Č. 11507.
Školství: Učitelské čekatele ve smyslu § 2 uč. zák. č. 104/26 Sb. přísluší na Moravě ustanovovati týmž orgánům školským, které ustanovují učitele definitivní.
(Nález ze dne 27. října 1934 č. 20165.)
Věc: Vladimír S. ve V. proti ministerstvu školství a nár. osvěty o ustanovení učitelským čekatelem.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Dekretem okresního školního výboru v Olomouci z 5. září 1928 (doručeným 10. září 1928), ustanoven byl st-l, býv. výp. učitel při obecné škole v P., dnem 1. září 1928 učitelským čekatelem při obecné škole v L. na místě učitele Karla B. Zároveň připomenut mu byl služební slib. Zemská školní rada moravská, zjistivši u příležitosti poukazování služebních příjmů st-li, že učitel Karel B., na jehož místě jím zatímně obsazeném byl st-l ustanoven, byl přidělen obecné škole v D. na místo učitelky Antonie H., přidělené měšťanské škole tamtéž na místě definitivního odb. učitele F., přikázaného na státní měšťanskou školu v Š., neschválila výnosem ze 4. října 1928 ustanovení st-le učitelským čekatelem, ježto nepůsobí na místě trvale požitkově uvolněném, a uložila v důsledku toho ošv-u, aby dekret, kterým byl st-l ustanoven učitelským čekatelem, zrušil a vystavil mu dekret nový jako výpomocnému učiteli. Zároveň poukázala st-li dekretem z téhož data a čísla jako výpomocnému učiteli obecné školy v L. od 1. září 1928 odměnu ročních 9768 Kč, poučivši ho o právu podání námitek (st-li doručen 22. října 1928). Ošv vydal na to dne 17. října 1928 st-li nový dekret, jímž »v důsledku nařízení zemské školní rady ze 4. října 1928 č. 44190« zrušil svůj dekret z 5. září 1928, jímž byl st-l ustanoven učitelským čekatelem, výzval tohoto, aby tento dekret vrátil, a současně ustanovil ho dnem 1. září 1928 výpomocným učitelem při obecné škole v L. nejdéle do konce června 1929 (doručeno 22. října 1928).
Podáním z 26. října 1928 podal st-l proti poukazovacímu dekretu zšr-y námitky a proti dekretu ošv-u ze 17. října 1928 rekurs. Výměrem z 29. března 1929 nevyhověla zšr podanému rekursu proti pozměňovacímu dekretu ošv-u ze 17. října 1927 z toho důvodu, že st-l nemá právního nároku na ustanovení ve službě školní vůbec, zvláště ne na ustanovení v určité vlastnosti (jako učit. čekatel, resp. výpom. učitel), a nad to Bohuslav-Janota, není v jeho případě splněna podmínka pro ustanovení učit. čekatelem stanovená §em 2 odst. 1 uč. zák., neboť místo, v jehož souvislosti byl ustanoven ode dne 1. září 1928, není místem uprázdněným.
Výnosem z 10. prosince 1929 zrušil žal. úřad k odvolání st-lovu rozhodnutí zšr-y z 29. března 1929 pro vady řízení, ježto rozhodnutí to, nezabývajíc se vůbec námitkami stížnosti pcto právní nepřípustnosti odnětí přiznaného charakteru učit. čekatele a neuvádějíc nad to přesně skutkového stavu vzatého za podklad úředního rozhodnutí a tím znesnadňujíc, resp. znemožňujíc st-li instanční obranu, stiženo bylo podstatnou vadou.
Tento výnos byl st-li intimován výnosem zšr-y z 20. února 1930, jímž zároveň rozhodnuto znovu o rekursu st-lovu z 26. října 1928 takto: »Dekretem ošv-u v O. z 5. září 1928 byl jste ustanoven ode dne 1. září 1928 učitelským čekatelem při obecné škole v L. na místě učitele Karla B. Učitel Karel B. byl přidělen od 1. září 1928 obecné škole v D. k zastupování učitelky Antonie H., která byla od 1. září 1928 přidělena k zastupování definitivního odborného učitele Jaroslava F. měšťanské škole v D. Jaroslav F. přikázán byl dekretem min. školství z 28. srpna 1928 státní menšinové škole v Š. od 1. září 1928. Místo při měšťanské škole v D. zůstalo však učiteli Jaroslavu F. zachováno po dobu jeho působení na menšinových školách, takže i Karel B. po dobu substituce Antonie H. vázal místo při obecné škole v L. přes to, že působil od 1. září 1928 přechodně při obecné škole v D. Při obecné škole v L. byl jste ustanoven učit. čekatelem výslovně v souvislosti s místem učitele Karla B., které nelze považovati za uprázdněné ve smyslu § 2 odst. 1 zák. z 24. června 1926 čís. 104 Sb. Zdejší úřad nařídil tudíž výnosem z 4. října 1928 ošv-u, aby zrušil dekret ze dne 5. září 1928 a vydal Vám dekret nový, kterým se ustanovujete od 1. září 1928 v souvislosti se zastávaným místem pouze výpomocným učitelem, neboť pro Vaše ustanovení učitelským čekatelem nebyly dány zákonné předpoklady § 2 odst. 1 cit. zák. K tomuto příkazu byla zšr oprávněna na základě ustanovení § 10 a) zák. z 25. května 1868 č. 48 ř. z., § 35 zák. z 12. ledna 1870 č. 3 z. z., § 116 řádu školního a vyučovacího (č. 159 ř. z. ex 1905) a prováděcího výnosu býv. zšr-y moravské z 25. dubna 1908 č. 5571 (k § 116). Ošv vydal na základě tohoto příkazu dekret ze 17. října 1928, kterým jste byl ustanoven od 1. září 1928 výpomocným učitelem na dobu potřeby, nejdéle do konce června 1929. Dekret z 5. září 1928 byl ošv-em současně zrušen a Vy jste byl vyzván, abyste tento zrušený dekret cestou úřední vrátil ošv-u. Tomuto rozkazu nadřízeného úřadu jste však nevyhověl, zrušený dekret jste nevrátil a proti pozměňovacímu dekretu ze 17. října 1928 podal jste odvolání ke zdejšímu úřadu z 26. října 1928. Toto Vaše odvolání zšr zamítá, jelikož nejsou splněny podmínky pro Vaše ustanovení učit. čekatelem od 1. září 1928, neboť místo, v jehož souvislosti jste byl ustanoven, není uprázdněné ve smyslu § 2 odst. 1 učit. zákona a nehledě k tomu, nelze z cit. ustanovení odvozovati jakéhokoli nároku na ustanovení ve vlastnosti učit. čekatele, i kdyby všechny podmínky splněny byly. Pokud se dovoláváte § 25 bod 7 zák. z 12. ledna 1870 č. 3 z. z., upozorňujete se, že toto ustanovení týká se jen služebních míst uprázdněných, kdežto ve Vašem případě nelze mluviti o uprázdněném místě, neboť místo Vámi zastávané bylo vázáno Karlem B. K vývodům Vaši stížnosti ještě podotýkáme, že nemůžete ani odvozovati nabytého práva na ponechání ve služební vlastnosti učitelského čekatele z toho, že Vám pozměňovací dekret ze 17. října 1928 doručen byl po uplynutí 14denní lhůty od doručení dekretu z 5. září 1928, jelikož v tomto případě jde o akt konstitutivní, a nemůže bytí řeči o nějakém nabytí právní moci a není odůvodněno Vaše tvrzení, že by po uplynutí 14 dnů ode dne doručení původního dekretu byl vyloučen zásah dohlédacího úřadu. Rovněž není opodstatněno Vaše tvrzení, že není možno učit. čekatele vyvazovati ze služby školní, resp. ustanoviti ho výpomocným učitelem, když není dán předpoklad pro jeho ponechání v dosavadní služební vlastnosti, neboť z ustanovení § 2 odst. 1 učit. zák. vyplývá, že učitelský čekatel »dočasně zastává«, t. j. může býti vyvázán, resp. ustanoven výpomocné, není-li již splněna podmínka pro další ponechání ve vlastnosti učit. čekatele (zatímního učitele). Ustanovení §§ 64 a 65 vl. nař. č. 162/28 Sb. týká se přeložení učit. čekatele na dočasný odpočinek a ustanovení §§ 154 a 155 zák. z 24. června 1926 č. 103 Sb. výměry pense, nemůžete však z těchto ustanovení vyvozovati závěr, že by právní postavení učit. čekatelů nemohlo býti změněno, leč ze zákonitých důvodů.«
K dalšímu odvolání zrušilo min. škol. a nár. osvěty výnosem z 26. srpna 1930 napadené rozhodnutí zšr-y, pokud jím bylo potvrzeno ustanovení st-le výpomocným učitelem se zpětnou platností ke dni 1. září 1928, jako nezákonné z důvodů právní bezpečnosti, jinak však zamítlo odvolání z důvodů napadeného rozhodnutí, doplnivši je vzhledem k vývodům odvolání v těchto směrech: »Zšr jako nadřízený školní úřad jest oprávněna dávati ošv-u z moci dozorčí nařízení v těch případech, kde kompetence přísluší (v 1. stolici) ošv-u, shledá-li, že jeho opatřením byl porušen — jak se stalo v daném případě — zákon. Eventuelní námitky v tomto směru mohl by uplatňovati jedině ošv sám, nikoliv osoba třetí. Nelze tudíž shledati, že by opatřením ošv-u jako kompetentního úřadu, vydaným na základě zmíněného již příkazu nadřízené stolice, vsaženo bylo nezákonným způsobem v právo st-lovo právě vzhledem k uvedenému příkazu. Pokud stížnost namítá nezákonnost s toho hlediska, že příkaz byl vydán presidiálně, nelze námitce té přiznati právního významu vzhledem k ustanovení § 41 z. z. mor. o dozoru ke školám, z něhož plyne, že presidiální zásah je zásadně přípustný ve všech záležitostech; vývody stížnosti míjí se tudíž s účinkem. Že by v daném případě nešlo o případ pilný, resp. že by pres. opatření nebylo schváleno gremiem zšr-y, stížnost nenamítá a netřeba se věcí s tohoto hlediska zabývati. Pokud konečně po stránce věcné stížnost dovolává se § 76 učit. pragm. na podporu svého stanoviska, nelze ani v tomto bodě shledati dostatečného důvodu pro závěr stížností hájený. Naopak plyne z ustanovení toho jako důsledek, že vyvázání učitelských čekatelů ze služby je podle zákona přípustno pouhým opatřením administrativním, kterýžto případ u učitelů definitivních není možným, ježto propuštění jich mohlo by býti vysloveno pouze cestou disciplinární; že služební pragmatika uvádí tento jediný případ, není důvodem, jenž by vylučoval vyvázání čekatelů ze služby v případech jiných. Má jím býti pouze zdůrazněno, že za okolností dotčených v § 76 propuštění vysloveno býti musí.«
Rozhodnutí to intimováno výnosem zšr-y z 14. února 1931 č. 49784/ 30 okresnímu školnímu výboru a tímto st-li s tím dodatkem, že v důsledku toho zrušila zšr dekret ošv-u ze 17. října 1928, pokud jím byl st-l ustanoven výpomocným učitelem se zpětnou platností od 1. září 1928, a současně nařídila ošv-u, aby vydal st-li nový dekret, jímž se ustanovuje učit. čekatelem při obecné škole v L. na dobu od 1. září 1928 do 31. října 1928, dále pak výpomocným učitelem od 1. listopadu 1928 do 30. června 1929.
Proti výnosu žal. úřadu z 26. srpna 1930 podána je nyní stížnost.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Především bylo by zdůrazniti, že stížnost nedotýká se oné části nař. rozhodnutí, pokud jím bylo pro nezákonnost zrušeno ustanovení st-le výpomocným učitelem se zpětnou platností od 1. září 1928, nýbrž brojí jen proti části, jíž bylo vysloveno, že od 1. listopadu 1928 lze st-le, který před tím byl doručeným mu dekretem ošv-u dnem 1. září 1928 ustanoven učitelským čekatelem, ustanoviti opět učitelem výpomocným. Jen v tomto rámci pohybuje se také zkoumání nař. rozhodnutí tímto soudem. Po této stránce bylo by pak v prvé řadě uvážiti, že předpokladem úspěšnosti stížnosti před tímto soudem je, že došlo k porušení subjektivních práv, a tudíž především, že je tu vůbec možná existence takových práv, která by pak mohla býti porušena. Stížnost v daném případě skutečně tvrdí porušení takových práv a dovozuje, že práva ta vznikla st-li z doručeného mu dekretu ošv-u ze dne 5. září 1928, jímž byl ustanoven učitelským čekatelem. Dekret ten vydán byl prý úřadem k tomu výlučně kompetentním, jehož pravomoc není v tomto směru omezena žádnou pravomocí zšr-y, takže doručením dekretu nabyl z tohoto dekretu právo, které zásahem zšr-y z moci úřední nemůže býti ani v neprospěch st-lův měněno. Bylo by tedy zkoumati, mohl-li zmíněný dekret pro st-le takové nezměnitelné právo skutečně založiti.
V daném případě šlo o ustanovení učitelského čekatele ve smyslu § 2 zák. č. 104/1926 Sb. Zákon učitelský definuje pojem učitelského čekatele tak, že čekatelem je učitel v počáteční službě s kvalifikací předepsanou pro prozatímní ustanovení, který dočasně zastává uprázdněné místo učitelské, zřízené zatímně nebo definitivně, jsou-li příjmy z tohoto místa plynoucí volné. Podle § 4 učit. zákona se čekatel ustanoví definitivním učitelem, jakmile dovršil předepsanou čekatelskou dobu a vyhověl všem podmínkám pro ustanovení definitivním učitelem. O propůjčení místa čekatelského vyhotoví se dle § 19 učit. zák. odst. 1 a 4 dekret, jehož doručením se stává propůjčení místa účinným. Podle § 35 cit. zák. jsou učitelští čekatelé stejně jako učitelé definitivní účastni pensijního zaopatření ve smyslu učit. zákona, kdežto výpomocní učitelé a vedlejší učitelé ustanovení za odměnu podrobeni jsou pensijnímu pojištění; tito dostávají dále ve smyslu § 36 toliko odměnu, kdežto učitelští čekatelé určité adjutum. Podle § 9 učit. pragmatiky (nař. č. 162/28 Sb.) vykonají učitelští čekatelé služební přísahu jako učitelé definitivní, kdežto učitelé výpomocní a vedlejší nedefinitivní učitelé skládají toliko slib. Výpomocní učitelé ustanovují se vždy jen na dobu nezbytné potřeby, nejdéle však do konce vyučovací doby školního roku (§ 6 učit. pragm.), po kteréžto době bývají vždy ze služebního poměru vyvažováni, kdežto zrušení služebního poměru čekatelského nastane ve smyslu § 76 učit. pragm., ve znění vl. nař. č. 91/1930 Sb., neměl-li čekatel po dvě léta za sebou kvalifikaci aspoň uspokojivou, tedy jen z důvodu v zákoně uvedeného (nehledě k řízení disciplinárnímu). I z § 51 odst. 6, §§ 52, 62, 64, 65, 68, 69 učit. pragm. je dále zřejmo, že učitelští čekatelé jsou co do práv a povinností uváděni vždy spolu s učiteli definitivními.
Z ustanovení těchto se podává, že institut učitelských čekatelů měl býti postaven na podobný základ jako instituce čekatelů ve státní službě (srov. Boh. A 10158). Učitelský zákon sám však nemá ustanovení o tom, kdo učitelské čekatele kompetentně ustanovuje; předpisu takového nemá ani služební pragmatika učitelská, a dlužno proto — jak stížnost sama uvádí — přihlédnouti přes ustanovení § 11 nař. č. 608/1920 Sb. k předpisům dřívějších dosud platných zákonů školských, t. j. k § 25 mor. zem. zák. o dozoru ke školám č. 3/1870 mor. zem. zák., stanovícímu působnost ošr-y. V bodě 7 odst. 2 téhož paragrafu se pak praví, že okresní školní radě (nyní okresnímu školnímu výboru) náleží prozatímně obsazovati uprázdněná místa školní a spolupůsobiti při konečném obsazování jich, rovněž i při postupování učitelů do vyšších platů. Zemské školní radě náleží pak podle bodu 2 odst. 3 § 35 cit. zák. ve znění zák. č. 4/1906 mor. zem. zák. rozhodovati v záležitostech veřejných a soukromých škol a vychovávacích ústavů, přikázaných do působnosti okresních školních rad, a jmenovati, pokud se týče potvrzovati podle platných předpisů síly učitelské. Ježto pak vzhledem k tomu, co svrchu bylo dovoženo, nelze učitelského čekatele považovati za prozatímně ustanovenou učitelskou sílu ve smyslu § 25 bod 7 zák. č. 3/1870 mor. zem. zák., dlužno dospěti k úsudku, že učitelské čekatele na Moravě ustanovují tytéž orgány školské, které ustanovují učitele definitivní a není tedy ve smyslu zásad předpisů §§ 6, 10—13 zákona o právních svazcích učitelstva č. 18/1870 mor. zem. zák. k ustanovení učitelského čekatele výlučně kompetentním okresní školní výbor, jak se stížnost mylně domnívá, nýbrž je tu třeba k perfekci takového ustanovení dvou projevů vůle, t. j. nejenom ošv-u, nýbrž i souhlasu zšr-y. Teprve projevem vůle obou těchto činitelů může býti založen služební poměr učitelského čekatele.
Je-li tedy stav ten, že ustanovení čekatelem na veřejné škole národní není se všemi důsledky účinným, dokud nedojde i k vyjádření vůle zšr-y, pak nemůže st-l ani z pouhé skutečnosti, že byl ve smyslu a při jinakém splnění formálních náležitostí § 19 zák. č. 104/1926 Sb. vyrozuměn ovšem o prvé části vůle ustanovovací, ještě nic pro sebe vyvozovati, protože akt jmenovací nestal se tím již perfektním; nelze tedy ještě mluviti o účinnosti propůjčení místa ve smyslu § 19 odst. 2 učit. zák., kdyžtě ošv nebyl k takovému ustanovení výlučně kompetentní. Na tom nic nemění ani skutečnost — stížností ostatně nevytýkaná — že v dekretu ošv-u z 5. září 1928 nebyla obsažena výhrada o schválení ustanovení zšr-ou, kdyžtě ze zákona samého přímo plyne, že ustanovení učitelského čekatele potřebuje vždy schválení zšr-y.
Nemohl-li tedy st-l ze skutečnosti, že mu byl doručen dekret o jeho ustanovení ošv-em, nabýti žádných subjektivních práv, nemohla mu ani zšr, ustanovení to neschválivší, do nějakých práv zasáhnouti. Tím méně pak mohl do práv st-lových zasáhnouti žal. úřad svým rozhodnutím, pokud je naříkáno, kdyžtě k tomu nad to přistupuje i ta okolnost, že na dekretální (t. j. ve smyslu § 19 učit. zák. a s hledisek shora uvedených, teprve po vyjádření vůle zšr-y) ustanovení učitelským čekatelem — jak i nař. rozhodnutí v recipovaných důvodech zšr-y poznamenává — nemá výpomocný učitel ani za splnění podmínek odst. 1 § 2 učit. zák. stihatelného nároku (srv. nál. z 19. listopadu 1932 č. 14501/33, Boh. A 10158). Nelze-li tu však mluviti o nějakých subjektivních právech, pak padá tím základ, na němž stížnost jedině je vybudována, a možno ji proto již z těchto příčin zamítnouti pro bezdůvodnost, aniž je třeba zabývati se dalšími jejími vývody.