu přednějším účelům, jež buď zřejmě jmenuje, nebo všeobecně naznačuje, dlužno poukázati k tomu, že předmětem zkoumání tohoto soudu jest to, na čem se okresní zastupitelstvo usneslo, nikoliv to, na čem se po náhledu stížnosti usnésti mělo. Toto poslední spadá do initiativy interesentů.
Avšak v námitce stížnosti, že usnesením okresního zastupitelstva ze dne 2. května 1919 překročeny byly hranice působnosti jeho, jest obsažena také námitka, že není v zájmu zastupitelského okresu a jeho příslušníku, kdyby usnesení jeho, ač k podpoře účelů nesporně ve prospěch zájmů zastupitelského okresu a jeho příslušníků směřující, přetížilo finanční sílu okresu a jeho finanční stav vyšinulo z rovnováhy. Námitku tu postřehl také žalovaný úřad a vyvrací ji ve svém rozhodnutí poukazem na pramen příjmu, ze kterého lze po jeho náhledu náklad 98000 Kč uhraditi, totiž na výnos přirážek zadržených za léta 1916 a 1917, které byly placeny dvěma velkými továrnami dříve ve Vídni a nyní po přeložení sídla továren do okresu náchodského připadnou okresní pokladně. Pro tento předpoklad není však ve spisech opory. Kromě zprávy okresního výboru, ve které na tuto okolnost jest poukazováno, není jiného šetření, které by ke zjištění tohoto předpokladu bezpečně vedlo. V tom směru jest tudíž v řízení správním mezera. Skutková podstata jest po této stránce neúplná a vada ta jest podstatná, neboť předpoklad úhrady bez nebezpečného přepjetí finanční síly okresu byl dán právě i naříkanému rozhodnutí za východisko a základ.
Stížnost, která se opírá o námitku z § 50 zákona o okr. zast., jest tudíž v této části své důvodnou a bylo za účelem doplnění skutkové podstaty naříkané rozhodnutí zrušiti po rozumu § 6, odst. 2 zák. ze dne 22. října 1875 čís. 26 ř. z. ex 1876.

Citace:

č. 846. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 544-546.